Moderna byla po Pfizeru druhou nejčastější značkou tzv. Covid „vakcín,“ podávaných v západních zemích. Dosud bylo více pozornosti věnováno Pfizeru, ale i společnost Moderna má hodně másla na hlavě.
Německý právník upozorňuje na to, že lži o vysoké účinnosti těchto přípravků nebo o tom, že „očkovaný je bezinfekční,“ vedly k zavádění diskriminační politiky vůči neočkovaným.
Zmiňuje studii, která se dlouho účelově tajila. V kontextu toho, že právě Moderna chystá mRNA injekce i na další nemoci (včetně nyní tak populárního hantaviru) je pravděpodobné, že v příští plandemii budou právě přípravky této firmy nabízeny nejvíce.
Podívejme se tedy na to, co odhalil německý právník Tobias Ulbrich o studii mRNA „vakcín“ proti Covidu od společnosti Moderna.
Právník se v posledních letech zabývá především žalobami lidí poškozených takzvanými Covid vakcínami.
Pozornost kladl na často citované tvrzení o 93procentní účinnosti a na to, co z ní nakonec zbylo podle jejích vlastních studií.
Ulbrich tvrdí, že často komunikovaná 93% účinnost se týkala pouze snížení symptomů, ale ne infekce nebo přenosu. Právě tento rozdíl však nebyl zmiňován.
Na konci fáze zaslepené studie, podle doplňkových dat (viz graf), byly nalezeny téměř identické počty infekcí u celkem 27 109 testovaných účastníků:
Skupina s placebem: 157 pozitivních testů
Skupina s vakcínou: 153 pozitivních testů
Podle Ulbricha je to klíčový bod: Významný rozdíl v ochraně proti infekci už tehdy nebyl detekovatelný.
Právník upozorňuje, že řada politických opatření byla založena na efektu, který nebyl zahrnut v datech ze studií. Patří sem mimo jiné:
Nařízení 3G (v německy mluvících zemích to znamenalo: očkovaný, testovaný nebo po infekci) – tedy i u nás praktikovaná politika, kdy se neočkovaným zakazoval vstup na některá veřejná místa, pokud neměli aktuální negativní test nebo potvrzení o prodělání infekce.
Povinnost očkování v určitých profesních skupinách
Výpověď ze zaměstnání kvůli odmítání očkování
Prohlášení o tom, že očkováním chráníte ostatní
Jeho argumentace: Pokud nebylo možné prokázat ochranu proti infekci nebo přenosu, nelze z toho vyvodit žádné ospravedlnění pro společenský nebo profesní tlak.
Podle Ulbricha se změnila i samotná argumentace Moderny. Zatímco „vakcína“ byla původně prezentována jako prostředek ochrany proti infekci a přenosu, výrobce stále častěji v civilních řízeních tvrdí, že jde o produkt, který má pouze zmírnit průběh nemoci.
Ulbrich však nevidí jasnou klinickou databázi pro tuto retrospektivní klasifikaci.
Ústředním bodem kritiky je otázka informovaného souhlasu.
Ulbrich se ptá, zda byli očkovaní lidé před podáním informováni, že podle údajů studie již ochrana proti infekci není detekovatelná.
Pokud by tak nebylo, vznikla zásadní otázka, na jakém základě byl souhlas udělen.
Jménem klientů, kteří tvrdí, že utrpěli poškození vakcínou, právník požaduje:
Úplné zveřejnění dat studií
Jasné rozlišení mezi ochranou proti nemocem a ochranou proti přenosu
Právní přehodnocení politických opatření na základě odpovídajících předpokladů dopadu
Debata o účinnosti „vakcín“ proti COVID-19 rozhodně není uzavřena. Analýza Tobiase Ulbricha znovu zdůrazňuje rozpor mezi vědeckými daty ze studií a veřejnou komunikací.
Zda a do jaké míry budou mít tato obvinění právní nebo politické důsledky, zůstává otevřené, ale požadavek na komplexní přehodnocení pravděpodobně opět nabere na váze.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
