Bývalý analytik CIA Larry Johnson v novém rozhovoru dramaticky vykresluje geopolitickou situaci na Blízkém východě. Analyzuje eskalaci mezi USA a Íránem, roli států Perského zálivu, dopad na globální ekonomiku a zásadní změny v globálním uspořádání sil.
Johnson tvrdí, že svět nesměřuje k míru, ale k dlouhotrvající a možná systém měnící válce.
Výchozím bodem rozhovoru jsou nové zprávy od CENTCOM, že další dva tankery v Ománském zálivu byly deaktivovány, protože údajně porušily blokádu v Hormuzském průlivu.
Podle moderátora byly dva supertankery VLCC již předchozí večer napadeny americkými torpédoborci, jeden poblíž Fudžajry ve Spojených arabských emirátech, druhý poblíž Jasku v Íránu. Johnson to nevidí jako ojedinělé případy, ale jako začátek nové fáze eskalace.
Podle jeho názoru region nevyhnutelně směřuje k otevřené válce. Zprávy o údajných tajných mírových jednáních nebo blížících se dohodách odmítá jako nesmysl. Válka, která podle něj trvá od 28. února, je nyní na 70. dni a neskončí ani 120. den.
Johnson tvrdí, že skutečný zlom teprve přijde: plné ekonomické důsledky přerušení toku surovin a energie z Perského zálivu zatím zasáhly globální ekonomiky jen částečně. Právě tyto efekty se však nyní projeví v plné síle. Mluví o ošklivém globálním scénáři.
Zvláště kritizuje washingtonskou strategii. Trump nemá podle něj žádnou skutečnou vojenskou strategii. USA měly zničit tankery, na což Írán reagoval, na což Washington na oplátku situaci eskaloval. Johnson dokonce předpovídá, že Írán by mohl dříve či později potopit americký torpédoborec.
Samozřejmě s potenciálně výbušnými důsledky pro celý region.
Bývalý analytik CIA také obviňuje Trumpa, že žije ve světě fantazie. Kritizuje prohlášení amerického prezidenta o druhé světové válce a jeho vztahy s Ruskem, Čínou a Íránem.
Paralelně s eskalací proti Íránu podle Johnsona USA také zvyšují tlak na Čínu: zákazy vývozu čipové technologie, varování před čínskou AI a ekonomické provokace výrazně zatížily vztahy s Pekingem. Je tedy nepravděpodobné, že by setkání mezi Trumpem a Si Ťin-pchingem bylo přátelské.
Ústřední částí diskuse byla role států Perského zálivu. Johnson popisuje Spojené arabské emiráty jako stát, který učinil „velmi špatnou sázku“ tím, že se úzce opřel o Izrael a USA.
Dubaj – a zejména přístav Fudžajira – by totiž patřily mezi první cíle íránských útoků v případě nové eskalace. Johnson také očekává útoky na leteckou základnu Al-Dhafra.
Saúdská Arábie a Kuvajt se naopak chovaly mnohem opatrněji. Johnson potvrzuje zprávy, že Saúdská Arábie dočasně zakázala USA využívat leteckou základnu Prince Sultan pro operace proti Íránu. Kuvajt také omezil práva na přelety.
Podle Johnsona to ukazuje limity americké projekce síly. Státy Perského zálivu si uvědomily, že by se samy staly cílem íránské odvety v nouzové situaci.
Role Kataru je pro něj obzvlášť zajímavá. Katar popisuje jako klíčovou zemi celé krize. Země není jen centrálním exportérem LNG, ale také produkuje přibližně 20 procent světových zásob zkapalněného zemního plynu.
Kromě toho jsou zde obrovské podíly močoviny, síry a helia – vše jsou to nezbytné suroviny pro zemědělství, výrobu polovodičů, rafinerie a farmaceutický průmysl.
Johnson upozorňuje, že 32 procent světových zásob ropy pochází z Perského zálivu, což je mnohem více, než mnozí dříve předpokládali. Kromě toho odtud pochází významná část světové produkce síry, hnojiv a helia. Helium je obzvlášť klíčové pro čipový průmysl.
Johnson považuje myšlenku, že tyto dodavatelské řetězce mohou být přerušeny, zatímco finanční trhy budou nadále jednat, jako by se nic nestalo, za absurdní.
Otevřeně mluví o manipulaci trhu. Několikrát vedla politická oznámení o údajně blížících se mírových dohodách k náhlým pohybům cen ropy, z nichž zasvěcení masivně profitovali.
Johnson podrobně vysvětluje mechanismy krátkých pozic a naznačuje, že lidé s předchozími znalostmi záměrně sázeli na pokles cen ropy před zveřejněním politických prohlášení.
Johnson dále popisuje zásadní změnu v globální rovnováze sil. Írán podporuje Rusko, Čína a stále více i Pákistán. Bez této podpory by měl Teherán potíže udržet konflikt. Ale s touto podporou vypadá situace úplně jinak.
Johnson dokonce předpokládá, že íránská ekonomika by mohla v roce 2026 podávat lepší výsledky než v roce 2025.
Hormuzský průliv je v rozhovoru popisován jako budoucí centrum nového regionálního bezpečnostního řádu. Johnson poukazuje na to, že jak Vladimir Putin, tak čínský ministr zahraničí Wang Yi nedávno explicitně použili termín „bezpečnostní architektura.“
Rusko, Čína a Írán by pracovaly na novém bezpečnostním řádu pro Perský záliv, možná společně s Katarem, Saúdskou Arábií a Ománem.
Podle Johnsona už Omán hraje aktivní roli. Írán a Omán se dohodly na systému plateb za průjezd Hormuzským průlivem. Johnson zdůrazňuje, že velké části průlivu územně patří Ománu a Íránu, a že tyto státy mají proto právo kontrolovat přístup.
Johnson také očekává novou úroveň vojenské eskalace. Odkazuje na zprávy o leteckých soubojích mezi íránskými F-4 Phantomy a americkými či izraelskými stíhačkami.
Současně Írán od dubnového příměří masivně modernizoval své systémy protivzdušné obrany a provedl několik cvičení s ostrou střelbou. USA by proto mohly přecenit své schopnosti potlačit íránské protivzdušné systémy.
Johnson také vidí Izrael v problematické situaci. Ačkoliv má Izrael značnou vojenskou sílu, ani Hamás, ani Hizballáh nebyly rozhodně poraženy. Podle Johnsona Izrael nemá skutečně účinný obranný systém proti íránským balistickým a hypersonickým raketám.
V případě nové vlny války by Izraelci opět seděli ve svých sklepech, tentokrát s ještě většími škodami.
Navíc Johnson považuje expanzivní fantazie izraelských politiků, jako Bezalel Smotrich, za nereálné. Izrael nemá ani populaci, ani ekonomickou kapacitu k trvalé vojenské kontrole velkých částí Blízkého východu. Podle Johnsona se politické vedení chová stále iracionálněji.
Dalším zaměřením je globální ekonomický posun pryč od Západu. Johnson přirovnává dnešní situaci k pomalému úpadku Britského impéria. Ekonomická a finanční dominance Londýna z velké části zmizela.
Největší banky na světě jsou dnes čínské. Čína dominuje nejen průmyslu, ale stále více i finančnímu systému. V tomto kontextu Johnson také hovoří o roli BRICS. Čína, Rusko, Írán a Brazílie spolupracují stále úžeji.
Dokonce i Indie, která si občas udržovala bližší vztahy s Izraelem, se v souvislosti s válkou posouvá silněji směrem k Íránu a BRICS. Veřejné mínění v Indii se zjevně obrátilo proti Izraeli.
Johnson také očekává vážné globální ekonomické otřesy. Globální recese je pravděpodobná, dokonce i deprese je možná. Pokles produkce o deset procent nebo více by mohl vyvolat hlad, politickou nestabilitu a masivní sociální krize.
Současně však USA budou stále více postrádat schopnost doplňovat vlastní raketové arzenály, protože k tomu jsou potřeba vzácné zeminy z Číny, které Peking již nechce dodávat.
Na konci rozhovoru Johnson vykresluje obraz světa v otřesech. USA budou vojensky přetížené, ekonomicky oslabené a stále více geopoliticky izolované. Země jako Rusko, Čína a Írán naopak pracují na alternativních mocenských a bezpečnostních strukturách.
Podle Johnsona tedy současný konflikt znamená nejen regionální válku, ale možná i začátek nového globálního řádu.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5 ]
