V AZ-kvízu (populární a profesionálně vedené soutěži), proti sobě nastupují cca osmdesátiletý pán, který – podle vlastního vyjádření, pracoval celý život v dělnických profesích, nejdéle pak jako posunovač, a univerzitní právnička z Brna, věk kolem třiceti. První kolo končí drtivým vítězstvím staršího pána. Druhý den nastupuje zmíněný pán proti vysokoškolskému studentovi z Brna a znovu drtivě vyhrává (8:2).
Překvapilo vás to? Mně ne, je to v podstatě pravidlem. Jakmile se ve vědomostní soutěži střetne člověk nad padesát či nad šedesát (jakékoli profese) se studentem, mladým absolventem nebo doktorandem, je v podstatě jisté, že vyhraje. Obdobnou situaci je možné sledovat poslední roky v mnoha televizních soutěžích. Starší soutěžící, obvykle dělnických profesí, sice částečně hendikepuje horší sluch, ty mladší ale neuvěřitelné neznalosti.
Jak jsem uvedl, nejedná se jistě o výjimečný případ. V podstatě nikdo z lidí pod 30 nezná české spisovatele, historii ani reálie. Zkuste se zeptat, jakže se jmenoval skutečně P. Bezruč, Březina, Stašek… Kdy vládl Otakar II., nebo kdo byl Ženíšek. Co znamená „Acta non verba“ nebo co je to kuše.
Čas od času je zveřejněn (obvykle zahraniční) průzkum, který uvádí, že si čeští studenti „nepatrně pohoršili“ v matematice, chemii… Oni si ale nepohoršili nepatrně, a nejde jen o technické předměty. Pád vzdělanosti je nepřehlédnutelný, i když neuvěřitelně přibylo vysokoškoláků. Co k tomu dodat? Naše vlády by se asi měly více soustřeďovat na úroveň vzdělávání, to je třeba pro další existenci naší země, nikoli zbrojení. Ale to všichni víme, jenže také víme, že „peníze nesmrdí“.
Článek Vědomosti našich mladých spoluobčanů se nejdříve objevil na Outsidermedia .
