KHALED ABU TOAMEH
Nedávná videa z Aleppa a dalších částí Sýrie by měly sloužit jako varování pro ty americké a evropské politiky, kteří se stále drží iluze o nové „umírněné“ Sýrii vedené prezidentem Ahmadem Šarou.
Na videu jsou vidět pochodující vojáci z Brigády 60, jednotky přidružené k Syrské armádě, skandující slogany otevřeně vyhrožující Izraeli: „Ó můj nepříteli [Izraeli], jdu po tobě!“
Poselství je jednoznačné: tito vojáci neskončí svůj boj uvnitř syrských hranic, ale mají spadeno i na Izrael a implicitně i na jeho spojence, zejména na USA.
Toto není jazyk umírněnosti, toto je jazyk džihádu (svaté války).
Někteří západní představitelé, včetně amerického prezidenta Donalda J. Trumpa, se k nové syrské vládě vedené Ahmadem Šarou vyjádřili optimisticky . Například loni Donald Trump Ahmada Šaru nazval „atraktivním drsňákem“.
Podle řady politiků Sýrie vstoupila do nové fáze, její vedení se změnilo, stalo se pragmatičtějším a je připraveno konstruktivně spolupracovat s mezinárodním společenstvím.
Taková hodnocení jsou však nebezpečně odtržená od reality a ignorují klíčový a hluboce znepokojivý fakt: minulost Ahmada Šary je kontroverzní a silně džihádistická .
Než se Ahmad Šara pokusil proměnit svoji image na image státníka, byl známý jako Abú Muhammad al-Džaulání a byl dlouholetým vůdcem Fronty an-Nusrá napojené na Al-Káidu. Pod jeho vedením tato skupina přísahala věrnost Al-Káidě a v syrském džihádistickém povstání hrála ústřední roli.
Šarova Fronta an-Nusrá se spojením s dalšími teroristickými skupinami vyvinula v teroristickou Organizaci pro osvobození Levanty ( Hajját Tahrír al-Šám ), která prosazuje islamistickou a autoritářskou vládu. Ačkoliv se Ahmad Šara snažil jako prezident Sýrie prezentovat vnějšímu světu svoji pragmatičtější tvář, tak jeho režim je pevně zakořeněn v džihádistické ideologii. Rebranding není reforma.
V tomto kontextu není skandování vojáků z Brigády 60 vůbec překvapivé a je v naprostém souladu s ideologickým prostředím, které aktéři jako Ahmad Šara kultivují mnoho let.
Skandování syrských vojáků není ojedinělým incidentem. Spíše odráží hlubší ideologický proud, který prostupuje Sýrií i dalšími arabskými a islámskými zeměmi a který oslavuje konfrontaci s Izraelem, romantizuje ozbrojený boj a na regionální konflikty nahlíží optikou džihádu .
Na několika místech v Sýrii se nedávno konaly demonstrace , jejichž účastníci vyjadřovali podporu Hamásu, vyzývali k džihádu a vyhrožovali Izraeli.
„Miliony mučedníků pochodují do Jeruzaléma,“ skandoval mluvčí syrského ministerstva vnitra Núr al-Dín al-Baba, který vedl jednu z protiizraelských demonstrací .
Tyto demonstrace dokazují, že ideologické klima uvnitř „nové Sýrie“ zůstává hluboce nepřátelské, radikalizované a formované islamistickými narativy: využívání islámu k ospravedlnění netolerantní extremistické vlády, vojenský konflikt, glorifikace džihádu jako ozbrojeného boje – nejen „duchovního úsilí“ a propagace myšlenky, že se muslimové musí sjednotit proti vnímaným nepřátelům, jako jsou Izrael a Západ – a legitimizace teroristických skupin, jako jsou Hamás, Hizballáh, Palestinský islámský džihád a Hútíové.
Je zásadní pochopit, co protiizraelské demonstrace znamenají. Vojáci ani lidé by taková hesla neskandovali, pokud by tyto myšlenky nebyly podporovány, ne-li přímo povzbuzovány, jejich vůdci.
To, že k takovým verbálním projevům a násilnostem ( zde , zde a zde ) otevřeně dochází v rámci formálních vojenských jednotek i v běžné populaci, naznačuje, že extremistické myšlení je v Šarově systému i nadále hluboce zakořeněno.
To by mělo znepokojovat nejen Izrael, ale i USA a jejich spojence.
Pro Izrael jsou důsledky okamžité a jasné. Syrská armáda prodchnutá džihádistickou ideologií přímo ohrožuje severovýchodní hranici Izraele. Skandování v syrských ulicích nejsou pouhá slova, jde o jasnou deklaraci záměrů.
Tím ale nebezpečí nekončí.
Historie nám opakovaně ukázala, že džihádistické režimy a hnutí (jako Írán, Hamás a Hizballáh) své ambice jen zřídka omezují na jednu frontu. Podněcování nenávisti k Izraeli je u nich často spojeno s širším nepřátelstvím vůči celému Západu.
Dnes skandují hesla o Pásmu Gazy, zítra to mohou být třeba hrozby proti americkým zájmům v regionu.
Proto by Západ neměl slepě přijímat narativ o „nové Sýrii“ a měl by jej podrobit nové důkladné kontrole.
V politice Západu vůči Blízkému východu se opakovaně objevuje jeden vzorec: Západ má tendenci považovat taktické změny za skutečnou ideologickou transformaci. Vůdci vylepšují svoji image, uhlazeněji se vyjadřují a oblékají a vůči okolnímu světu se prezentují jako umírnění, ale svůj základní světonázor nemění.
Výsledek je předvídatelný. Západní vlády zmírňují svou ostražitost, nabízejí diplomatické uznání a ekonomické pobídky a doufají, že angažovanost povede k větší umírněnosti.
V případě Ahmada Šary jsou znepokojivé již první signály. Skandování syrských vojáků i nedávné veřejné demonstrace naznačují, že nový režim buď ze svých řad nedokázal odstranit extremistické elementy, nebo se je rozhodl podporovat. Ani jedna z těchto možností nevzbuzuje důvěru. Obě spíše naznačují kontinuitu, nikoliv změnu.
Západ by měl k novému syrskému režimu přistupovat opatrně. Angažovanost Západu by měla být podmíněná, uměřená a založená na ověřitelných akcích, nikoliv na „ujištěních“ a zbožných přáních.
Ahmad Šara musí přinejmenším prokázat jasný závazek omezit extremistické elementy uvnitř Sýrie a ukončit podněcování nenávisti proti Izraeli . Do té doby jsou řeči o „umírněné“ Sýrii – a vlastně i o „novém, umírněném“ íránském režimu vedeném předsedou parlamentu Mohammadem Bagherem Ghalibafem – v lepším případě předčasné a v horším případě nebezpečné.
Scény ze Sýrie – i současná neústupnost Íránu a Hamásu – nejsou odchylkami. Jsou to záblesky skutečné podstaty sil utvářejících budoucnost Sýrie, Pásma Gazy a Íránu – budoucnost, na kterou se Trumpova administrativa a Západ musí dívat skepticky a bez růžových brýlí.
Khaled Abu Toameh, překlad původního textu: The ‚New Syria‘: Same Old Jihad, překlad: Libor Popovský
Khaled Abu Toameh pracuje jako novinář v Jeruzalémě. Za svoji práci obdržel řadu ocenění.
Článek Nová Sýrie: Tentýž starý džihád se nejdříve objevil na .
