EU a evropští hegemoni – v čele s Německem a Francií – se v posledních letech neustále připravují na údajnou válku s Ruskem. Nedávno se opět v německých médiích objevil jakýsi rádoby odborník, který dokonce strašil válkou ještě před rokem 2029, což je rok, který jako onen rozhodující udávali jiní „experti.“
Právě v Německu pak registrují jako možné zálohy – budoucí potravu pro děla – muže od 18 až do 70 let. K podobným krokům začínají přistupovat například i v Belgii.
Mezitím se připravuje i patřičná válečná propaganda ve filmech a seriálech a mainstreamová média – spolu s některými politiky – dále přilévají olej do ohně.
Automobilky – zejména v Německu – postupně přechází na válečnou výrobu a nemocnice se údajně připravují na zraněné vojáky. Zraněné vojáky se také chystají přepravovat vlaky, proto se k tomu účelu chystají speciální vagóny.
Výše je jen malý výčet toho, jak se v poslední době různé země po celé Evropě připravují na údajnou válku s Ruskem. Ve skutečnosti jsou všechny tyto přípravy jen způsobem, jak vyvolat další hysterii a udržovat lid ve strachu (podobně jako za Covidu).
Vždyť lid, který žije v permanentním strachu, se mnohem lépe ovládá. A v případě, že se bojí války, také souhlasí s vyššími výdaji na zbrojení. I to si již v praxi vyzkoušeli.
Jenže pokud by byla válka v Evropě, šlo by o válku jadernou, při které by žádné z výše uvedených opatření nefungovalo, což jen dokazuje, že celé to válečné štvaní má pouze dva cíle: vyděšeného občana ochotného souhlasit s čímkoli a více peněz do kapes zbrojařů a na ně napojených politiků.
A aby se podařilo přesvědčit i skeptiky o tom, že je smysluplnější cpát peníze do zbraní než do zdravotnictví, sociálních služeb, školství či jiných oblastí, hledají se způsoby, jak je přesvědčit o tom, že tím nejlepším, nač mohou jít jejich daně, jsou právě přípravy na další válku…
Nedávný politický přehled Centra pro evropskou reformu odhaluje, o čem evropská bezpečnostní politika v současnosti skutečně je: nejde jen o tanky, rozpočty a schopnosti, ale také o otázku, jak přesvědčit skeptickou populaci o tom, že výrazné zvýšení výdajů na obranu je správné.
Článek to formuluje střízlivě. Souhlas není automatický.
Vlády by měly prezentovat výdaje na obranu jako investici do bezpečnosti, klást větší důraz na hrozby a přenést debatu z kruhu expertů na společnost jako celek. Komunikace se tak stává strategickým zdrojem.
Právě tady začíná ta výbušnost. Právě to, co je označováno jako „komunikační strategie,“ je ve skutečnosti politická sada nástrojů pro ovlivňování veřejného mínění.
Když jsou narativy vytvářeny cíleným způsobem, když jsou situace hrozeb podávány emocionálně a sociální skupiny systematicky řešeny, už nejde jen o informace. Cílem je vytvořit přijetí i tam, kde dosud chybělo.
Pozadí je jasné. Vyšší výdaje na obranu soupeří s ostatními vládními výdaji. Ti, kdo přesměrují více peněz do armády a zbrojení, musí jinde šetřit. Právě tyto protichůdné cíle obsahují politické výbušniny.
Zpráva CER naznačuje, že by měly být tlumeny komunikace, než se objeví odpor.
To mění roli politiky. Rozhodnutí nemají být jen činěna a vysvětlována, ale komunikace má být také připravována předem. Hranice mezi legitimním průzkumem a cíleným vlivem se rozmazává.
Kritici to považují za známý vzorec. Velké politické projekty, které jsou společensky kontroverzní, nejsou nejprve rozhodovány podle obsahu, ale podle jejich komunikace.
Ti, kteří získají suverenitu výkladu pojmů jako „bezpečnost“ nebo „hrozba,“ také formují ochotu obyvatelstva přijmout vyšší výdaje.
Samotná zpráva se vyhýbá tvrdým podmínkám. Ale mezi řádky je jasné, že je v tom víc než jen informace. Jde o to, jak politickou realitu předat tak, aby byla schopná získat většinu.
Rozhodující otázkou tedy není jen to, kolik Evropa v budoucnu utratí na obranu, ale také jak otevřeně se tato debata povede a zda má být obyvatelstvo skutečně přesvědčováno nebo si má postupně zvykat na novou realitu.
Jedno je jisté: zbrojení není jen vojenský projekt. Dlouho je to záležitost komunikace a propagandy.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]