PETR MILER
Je to v prvé řadě další připomenutí toho, jak na elektrická auta nejde „prostě jen přejít”, to by pak skoro nebylo co řešit. Je třeba jim uzpůsobit svůj život. K lepšímu? V tomto případě ani náhodou.
Pokud má někdo pocit, že elektrické auto jde jakkoli rychle nabít, pak nikdy žádné nepoužíval, nedával pozor při fyzice a příliš věří tomu, co říkají jejich výrobci. Realita je taková, jak jsme ji nesčetněkrát i velmi názorně popsali . Baterie montované do současných elektrických aut jsou bez výjimky příliš velké, příliš těžké, při hmotnosti snadno se blížící půl tuny se pořád zdaleka neblíží energii, kterou je schopna pojmout 50litrová nádrž na konvenční palivo a doplnit je rychlostí odpovídající tankování je dnes reálně dalece nemožné na straně baterek i sítě.
Jsme-li pak svědky halasných prohlášení o aspoň relativně rychlém dobíjení s pomocí megawattových výkonů, jsou to obvykle jen marketingové kejkle, které znovu nemají oporu v tom, co současné nabíječky reálně nabízí, popř. co jsou baterie schopné dlouhodobě zvládat. Je to zkrátka jeden velký bludný kruh, ze kterého se lze vymotat jen jediným možným způsobem – smířit se s tím, že při jiných než krátkých cestách budete dobíjet často a dlouho.
Někteří s tím jistě nemají problém a výměnou za výhody, které elektrický pohon má, si zkrátka čas od času počkají. Ale je to celá směna, kterou udělají? Dost často zjevně ne, jak ukazuje studie německé pojišťovny DA Direkt , která se zaměřila na chování Němců během dobíjení elektrických aut a jejich vnímání nabíjecí infrastruktury. A jsou to poměrně pozoruhodná zjištění.
Nepřekvapí, že většina lidí považuje možnosti dobíjení za více či méně problematické, stejně jako nepřekvapí, že kritičtější jsou k nim ti, kteří si nakonec elektrické auto nekoupili. Plných 65 procent majitelů benzínových a naftových aut hodnotí dobíjecí infrastrukturu jako vyloženě „špatnou”, ani řidiči elektromobilů z ní ale nejásá, když ji pouze 38 procent z nich označuje za „dobrou”. Podobně nepřekvapí, že největší část řidičů (43 procent) spalovacích aut nemíní tolerovat delší než 10minutovou zastávku na doplnění paliva, největší část řidičů elektromobilů (86 procent) by ale bralo jako fajnovou věci méně než 20 minutový „pit stop”. Jejich touhy jistě vychází i z toho, co mají dnes.
Majitelé elektromobilů tedy nabíjením na cestách tráví typicky vysoké desítky minut, což už není čas, který by jen tak utekl. DA Direkt se tedy dále ptal, co řidiči elektromobilů dělají, když čekají na zjevně i pro ně zdlouhavé nabití? A odpovědi jsou fascinující, neboť jsou zjevně důvodem k obavám o zdraví lidí a bezpečnost provozu jako takového.
Lidé, kteří nabíjí své elektromobily, se totiž nejčastěji z nudy vycpávají. Víc než každý druhý respondent (51 %) přiznal, že nudu pramenící ze zdlouhavého nabíjení zabíjí konzumací jídla. Přibližně každý třetí (31 %) využívá čas k nakupování, je-li taková možnost, zatímco pouze 6 % lidí cvičí. Zhruba každý čtvrtý (26 %) pak v autě spí, což také není tak pozitivní, jak se může zdát.
„Nuda při nabíjení zřejmě způsobuje hlad. A pokud je okolí nepříjemné a kvalita zážitku je špatná, lidé v autě často svačí – často příliš mnoho jídla, příliš tučného a příliš sladkého jídla. To může z dlouhodobého hlediska vést k přibírání na váze. Z krátkodobého hlediska mohou těžká jídla negativně ovlivnit soustředění během řízení,” říká Silvia Künnemannová, vedoucí oddělení produktů a zákaznické zkušenosti ve společnosti DA Direkt. A také rozespalý řidič nemusí být dvakrát bdělý, jakkoli odpočatý je lepší než unavený, tohle bude individuální.
Lidé si dále (z poloviny) stěžují na netransparentní ceny a matoucí či nefunkční možnosti platby za dobíjení – obvykle ne nutná nějaká forma aplikace lákající na předplatné, prostá férová platba kartou je nabízena jen zřídka. Dodejme, že výchozí data pro studii DA Direktu dodala společnost Civey na základě průzkumu, který se mezi 4. a 13. březnem 2026 konal mezi 2 500 německými občany staršími 18 let.
Petr Miler
Článek Studie odhalila další problém způsobený zdlouhavým dobíjením elektromobilů. Autoři se bojí o zdraví lidí i bezpečnost provozu se nejdříve objevil na .
