D. TOLAR
Argentinský prezident Javier Milei se při svých projevech příliš neřídí diplomatickým protokolem. Na druhou stranu jsou velmi srozumitelné. Výběr z poslední doby.
Argentinská ekonomika rychle roste již druhým rokem po sobě, inflace se postupně dostala pod kontrolu a prezident pokračuje ve své odvážné ekonomické reformě, která zahrnuje především radikální snižování výdajů státu a rušení regulací.
O budoucnosti
Projev v argentinském parlamentu (překlad autor) :
Existují momenty v historii, kdy si musí národ zvolit svoji budoucnost. Řekli nám, že stát je náš ochránce, byrokrat je naším zachráncem a že politik ví více než svobodný člověk. Že se musíme podvolit a že musíme být závislí. Ale pravda je někde jinde. Na světě existují pouze dva typy lidí. Ti, co žijí z práce druhých lidí. To jste vy. (Scénická pozn.: prezident ukazuje na socialistické strany.)
Druhou skupinou jsou lidé, kteří produkují vše, co umožňuje život v moderní společnosti. Zatímco vy píšete regulace, my vytváříme bohatství, zatímco vy slibujete rovnost, my se staráme o prosperitu, zatímco vy rozdělujete chudobu, my násobíme hojnost.
Skutečná bitva současnosti je bitvou kulturní, filosofickou a morální. Na obranu systému, který vysvobodil z bídy miliony občanů. Aby si každý občan mohl svobodně zvolit svůj vlastní osud. Aby mu ho neurčoval neznalý byrokrat, který je navíc osudově arogantním. (Scénická pozn.: Poslední věta pronesena s odsuzujícím přízvukem.)
Abychom mohli odpovědně vládnout nejen pro Argentince dneška, ale i pro Argentince z budoucnosti.
O závisti
Na konferenci v Argentině:
To, co se stane v každé společnosti, která začne prosperovat, je, že se objeví skupina závistivců, jež bude požadovat rozdělování příjmů. Motivem, který pohání socialisty, je závist. Je nutné jim to říkat z očí do očí tak dlouho, dokud se nezačnou stydět za to, že jsou levičáky.
V jednom okamžiku jsem si myslel, že být levičákem je mentální problém. Empirické důkazy jsou naprosto přesvědčivé, nikde to nefungovalo a oni to odmítají připustit. Mají nějaký blok, který jim brání vidět čísla. Nenávidí čísla. Levičáctví je ale nemoc duše. Jejich ideologie je založena na závisti, nenávisti a odporu. Protože nemají žádné argumenty, uchylují se k násilí.
O kulturní bitvě
V rozhovoru:
Za dva roky od počátku roku 2024 vzrostla argentinská ekonomika celkem o 10 %. A budeme pokračovat v růstu. Proč je tak důležité diskutovat o morálce jako o politice státu? Protože se objeví zatracení levičáci a začnou se montovat do rozdělování příjmů. Pokud prohrajeme v kulturní válce, budeme se řídit sociální spravedlností, která způsobila argentinské problémy v posledních sto letech.
Co říkají levičáci? Oni nepopírají produktivitu kapitalismu, říkají, že je nespravedlivý. A pravdou je, že pokud je něco nespravedlivé, nemá cenu to obhajovat. Levičáci se chtějí stát ochránci morálky. My říkáme, že to tak není, že morálka je na straně svobodné společnosti a my ji musíme dobýt zpět. Altruisté nemají o morálce ani páru.
Post scriptum
P ozn. autora:
Javier Milei vychází z knih Friedricha Hayeka, který argumentuje, že proces rozdělování bohatství je ve svobodné společnosti nejmorálnější, přestože není úplně spravedlivý.
Historicky existovalo pouze několik způsobů, jak se stát bohatým. Ve feudální společnosti rozhodoval o postavení člověka fakt, do jaké rodiny se narodil. Ve Španělsku se odvážlivci mohli posunout po společenském žebříčku ještě tak, že vyrazili dobývat nová teritoria v Jižní Americe.
Druhým způsobem rozdělování bohatství je ten, který Friedrich Hayek nazývá nejmorálnějším. Ve svobodné společnosti má každý šanci nabídnout svým spoluobčanům něco, co si od něj budou chtít koupit. Pokud bude člověk dobře sloužit svým bližním, zbohatne.
Pokud společnost svobodný trh zakáže, buď budou chudí všichni, nebo se bohatým stane ten, kdo se odváží vekslovat na černém trhu nebo se z vůle vrchnosti dostane do nějakého centra moci, které mu přinese extra výhody.
Poslední možností je, že společnost bude vymýšlet různé systémy, ve kterých o tom, kdo může zbohatnout a jak moc, budou rozhodovat komise, ideologie, dotace, programy, rozdělovníky nebo lezení do zadku. Nevýhodou je, že úředník, který bude rozhodovat, dostane obrovskou moc. A obrovská moc znamená obrovskou korupci.
Svobodný trh není zcela spravedlivý, protože mnohdy zvítězí ten, kdo má z nějakého důvodu štěstí. Ale přesto je takový systém ze všech variant nejmorálnější. Je nejmorálnější, protože proces, který rozhoduje o vítězi, je spravedlivý. Respektive je stejně spravedlivý nebo nespravedlivý jako jakákoli jiná loterie, které se může zúčastnit každý.
Americký ekonom Thomas Sowell k tomu dodává, že na svobodném trhu „nepochybně někdy uspějí ti, již si to nezaslouží, a na druhou stranu se neúspěchu dožijí lidé, kteří by si z důvodu svého úsilí zasloužili více”. Lidé, které Thomas Sowell nazývá pomazanými hlavami, jsou ochotni vyměnit neosobní a nezkorumpovatelný systém svobodného trhu za pokřivený systém byrokratického rozhodování, jež nakonec vede k násobně větším nespravedlnostem.
D. Tolar
Článek Morálka je na straně svobodné společnosti se nejdříve objevil na .
