LIBOR ČÍHAL
V roce 1528 otomanské vojsko sultána Solimana oblehlo Vídeň a až na Francii , jejíž král František I. s muslimy kolaboroval, celá Evropa podpořila arcivévody Ferdinanda Rakouského, který muslimy odrazil. Pokud by Osmani u Vídně triumfovali, Evropa jim ležela u nohou. Historie se opakovala v roce 1683. Turci si velmi dobře uvědomovali význam Vídně pro Evropu a jejich obrovská armáda město málem dobyla, Habsburkům se jen s vydatnou polskou pomocí podařilo Turky odrazit. K třetímu muslimskému obléhání Vídně dochází dnes a boj je už ztracený. Vídeň jenom zdánlivě ztratila s rozpadem monarchie význam, je jenom optickou fikcí, že Londýn nebo Paříž jsou něčím významnější. Vídeň je velkým civilizačním majákem pro Slováky, Maďary, Moravany, balkánské země, země bývalého SSSR apod. a evidentně je daleko zajímavější i pro muslimské elity než západní Evropa. Vídeň je zdaleka největším evropským magnetem pro Afričany a Araby, ale naštěstí pro Rakušany ji tyto populace vesměs považují za nedostupnou. Neevropská imigrace do Rakouska má jiný charakter než do Francie nebo Německa, kde proti lidové vůli místní elity v podstatě zákonnými mechanismy nadekretovaly masovou imigraci. V Rakousku má imigrační přítok pomalý konstantní charakter, který středová politická pravice i levice berou jako nevyhnutelnou úlitbu Evropské unii, ovšem jak vidět, výsledek je stejný. Pravděpodobně na rozdíl od západní Evropy do Rakouska proudí kvalitnější muslimská populace a přímé konflikty nejsou tak časté.
Kdysi katolické Rakousko dnes nemá sílu ani chuť s islámskou invazí bojovat, pokud by se státní struktury přece jenom pokusili klást odpor, zákony EU je zastaví a z rakouského kancléře se stane nepřítel evropských hodnot nebo druhý Orbán. Dnešní muslimské obležení Vídně spadá do kategorie, kterou Eric Zemmour nebo Renaud Camus nazývají velké populační nahrazení evropských etnik. Podle The European Conservative dnes jsou ve vídeňských školách muslimové hlavní etnicko-religiózní skupinou, muslimové zde mají velkou relativní většinu, která má tendenci se rychle stát absolutní většinou. V městských statistikách se uvádí, že muslimové reprezentují 41,2 % vídeňského žactva, přitom loni to bylo 39,4 %. Křesťanů je ve vídeňských školách pouze 34,5 %. Desítkami nebo stovkami miliard, které odsávají vídeňské bankovní centrály z českého ekonomického prostoru, de facto financujeme islamizaci školství a muslimské obsazování Vídně. Pokud znárodníme Českou spořitelnu, prospěje to Česku i Rakousku, zpomalíme islamizační proces vídeňského školství a získáme si obdiv prostých Rakušanů. Zmiňovat fakt muslimského obsazování je ve Vídni trestně postižitelné. Pouze rakouská zemědělská asociace si dovolila poukázat na skutečnost, že tradiční rakouské menu s vepřovým je dnes ve školních kantinách popelkou. Dovedeme si představit, jak příslovečná servilnost a zbabělost učitelského stavu na pokyn muslimských spolků rychle zablokuje vepřové ve školních kantinách. V některých školách je vepřové absolutním tabu, indoktrinovaní studenti odmítají dokonce i maso, u kterého mají podezření, že s vepřovým jen přišlo do styku. Podle lídrů zemědělské asociace volba menu patří též k aspektům svobody. Ostatní názor nemají, ale o to musí mít větší strach, když jsou ochotni si odpustit i vepřové.
Vídeň není jediným městem v Evropě, kde pojmová relativizace a hodnotová fluidnost pomalu změnily tradiční charakter města, přitom na katastrofě mají stejný podíl středové levicové i pravicové strany, které si předávají moc. Válka unijní ideologie s evropskými tradičními hodnotami se podobá válce Vietcongu s Američany, které se říkalo válka levhartí kůže. Komunistické skvrny na mapě země se stále rozšiřovaly až nakonec museli Američané úprkem ze země. Bohužel v Evropě vítězící skvrnou je unijní ideologie, která pohltila i město, o kterém jsme se mohli domnívat, že nic na světě nemůže ohrozit jeho tradiční fundament. Francouzské levičácké noviny Libération nadšeně reportovaly o queer festivalu organizovaném trans aktivisty Neapole. Na první pohled to vypadá jako běžná sociální akce odvázaných lidí všude jinde v Evropě, ovšem v národně orientovaném El Manifiesto k tomu dodávají, že za obvyklou sociální akcí se skrývá něco daleko hlubšího. Neapol viditelně přestává být městem lidového náboženství, středomořského rodinného řádu a městem historické paměti a stává se fluidní plochou, kde se vznášejí relativizované hodnoty jako všude jinde. Marginalita tu dostává téměř posvátnou hodnotu.
Levičácké směry evropskounijní ideologie líčí evropské univerzum jako prostor permanentního ponižování jiných, přitom dnes nevidí viníka v elitách, ale v evropských národech samotných. Podezřelými jsou tradiční hodnoty a kultura teritoria, ideologie připouští pouze takovou formu nacionalismu, kde odumřel evropský etnos a národní identita. Unijní ideologie redukovala národ na administrativní jednotku odřezanou od historických kořenů, protože evropské historické struktury mají být utlačující. Alternativní kultury a marginální sociální skupiny jako imigranti, muslimové, Ukrajinci apod. se vydávají za prostory morální čistoty a tato periferie je pro unijní ideology zdrojem politické naděje. Civilizace ovšem nutně potřebuje předávání kvalit a navazování na minulost, nestačí jen emocionální nebo politický konstrukt.
Článek Třetí muslimské obléhání Vídně se nejdříve objevil na .
