KAREL WÁGNER
V poslední době přibývá po světě společností, které oznámily, že hodlají vyrábět palivo ze vzduchu a vody.
Aby bylo jasno: neexistují žádné technické překážky, které by tomu bránily. Uhlík lze extrahovat ze vzduchu a vodík získáme elektrolýzou vody. Tyto dva stavební bloky lze pak nechat spolu reagovat a vytvořit syntetické palivo. Jenže energetické nároky na jejich extrakci, hlavně na získání vodíku z vody, jsou vysoké. A nezískáte tak zpět množství energie, které jste vynaložili na extrakci těchto složek. Nejenže existují energetické neefektivity při přeměně vodíku a uhlíku na palivo, ale i další neefektivity při spalování tohoto paliva pro výrobu energie ve vozidle. Pokud však bude k dispozici levný zdroj elektřiny, může být hodnota výsledného kapalného paliva vyšší, než náklady na jeho výrobu. A s takovým procesem by se dalo počítat, i když se ve skutečnosti jedná o proces energeticky ztrátový. Což bude pořád lepší, než upravovat auta, aby mohla namísto na benzín jezdit na dřevěné uhlí: https://www.youtube.com/watch?v=ibkLrAJnepo
V situaci, kdy je za hodnotu paliva považována jeho stávající cena, k plánované bezemisní budoucnosti EU přes syntetické palivo hned tak cesta nepovede. Ale je tu ještě jedna možnost. Kdy hodnota kapalného paliva bude posuzována z hlediska jeho uhlíkové neutrality a tím možnosti jeho upotřebení ve spalovacích motorech, v nichž žádná fosilní paliva, dle chystaných předpisů a nařízení, nebude v budoucnu možné spalovat. Pak by takový projekt dával smysl, i když by se lišil od zažitých představ, že nejlepší je levnou energii pustit do elektrické sítě a poté ji použít k pohonu elektromobilu, poněvadž jsou elektromotory energeticky účinnější než motory spalovací. Uhlíkově neutrální paliva však díky zpřísňujícím se předpisům nebudou potřeba jen pro spalovací motory v autech a motocyklech, ale i v letadlech, neboť silniční doprava jako největší spotřebitel fosilních paliv na světě je následována právě letectvím. Koho to zajímá, o syntetických palivech se v dalším textu dočte více. Ovšem čtenáře zvyklé na krátké články z bulváru musím předem upozornit, že pro zajímavé souvislosti, které bylo škoda vynechat, půjde o povídání poněkud delší.
Pokud existuje v Evropě nějaká země, která je hotovým rájem pro elektromobily, pak je to bezesporu Norsko. Jenže i tam letectví, kde je přímá elektrifikace obtížná, potřebuje udržitelná paliva. Kdy uhlík, který by skončil v atmosféře, společnost Norsk e-Fuel používá k výrobě leteckého petroleje, zvaného též kerosin. Společnost Norsk e-Fuel byla založena v roce 2019 s cílem podpořit přechod k udržitelnému letectví zavedením průmyslové výroby paliv na bázi CO2 a vody. Jejich výrobní proces stojí na technologii Power-to-Liquid a zaměřuje se na Fischer-Tropschův proces, kdy kombinuje nejmodernější technologie pro efektivní a škálovatelnou výrobu e-paliv. A buduje výrobní závody pro dodávky udržitelných paliv leteckému průmyslu, kde je výrobní koncept postaven na zavedených systémech, nasazených ve velkém měřítku. Což zajišťuje provozní spolehlivost a smysluplné objemy produkce, přičemž integrace osvědčených a komerčně dostupných technologických jednotek snižuje rizika spojená s novými technologiemi a umožňuje spolehlivé průmyslové škálování. Zároveň tyto technologie nabízejí silný potenciál pro neustálou optimalizaci s tím, jak se odvětví e-paliv rozvíjí: https://www.norsk-e-fuel.com/
Nakonec i Julia Poliscanová, ředitelka organizace Transport & Environment (T & E), která spustila aféru Dieselgate a jejíž kampaň v roce 2022 vedla k tomu, že se EU rozhodla do roku 2035 ukončit prodej nových osobních a dodávkových vozidel se spalovacími motory, loni prohlásila, že i když „bateriové elektromobily nabízejí řidičům nejčistší, nejefektivnější a cenově dostupný způsob dekarbonizace“, jsou syntetická paliva „vhodnější pro letadla, kde elektrifikace není možná,“ jak o tom 17. 10. 2025 na stránkách Autojournal.cz motoristickou veřejnost informoval Vojtěch Koval. Letectví je totiž odpovědné za přibližně 14 % emisí skleníkových plynů z dopravy v EU a udržitelná letecká paliva (biopaliva a syntetická paliva s obsahem recyklovaného uhlíku) patří mezi klíčové nástroje jak významně snížit emise z letadel.
V roce 2022 se i u nás hovořilo o zařízení, které dokáže z oxidu uhličitého a vody s pomocí slunečního svitu produkovat syntetické palivo ve formě leteckého petroleje. Šlo o takzvanou multifunkční solární věž, za kterou stála mezinárodní spolupráce vědců z Evropy, a to hlavně ze Švýcarska, Španělska a Německa. Technologii i design měl na svědomí tým badatelů ze Spolkové vysoké technické školy v Curychu, postavit ji ale, kvůli tamnímu klimatu, nechal až výzkumný ústav IMDEA Energy z Madridu. V rámci projektu Evropské unie SUN-to-LIQUID zde vyvinuli systém, který využívá solární energii k výrobě syntetické alternativy k palivům fosilního původu, jako je petrolej a nafta. Petrolej vyrobený solární energií je plně kompatibilní se stávající leteckou infrastrukturou pro skladování, distribuci a konečné použití v proudových motorech, lze jej také jednoduše mísit s palivem fosilního původu. https://www.sun-to-liquid.eu/
Závod se skládal ze 169 reflexních panelů sledujících slunce, které přesměrovávají a koncentrují sluneční záření do solárního reaktoru namontovaného na vrcholu věže. Koncentrovaná sluneční energie poté poháněla oxidačně-redukční (redoxní) reakční cykly v solárním reaktoru, který obsahuje porézní strukturu vyrobenou z oxidu ceričitého. Ceričitý oxid, který se nespotřebovává, ale lze jej používat opakovaně, přeměňuje vodu a CO2 vstřikované do reaktoru na syntézní plyn, což je specifická směs vodíku a oxidu uhelnatého. Následně je syntézní plyn poslán do konvertoru plyn-kapalina, kde se nakonec mění na kapalná uhlovodíková paliva, mezi která patří syntetický petrolej a syntetická nafta. https://www.sciencedaily.com/releases/2022/07/220720121020.htm
Ve Španělsku šlo o pilotní projekt, avšak ze Spolkové vysoké technické školy v Curychu se kvůli vývoji a komercionalizaci technologie vydělil start-up Synhelion, který v Německu spustil projekt DAWN, už jako průmyslový závod, vyrábějící syntetická paliva s pomocí solárního tepla. DAWN na okraji Spiegelfeldu u města Jülich, ležícího mezi Kolínem nad Rýnem a Cáchami, zahrnuje 20 m vysokou solární věž a zrcadlové pole. Solární věž obsahuje solární přijímač, termochemický reaktor a zásobník tepelné energie, který umožňuje ekonomicky efektivní výrobu solárního paliva 24 hodin denně. Zde video z návštěvy Synhelionu v německém Jülichu, jedné z mála továren na Zemi, která přeměňuje CO2 a vodu na petrolej pomocí koncentrovaného slunečního svitu, páry o teplotě 1200 °C, keramického tepelného zásobníku a chemické reakce objevené v roce 1925. Na videu si lze nastavit české titulky: https://www.youtube.com/watch?v=6S_QRzelRXo
DAWN poprvé demonstruje celý technologický řetězec od koncentrovaného slunečního záření až po syntetická kapalná paliva v průmyslovém měřítku, přičemž systém se podobá solární tepelné elektrárně, která je v provozu v Mohavské poušti poblíž Las Vegas. Philipp Furler, generální ředitel a zakladatel společnosti Synhelion k tomu říká: „Naše vysoce efektivní a škálovatelná technologie je připravena uspokojit rychle rostoucí globální poptávku po obnovitelných palivech. Díky naší technologii ověřené v průmyslovém měřítku a chráněné 21 patentovými skupinami je společnost Synhelion v pozici lídra na rychle rostoucím trhu s obnovitelnými palivy řízeném regulací, kde poptávka pravděpodobně převýší nabídku.“ https://synhelion.com/about/faq
V červenci 2025 švýcarská letecká společnost Swiss International Air Lines prvně integrovala do svého běžného provozu e-palivo ze závodu DAWN. Tedy společnost Synhelion skutečně již vyrábí solární tryskové palivo, ale i syntetickou naftu, napodobující chemické a fyzikální vlastnosti fosilního paliva, kompatibilní s dnešními motory a palivovou infrastrukturou. To znamená, že lze e-paliva mísit s palivy fosilního původu, nebo použít v jejich čisté formě v konvenčních letadlech, lodích, ale i nákladních a osobních automobilech. Přičemž kombinací uhlíku a obnovitelných zdrojů energie v efektivním procesu dokáže Synhelion tato obnovitelná paliva vyrobit za konkurenceschopné ceny. Kdy cílem společnosti je dosáhnout v tomto desetiletí výrobních nákladů pod 1 Euro na litr syntetického paliva. https://cs.innovando.news/Pr%C5%AFkopn%C3%ADci-slune%C4%8Dn%C3%ADch-let%C5%AF%3A-zde-je-%C5%A1v%C3%BDcarsk%C3%A1-revoluce-Synhelion./
Co je však důležitější, významná výhoda e-paliv spočívá v tom, že je možné i nadále a bez dodatečných nákladů využívat jak stávající motory, tak existující, desetiletími prověřenou infrastrukturu pro dodávku, distribuci a skladování kapalných paliv. A pokud namísto (elektrické) revoluce proběhne evoluce, silniční doprava se tak může stát klimaticky neutrální mnohem dříve, než by tomu bylo v případě hypotetické všeobecné elektromobility. A nic na tom nezmění ani absurdní představa klimaalarmistů, v níž motoristé už nebudou jezdit na benzínky, kam jezdí posledních 100 let, ale namísto toho všichni budou doma nabíjet auta ze zásuvky, nebo v nich mířit na nabíječky, poněvadž si pořídí elektrická auta a ta stávající ojetá, se spalovacím motorem, nechají ekologicky zlikvidovat. Přičemž nahradit v dohledné době všechna auta na fosilní paliva vozidly na elektřinu není než utopie, když jenom naše silnice brázdí 6 000 000 (slovy šest milionů) aut se spalovacím motorem.
Ve Spojených státech zahájila v roce 2024 komerční výrobu syntetických paliv společnost Infinium v Corpus Christi na pobřeží Mexického zálivu, kde v procesu výroby e-paliva vodík kombinují se zachyceným CO2. Ostatně v současné době (2025–2026) lze v USA nalézt více takových komerčních projektů se silným napojením na letectví či armádu. Zelený vodík je spárován s antropogenním oxidem uhličitým prostřednictvím procesu vyvinutého k výrobě syngasu, který se skládá z vodíku a oxidu uhelnatého (CO). Syngas je pak zpracován v patentovaném procesu výroby kapalných paliv, již prodávaných Amazonu a letecké společnosti American Airlines. Výsledkem jsou paliva Infinium eSAF, Infinium eDiesel a Infinium eNaphtha, označovaná zde za ultranízkouhlíková. Kdy smluvním partnerům Infinium v minulém roce prodávala 1 tunu zde vyráběných pohonných hmot za 2 200 – 3 000 USD, respektive po přepočtu na naši měnu 1 litr syntetického paliva za 31 až 44 Kč za litr: https://www.infiniumco.com/
V této souvislosti je třeba ještě zmínit fakt, že společnost Infinium a francouzská společnost Engie, zabývající se výrobou a distribucí elektřiny, jejímž hlavním akcionářem je francouzský stát, vytvořily strategické partnerství pro spolupráci na jednom z největších komerčních zařízení pro výrobu syntetického paliva v Evropě, které využívá technologii společnosti Infinium k výrobě e-paliv pomocí oxidu uhličitého, zachyceného ocelárnou v Dunkerque. Přičemž vodík bude v jejich projektu Reuze produkován 400megawattovým elektrolyzérem, který tu instaluje Engie. Reuze tak hodlá přeměnit CO2 na více než 100 000 tun e-paliva každým rokem.
A nutno k tomu podotknout, že společnost Infinium pracuje na několika dalších projektech výroby kapalných paliv z CO2 jak v EU, tak v USA, ale také v Austrálii a Japonsku. Přičemž svoje vlastní projekty výroby paliva ze vzduchu a vody chystají i některé čínské a indické společnosti, dokonce i společnosti ze Saúdské Arábie. To všechno je dáno tím, že v současné době po celém světě jezdí cirka 1,6 miliardy vozidel se spalovacími motory a většina z nich, ať se to někomu líbí nebo ne, bude silnice křižovat i v příštích letech. A pro ně bude třeba zajistit uhlíkově neutrální alternativu fosilních paliv, kdy signalizace silné poptávky a jasná pravidla nastartují jejich průmyslovou produkci. Přičemž německý technologický startup Photreon již představil inovativní fotoreaktorové panely schopné vyrábět vodík z vody a slunečního záření, čímž obchází elektrolýzu, závislou na elektřině ze sítě.
Jak k tomu říká spoluzakladatelka startupu Maren Cordtsová, nahrazuje Photreon fotoreaktorovým panelem fotovoltaiku pro výrobu elektrické energie, užívanou k rozkladu vody v elektrolyzérech. Panely zelený vodík vyrábí přímo ze slunečního záření a vody, kdy speciálně navržené materiály absorbují energii záření, čímž excitují elektrony. Protože konstrukce využívá běžné materiály a standardní výrobní procesy, jsou panely vhodné pro hromadnou výrobu. Modulární povaha technologie pak znamená, že ji lze nasadit v malých jednotkách, nebo rozšířit do velkých polí a vytvořit tak solární vodíkové farmy v oblastech s intenzivním slunečním svitem. Výsledkem tedy bude výrazně jednodušší a levnější výroba zeleného vodíku, bez kterého se neobejde produkce syntetického paliva : https://www.osel.cz/14678-fotoreaktorove-panely-startupu-photreon-delaji-zeleny-vodik-ze-slunce-a-vody.html
Svět je do velké míry závislý na fosilních palivech. Avšak technologie e-paliv, postavená na přístupu cirkulární uhlíkové ekonomiky, má i dle prohlášení saúdské společnosti Aramco, která je největším producentem ropy na světě, potenciál snížit emise CO2 o více než 70 procent v průběhu celého životního cyklu ve srovnání s konvenčními palivy. V rámci saúdské Vize 2030, která chce proměnit ekonomiku země, snížit závislost na ropě a pozvednout království na pozici světového lídra v oblasti obnovitelné energie, tak sekce Výzkum a vývoj dopravních technologií společnosti Aramco se sídlem v Paříži, Detroitu, Šanghaji a Dahránu v Saúdské Arábii rozvíjí řadu technologií, jejichž cílem je umožnit spolehlivější, dostupnější a udržitelnější budoucnost dopravy.
Dohodu o společné výstavbě závodu na výrobu syntetického paliva podepsaly společnosti Aramco a Enowa už v roce 2023 s tím, že po dokončení bude integrované zařízení ze zeleného vodíku a CO2 vyrábět 12 tun syntetického methanolu denně, kdy se syntetický methanol s využitím patentovaných technologií mění na nízkouhlíkový benzín. Samostatně pak hodlají společnosti Saudi Aramco a Repsol zahájit výrobu nízkouhlíkových e-paliv pro spalovací motory ve Španělsku: https://japan.aramco.com/en/news-media/news/2023/1024_aramco-and-enowa-to-develop-first-of-its-kind-e-fuel-demonstration-plant
Jinak řečeno, moderní dopravní letadla se neobejdou bez proudových motorů, vyžadujících palivo s vysokou energetickou hustotou, které je stabilní při nízkých teplotách (kolem −47 °C) ve velkých výškách, kde proudové motory fungují efektivněji v chladném vzduchu, dobře se rozprašuje a rovnoměrně hoří, přičemž je méně těkavé než benzín. Tyto požadavky splňuje letecký petrolej neboli kerosin, jinak též Jet Fuel. Evropa má tak v případě strukturální závislosti zaděláno na problém s leteckou dopravou, poněvadž kerosin se vyrábí z fosilní ropy a ropa je globálně obchodovaná komodita. Tedy i když si Evropa letecké palivo z ropy „vyrobí doma“, stále je cenově a bezpečnostně navázaná na globální ropné trhy. Kdy z dnešní situace, navíc ovlivňované událostmi v Perském zálivu, dle některých expertů budeme jen těžko hledat východisko. Ale my ho v Evropě máme: stačí se vydat norskou cestou.
S globálními změnami klimatu se jako jiné části světa Evropa potýká proto, že jde o situaci všudypřítomnou, patrnou po celé planetě Zemi. I když většina emisí z dopravy (cca 85–90 %) vzniká mimo EU, která se na celkových světových emisích ve skutečnosti podílí jen zlomkem jejich objemu. Přičemž tento náš podíl dle Evropské komise, údajně díky jejím opatřením, dokonce klesá. Pokud se však Čína, Indie a USA nebudou chovat stejně a se stejným nasazením, při dosavadním přístupu k tomuto problému Evropa riskuje, že se z ní stane „klimaticky čistý“, avšak ekonomicky vyčerpaný skanzen. Který nakonec predikované environmentální změny, jako dopady globálního oteplování, stejně pocítí.
Ale pokud se Evropská unie definitivně rozhodne pro přechod na tzv. klimaticky neutrální dopravu, pak jí v tom nepomůže žádná revoluce, ale jen evoluce. Kdy ani nové emisní povolenky evropských alarmistů nic nevyřeší. Poněvadž ty na globální růst CO2 v ovzduší mají podobný vliv, jaký měl ve středověké Evropě prodej odpustků na šíření moru.
Karel Wágner
Článek Evoluce místo revoluce se nejdříve objevil na .
