D. D. KRAJČA
Dnešní ráno začalo docela obyčejně, vlastně až překvapivě klidně, protože jsem si vyšel do Globusu koupit syrniki , tedy tradiční východoslovanskou snídani připravovanou z čerstvého tvarohu, vajec a malého množství mouky, které se na pánvi opékají dozlatova a podávají se nejčastěji se zakysanou smetanou, marmeládou nebo medem, a kdo je někdy ochutnal přímo v Rusku nebo na Ukrajině, ten dobře ví, že jde o jednu z těch jednoduchých věcí, které dokážou člověku zlepšit náladu ještě dřív, než začne přemýšlet o světě kolem sebe.
S tímto skromným ranním úspěchem jsem se vracel zpět na hotel a očekával jsem naprosto obyčejný začátek dne, jenže sotva jsem vstoupil do recepce, už na mě z dálky mával Sergej, recepční kolem šedesátky, se kterým jsem si už nesčetněkrát povídal o hokeji, a pokaždé mě znovu překvapí, jak krásně o něm dokáže mluvit, s pamětí člověka, který si vybavuje celé generace hráčů, staré zápasy i atmosféru dob, kdy hokej nebyl jen televizní přenos, ale součást života.
Tentokrát se ale nesmál tak, jak se člověk směje při řeči o sportu, nýbrž takovým tím zvláštním způsobem, kdy je zřejmé, že pointa už existuje dřív, než vůbec začne rozhovor, a když jsem k němu přišel blíž, bylo jasné, že dnes nepůjde o žádnou sestavu národního týmu ani o vzpomínky na staré série se Sovětským svazem.
Sergej se na mě podíval, chvíli si mě změřil a pak pronesl:
Доброе утро, Даниэль. Я тут прочитал, что ваше правительство ведёт переговоры со Словакией о поставках нашей российской нефти. Объясни мне, пожалуйста, если мы будем поставлять вам нефть через Словакию, что тогда будет заливать в свой мотоцикл ваш товарищ президент?
Dobré ráno, Danieli. Četl jsem, že vaše vláda jedná se Slovenskem o dodávkách naší ruské ropy. Vysvětli mi prosím, jestli vám budeme ropu dodávat přes Slovensko, co potom bude tankovat do své motorky váš soudruh prezident?
Přiznávám bez jakéhokoli odporu, že jsem v tu chvíli vyprskl smíchy tak spontánně, až jsem málem zapomněl, že držím v ruce tašku se snídaní, protože podobně přesnou kombinaci ironie, nadhledu a suchého humoru člověk nepotkává každý den ani v novinách, natož v hotelové recepci.
Chvíli jsem se snažil vymyslet odpověď, která by obstála alespoň jako pokus o diplomatické vyjádření, ale nakonec jsem usoudil, že situace si žádá pravdu v její nejčistší podobě, a tak jsem mu odpověděl:
Ничего. Будет летать на рогале на зелёном ветру.
Nic. Bude létat na rogale na zelený vítr.
Sergej se opřel o recepční pult, já jsem se opřel o zeď vedle něj a oba jsme se smáli způsobem, který vzniká jen tehdy, když dvěma lidem dojde, že právě během několika vteřin vyřešili evropskou energetickou politiku lépe než celé tiskové oddělení několika ministerstev dohromady.
Od té chvíle mám totiž silné podezření, že geopolitika je ve skutečnosti mnohem jednodušší disciplína, než jak se obvykle tváří, protože někdy stačí vyjít si ráno pro syrniki a potkat u recepce správného Sergeje.
A kdybych měl použít hokejovou terminologii, které Sergej rozumí dokonale a které jsme spolu už tolikrát věnovali celé rozhovory, pak se nedá říct nic jiného než to, že tenhle ranní zápas skončil jasným vítězstvím Ruska rozdílem třídy, navíc v oslabení a bez ztráty kytičky, protože tak přesně načasovanou otázku s tak čistou pointou člověk prostě neubrání, ani kdyby měl na ledě celé tiskové oddělení vlády.
Daniel Danndys Krajča, fb
Článek Dnešní ráno v Moskvě se nejdříve objevil na .
