Zapálení ohňů večer 30. dubna je dnes spíš lidovou zábavou podpořenou buřty, pivem a místním sborem dobrovolných hasičů. Noc na 1. května, kterou Češi tradičně znají jako filipojakubskou nebo prostě jako pálení čarodějnic, v německy mluvících zemích a Skandinávii zase jako Valpuržinu noc, ovšem patřila ještě v 19. století k „přelomovému období“, kdy podle lidové představy byla nejtenčí hranice mezi světem živých a světem mrtvých.
Etnolog Daniel Drápal z Masarykovy univerzity říká, že filipojakubská noc je v tomto ohledu blízká Štědrému večeru. Oba svátky spadají do poslunovratového času, oba představují přelomový čas „a v lidové slovesnosti přelomová období vždy skýtala představu, že nelidské síly jsou nejsilnější“.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Kelti a Morana
Kořeny svátku sahají hluboko před křesťanství. Keltové slavili 1. května svátek boha ohně Bela, Beltine. Věřili, že právě této noci se otevírá země a propouští do světa živých zlou moc, duše mrtvých a temné síly přírody. Slované zase této noci symbolicky pohřbívali Moranu, bohyni zimy, smrti a magie. Vyráběli ji ze sena, oblékali do hadrů a pálili na hranici, aby tím skoncovali s vládou zimy.
Popel z čarodějky Morany pak sypali na pole, aby zesílila úroda. Šlo tedy o rituál, který byl od počátku spjatý se smrtí a jejím překonáním. Vyhnat Moranu znamenalo vyhnat smrt z polí, ze stáda, z hospodářství. A zároveň přiznat, že smrt v zimě byla skutečná, hmatatelná a bezprostřední, protože hlad, mor a chlad ji každoročně přinášely.
NENECHTE SI UJÍT! A NEVOLEJTE ŘEDITELI!
Prvomájový rozhovor Petra Hájka se "stvořitelem" televize NOVA Vladimírem Železným bude překvapivě hlavně o televizi Československé, dnes tedy takzvaně České. Ta totiž začala vysílat právě na 1. máje v roce 1953.
Co o ní ví a dlouholetý ředitel konkurenční soukromé NOVY, která v devadesátých letech zcela změnila naše televizní prostředí? Budete se divit! A jaké má názory na dnešní boj o poplatky, respektive jejich zrušení? Je tzv. veřejnoprávní televize a rozhlas dnes ještě k něčemu? V čem spočívají její problémy - a co s tím udělat?
Sledujte již zítra, ve v pátek 1. května od 18:00 hodin či kdykoli poté!
Sledujte zde
Když do střední Evropy dorazilo křesťanství, pohanské svátky nezmizely, jen se pomalu přeměnily. Z pohanského Beltine se v česky mluvících zemích stala filipojakubská noc, pojmenovaná po dvou apoštolech, jejichž svátek tehdy připadal na 1. května.
Z německy mluvícího prostoru přišla zase Valpuržina noc, podle anglosaské princezny a misionářky Walburgy. Křesťanská kosmologie ovšem představu, že je tato noc dobou zlých sil, neoslabila, naopak, posílila ji.
Lidé věřili, že o filipojakubské noci „ze země vychází sám ďábel“ se svými služebnicemi čarodějnicemi, a chránili se proti tomu uklízením domácností, vymetáním komínů, opravou děr v plotech, kreslením křížů křídou na dveře, hlukem a především ohněm.
Lidový zvyk pálení ohňů a figury čarodějnice ze slámy jsou ale něčím jiným než čarodějnickými procesy, které probíhaly v Evropě mezi roky 1450 a 1750 a podle dnešních odhadů si vyžádaly třicet až sto tisíc obětí. Nejde tedy o připomínku obětí, ale v pojetí tradice je to rituál vyhánění zla.
Zkazky o kouzelné noci
Čeněk Zíbrt, český kulturní historik a národopisec, který koncem devatenáctého století systematicky shromažďoval doklady o lidových obyčejích, pověrách a slavnostech, ve své knize Staročeské výroční obyčeje z roku 1889 píše, že zvyk pálit ohně 30. dubna v původních českých pramenech vůbec není a do našich zemí přišel až později pod německým vlivem.
Co tu ovšem v Čechách bylo dávno před pálením ohňů, jsou pověsti o tom, co této noci dělají baby čarodějnice, jak létají na hřeblech a trlicích, jak dojí mléko z trlic místo z krávy a jak uřezávají provazy oběšenců na šibenicích. Právě tyto staročeské pověry zachytil Zíbrt nejlépe a jeho text vám dnes předkládáme v původní podobě, jen s modernizovaným jazykem, aby mu bylo lépe rozumět.
Noc před prvním májem je v lidové představě dobou kouzel a čarodějné moci. Němci si o ní od nepaměti vyprávějí jako o pověstné Valpuržině noci, kdy se slétávají čarodějnice.
ZBRANĚ NEPODVOLENÝCH FUNGUJÍ!
Už zase někde straší s dalším covidem. Tentokrát se bude možná jmenovat Ptačí chřipka. Andrej Babiš se sice právě za zločiny covidismu omluvil, jenže - věřte mu. Ale je úplně jedno, s čím přijdou. Daniel Fiala rozšířil možnosti sebeobrany nepodvolených!
Tisíce vděčných uživatelů jeho přípravků už také vědí, jak účinné jsou "medíky" při léčení a prevenci i těch nejzávažnějších chorob včetně onkologických . Kdo vyzkoušel, "ret neodtrhne více", řečeno s Janem Nerudou. Kdo ne, měl by. Jde o ten největší kapitál: Naše zdraví!
A co je také podstatné: Nákupem přes supramedex.protiproud.info , současně pomáháte k další svobodné existenci Protiproudu!
Sledujte zde
Lidé věřili, že o filipojakubské noci „ze země vychází sám ďábel“ se svými služebnicemi čarodějnicemi, a chránili se proti tomu uklízením domácností, vymetáním komínů, opravou děr v plotech, kreslením křížů křídou na dveře, hlukem a především ohněm.
Češi si ze starých dob uchovali zkazky o kouzelné noci filipojakubské. Věřili stejně jako jiné evropské národy, že čarodějné baby této noci tropí svoje čáry. A staročeské doklady o tom, co dělají, se shodují s pověrami, jež mezi lidem kolují dodnes.
Ve staré divadelní hře vyčítá kupec babám čarodějnicím, že mnohá
„…na svatého Filipa, své čáry rozličně lípá. Chtíc zkusiti svého štěstí, běží úprkem k rozcestí, tam lidských dobytků pase, znamená je na ocase… Tak lidským dobytkům škodí, sobě užitek přivodí.“
Kopají kořeni, „dáblík, toliku, verbenu“ a draze prodávají šenkýřkám. Uřezují „provazy s šibenice“, vozí na „ožehu“ čili hřeblu „děvky“.
JASNÁ OTÁZKA:CO S TÍM, PANE VLÁŠKU?
Protiproudní televize uvádí v pořadu Nepodvolení "zlatého chlapce" Roberta Vláška. V rozhovoru s Petrem Hájkem vysvětluje pozadí dramatických dějů ve světě i u nás, protože nakonec všechno souvisí s tím, co máme - a co si nemusíme nechat vzít:
Útok USA a Izraele na Írán sice zatím skončil příměřím, ale je otázkou, dokdy klid zbraní vydrží. Tahle absurdní válka nicméně korunuje všechny chaotické děje současného světa a činí naléhavými otázky, jak uchránit alespoň to málo, co ještě máme.
Držme si klobouky, bude to jízda! Valí se na nás další inflační vlna, které nikdo neunikne? Jak se bránit proti okrádání? Právě k tomu slouží protiproudní Sebeobrana!
Sledujte zde
„Po krchově nahé chodí, svini neb psa s sebou vodí, anebo černou slepici, tu sobě chová v světnici. Na tom potom jezdí, lítá, aneb dřív, než kohout zpívá, svého řemesla užívá.“
Kupcova výčitka odpovídá dalším staročeským zprávám: čarodějnice se plíží na rozcestí a v noci pak na hřeblu nebo na jiném očarovaném předmětu létají daleko a daleko.
V epilogu jedné velikonoční hry žák prozradí, že baba
„na stúpě-tě létala, a potom na herce sě honila, pak-tě trlici dojila a všechen-tě měsiec szobala.“
Kromě vzácné narážky na starou českou víru, že baby při zatmění ujídají měsíc – výklad rozšířený po celém světě a u necivilizovaných národů známý dodnes – tu poznáváme jinou lidovou pověst: že baby dojí trlici. Trlice je dřevěné nářadí, kterým se třel len nebo konopí, něco jako velký dřevěný hřeben se škvírou. A potvrzuje to i chlubný Belzebub, který říká, že prý učí baby čárám, učí je „léčit a z trlice mléko dojit“.
Ten samý smysl má i přiznání čarodějnice Rebeky:
„…sem veliká čarodějnice, proto sem ďáblova svodnice; trlici sem místo krávy dojila a s hvězdami na rozhraní lítala, lidi sem čarovati učila a je s pravé cesty svodila.“
Trlice a hřeblo se v textech objevují často spolu s nočními reji čarodějnic. Podle Tkadlečka, středověké české prózy, létají čarodějnice také na pometlu nebo na kozlu. Často prý jim ovšem čáry moc neprospěly:
„Často jim hřeblo, ani pometlo, ani trlice nespomohla, ani kozel bradatý, na němž je okročmo nahá bába jezdila.“ Noční výlety bab čarodějnic trvají do svítání, než kohout zazpívá.
Ne politika, ale zdraví je nejcennější kapitál!
Z rozhovorů Petra Hájka s podivuhodným zakladatelem Bewitu Jiřím Černotou už víme o pozoruhodných případech uzdravení a unikátním vývoji zcela přírodních prostředků (bez stopy chemie) na posílení těla i ducha (a krásy) - včetně dosažení praktické dlouhověkosti.
I vy si můžete si vytvořit bezplatný účet BEWIT a pokud nakupujete přes Protiproud dostanete speciální slevy. Chcete-li si prohlédnout kompletní nabídku na e-shopu firmy BEWIT , pak nákupem přes tento odkaz pomůžete nejen sobě, ale i další existenci Protiproudu. Mnoha nepodvoleným, kteří tak již činí, velmi děkujeme!
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Mistr tisíce řemesel
Vidíme tedy, že staré české pověry o nočních rejích bab, které „na svatého Filipa své čáry rozličně lípají“, se v zásadě neliší od toho, co lid český zná podnes.
Pověsti o těchto nočních jízdách se pokoušel vysvětlit Havel Žalanský, český luterský kazatel ze začátku 17. století. Když nad nimi rozumoval, prozradil bezděky celou tu starou českou pověru a naše dosavadní zprávy ještě doplnil. Ptá se: „Jest-li to pravda, že ženy čarodějné v noci v jistá místa se scházejí, do krajin nejdalších v čase krátkém se dostávají, hody, tance provodí a těla svá v těla jiná proměňují a povětří bouří?“
Sám si odpovídá, že to všechno se jim jen zdá, že ty věci nejsou „než stín a marné podobizny, šalby a sny. Ženy čarodějné to mluví a jistí, že oknem skrze kolečko vyražené ven vyletují. Tak je satan šálí; nebo hrubost lidského těla zda-li proměniti se může v duchu?“
Žalanský znal Wierův spis De praestigiis daemonum o čárách, na který se ještě budeme odvolávat, a jinou skladbu De Lamiis. Ta vykládá noční reje čarodějnic tak, že baby létají v noci jen ve snu, když se předtím namažou čarodějnou mastí, kterou jim prý ukázal sám ďábel. Mast pronikne do těla a přivodí tvrdý, hluboký spánek.
„V tom snu satan divné věci jim na oči staví, že se jim zdá, že komínem ven vyletují a v povětří široce a dalece se proletují, že hody skvostné, hry, tance provodí, muziky hlučné slyší, že na lukách krásných neb v zahradách bydlí, krásné mládence, krále, knížata vidí, nýbrž že mrzké rozkoše, které jim satan vnouká, provodí.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Taková divadla nejvděčnější ďábel, mistr tisíce řemesel, jim na oči staví, tak že když procítí, ne za jiné mají, než že to vskutku všecko viděly a činily. A jsou mnozí příkladové, že ženy takové, když pro čáry své na řebřík přicházejí, k tomu se znají, znají bídné k věcem, které se nikdy nestaly, které nikdy nečinily.“
O „pálení čarodějnic“ před prvním májem jsme zatím v žádných staročeských pramenech nenašli ani zmínku, ačkoli o ohních svatojánských máme po ruce celou řadu dokladů. Soudíme tedy, že pálení ohňů před prvním májem, pokud se ještě v některých českoslovanských místech udržuje, není původu domácího. Spíš to vypadá, že tu měl v pozdější době vliv obyčej německý.
Tento zvyk ovšem mizí z české lidové tradice pod nátlakem zákazů, které pronikly už v první polovině tohoto století (tedy 19. století – pozn. red.) z měst do vesnic. Každému rychtáři tam bylo přísně nakázáno, aby netrpěl pověrečné pálení ohňů před prvním májem, „aby se tím čarodějnice zahnaly“.
Zdroj
