ŠTĚPÁN CHÁB
Nebaví mě to. Nebaví. To věčné kádrování na ty, se kterými se mluví a se kterými se nemluví. Je to nabourávání svobody, její pošlapávání, její špinění.
Nyní se na pranýři objevil server neČT24 . Server, který dává prostor hlasům, které jsou mainstreamovými i veřejnoprávními médii ignorovány. Stejně, jako byly za covidu vytlačované na periferii hlasy kritiků. Jako jsou vytlačované na periferii hlasy kritiků politicky von der Leyenové, Petra Fialy a dalších soudruhů jediné přípustné pravdy.
Podíval jsem se na poslední serverem zveřejněné rozhovory . Kateřina Konečná, předsedkyně KSČM, kterou Rakušanova policie nechala beztrestně šikanovat Oganesjanovým gangem. Kdyby podobný gang šikanoval dejme tomu předsedu KDU-ČSL, skončí do týdne v kachlíkárně. Tak to prostě je. Žijeme v systému, který tak krásně definoval Otakar Foltýn ve své roli koordinátora strategické komunikace vlády Petra Fialy. Vykopat příkopy, aby svině nemohly nakazit společnost.
Ty příkopy vidíme teď a tady. Server neČT24, potažmo lidé, kteří serveru dají rozhovor, jsou proruští, ne-li rovnou Ruskem řízení. Ač pro to nejsou důkazy, snad ani náznaky toho, že by to tak mohlo být. Stačí přece vytvořit „narativ“, že to tak je.
Tomáš Doležal, poslanec za SPD. Inteligentní člověk, který rozhodně netajtrdlíkuje na ruské ambasádě v touze po notičkách. Jen klade nepříjemné otázky a má pro soudruhy jediné přípustné pravdy velmi ošemetné názory. A je to tak dobře. Protože právě to umožňuje svoboda. Mít své názory a moci je beztrestně šířit, sdílet, publikovat. A to i na zcela normálním, běžném a ve svém programu nabízet hlasy těch, kteří se mezi soudruhy nemohou dostat, přínosném serveru neČT24.
Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová. Před covidovou dobou oceňovaná advokátka, během covidu ale začala klást nepříjemné otázky. Bože, ty otázky, už zase. Tím se vyřadila z veřejného dění a jen odpor veřejnosti proti kádrování ji vystřelil do křesla senátorky. Opět – Hamplovou je přece lepší umlčet. Nebo ne rovnou umlčet. Jen jí nedávat prostor. Mluvit si může, co chce, tím je zachována ono zdání svobody, ale nebude k tomu mít příliš prostoru, čímž tu svobodu tak nějak soudružsky a s důrazem na jedinou přípustnou pravdu patřičně očešeme.
Zuzana Majerová, poslankyně za Trikoloru a její předsedkyně, odpadlice z ODS. Opět burcující a nepříjemné názory. Ale názory, které musí zaznívat, musí mít svůj prostor (nejlépe pro debatu, ale to už bychom po té naší české svobodě plné ústupků a kompromisů chtěli moc) a mají ve svobodné společnosti své pevné místo.
Daniel Sterzik alias Vidlák. Volební lídr a předseda hnutí Stačilo! Jeho kousavé levicové názory a pohled na svět je v té naší bažině stejnosti doslova osvěžující. Radost pohledět, radost se začíst. Jeho názory jsou, jak jinak, burcující, protože vybočují z toho našeho foltýnovsky normalizačního kapitalismu, kde se autocenzura začala s minulou vládou propisovat do obličejů všech. Vidlák si informační dálnici korigovat nenechal a na české politické i mediální scéně vyvolal doslova pumelici odporu. Báli se ho, děsili se ho. Výborně, jen tak dál. Tak má totiž vypadat skutečná veřejná diskuse. Zaznívají i jiné názory, než ty vaše. A nikdy to nesmí vést k jejich označování za nevhodné. Protože nevhodné pak bude jediné. Právě to nálepkování.
Bývalý policejní prezident Stanislav Novotný, nyní informační a názorový desperát. Desperát podle soudruhů jediné přípustné pravdy. Co dělá pan Novotný tak hrozivého? Opět, není v souladu, má pochyby, klade nepříjemné otázky, navrhuje řešení. To je, řekl bych, definice demokratického a svobodného jednání, myšlení, chování.
Potlesk na otevřené scéně pro všechny výše zmíněné i pro server neČT24, že stále drží jakousi svobodu v zemi.
Je velmi smutné, že i po odchodu Otakara Foltýna z funkce se příkopy stále hloubí a „narativ“ o sviních je stále v kurzu.
Štěpán Cháb, Krajské listy
The post Kádrováním vstříc svobodě first appeared on Pravý prostor .
