PONTE PONTE
Írán a Izrael, bývalí strategičtí partneři, které spojovala ropa a strach ze Sovětů. Dnes jsou to úhlavní nepřátelé na prahu jaderného konfliktu. Jak se z cynického spojenectví šáhovy éry stala fanatická nenávist, která dnes hýbe celým světem?
V ulicích světových metropolí dnes tisíce Íránců v exilu skandují hesla za konec teokratického režimu, svobodu pro zatčené a spravedlnost pro mrtvé. Mezi všemi těmi místy však jedno vyčnívá: Izrael . Právě zde probíhají protesty na podporu svobodného Íránu nejen v ulicích, ale podpora je manifestována v určité míře i na státní úrovni . Není to náhoda. Stojí za tím silná komunita íránských Židů, kteří nezapomněli na svou vlast, ale především mrazivé geopolitické souvislosti, které kdysi dvě největší mocnosti regionu spojovaly.
foto: Picryl / Íránští Židé v Teheránu na počátku 20. století
Biblický odkaz: když byla Persie zachráncem
Současná nevraživost ostře kontrastuje s hlubokou historií, která sahá až do starověku. V biblickém kontextu totiž Persie nevystupuje jako nepřítel, ale jako zachránce. Perský král Kýros Veliký je v židovské tradici uctíván jako osvoboditel, který v roce 539 př. n. l. dobyl Babylon a dovolil Židům vrátit se z exilu do Jeruzaléma, aby znovu vybudovali svůj chrám. Tato éra vzájemného respektu, zvěčněná v biblických knihách Ester, Ezdráš nebo Nehemjáš, vytvořila tisícileté pouto, které přečkalo vzestupy i pády říší. Vše se ale změnilo ve 20. století.
Šáhův tanec mezi mocnostmi
Spolupráce mezi Íránem a Izraelem za vlády dynastie Pahlaví byla ukázkou mistrovského, byť cynického pragmatismu. Šáh Mohammad Rezá dokázal geniálně manipulovat se studenoválečnou situací. Strašil Washington hrozbou sovětského komunismu, za což od Američanů dostával obrovské finanční injekce a nejmodernější zbraně. Američané v něm viděli „policajta v Perském zálivu“, ale šáh hrál na obě strany – když nedostal, co chtěl, neváhal vyhrožovat jednáním s Rusy nebo uzavírat průmyslové smlouvy se zeměmi východního bloku.
V tomto složitém šachu hrál Izrael klíčovou roli. Šáh mistrně využil arabsko-izraelských válek k posílení vlastní pozice. Zatímco zbytek arabského světa na Izrael uvaloval embarga, šáh využil oslabení svých sousedů a stal se pro Izrael hlavním dodavatelem ropy . Tím si z Izraele vytvořil neformálního, ale životně důležitého spojence. Írán tak bohatl na úkor arabské izolace Izraele a zároveň si upevňoval pozici nepostradatelného partnera pro Západ.
Velký třesk: Ze dne na den nepřítelem
Vše se však změnilo prakticky přes noc v roce 1979. S pádem šáha a nástupem Ajatolláha Chomejního se geopolitická mapa roztrhala na kusy. Z „moderního partnera“ se stal v očích nové islámské moci Izrael „Malým Satanem“ a USA „Velkým Satanem“ . Rétorika o pokroku byla nahrazena doktrínou o vymýcení západního moru. Írán, který dříve Izrael zásoboval energií, začal volat po jeho vymazání z mapy, aby tím legitimizoval svou roli nového vůdce muslimského světa. To s sebou samozřejmě neslo rozsáhlou podporu palestinskému odporu proti Izraeli.
foto: Picryl / Známka Íránu z roku 1988 vydaná na podporu první intifády
Tento obrat z extrému do extrému proměnil region v permanentní válečnou zónu. Z někdejších přátel se stali úhlavní nepřátelé. Írán začal horečně budovat jaderný program a investovat miliardy z ropy do vývoje raket a dronů . Svou moc přestal budovat skrze obchod, ale skrze financování terorismu po celém Blízkém východě. Skrze dodávky zbraní Hizballáhu v Libanonu, Hútíům v Jemenu a množství dalších ozbrojených teroristických skupin v Íráku a Sýrii vytvořil „osu odporu“, která má jediný cíl: destabilizovat Izrael a vytlačit USA z Blízkého východu.
Nová osa zla a stín jaderné hrozby
V této snaze o regionální dominanci se Írán neváhal spojit s kýmkoliv, kdo sdílí jeho nenávist k současnému pořádku – od Severní Koreje až po technologickou a ekonomickou spolupráci s Čínou. Moderní technologie, jako čínské radary HQ9B, dnes slouží k ochraně režimu, který se víc než vlastních lidí bojí moderních radarů nepřítele . Někdejší šáhova armáda, nejednotná a paralyzovaná, byla nahrazena fanatickými Revolučními gardami, které drží zemi v šachu.
Příběh vztahu Íránu a Izraele je tragédií o ztracených příležitostech. Sultanismus šáha, založený na strachu a korupci, vyhnil zevnitř a nechal po sobě vakuum, které zaplnil náboženský radikalismus. Dnešní konfrontace není jen náboženským konfliktem, ale bojem o přežití jednoho režimu , který potřebuje vnějšího nepřítele, aby zakryl vnitřní rozklad.
Zdroj: Parsi, Trita. Treacherous Alliance: The Secret Dealings of Israel, Iran, and the United States . Yale University Press, 2007.
Článek Írán vs Izrael: Od spojenectví k apokalypse se nejdříve objevil na .
