VÁCLAV KRÁSA
Národ, který ztratí historickou paměť, dříve nebo později ztratí svoji schopnost bránit svůj stát. Možná to většina lidí tak nevnímá, ale od roku 1989 dochází postupně k erozi vlastenectví, povědomí o svojí národnosti a pocitu, že patřím do Českého státu a jsem povinen, v případě jeho ohrožení jej chránit. Je paradoxní, že v době komunismu jsme měli mnohem bližší vztah ke svému státu, a to možná proto, že jsme byli okupovanou zemí. Dnes jsme schopni relativizovat vše co se týká německé okupace, vraždění a mučení našich lidí a pořád se omlouvat za německý odsun. O tom svědčí naše tolerance připravovaného sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Sjezd má velká politická rizika, protože jakmile začneme ustupovat a tolerovat obdobná shromáždění, začneme mít toleranci na uplynulá příkoří a jsme na cestě, kdy začneme diskusi o Benešových dekretech, navrácení majetku sudetským Němcům, a nakonec i jich samých. Způsobí se tím další příkoří, ale to bude na Češích, a ta se dají, v rámci vyrovnání, akceptovat. Stačí sledovat média v dnešní době a místo oslav záchrany českého státu se hledají skutky selhání ruských vojáků, adorace amerických vojáků, jejichž podíl na našem osvobození byl mnohem menší, a hlavně zakrývání zvěrstev, která se děla na našem území v době německé okupace a zamlčování statisíců mrtvých a odvedených do Německa otročit. Na statisíce rodin dopadla německá okupační bota, ale naše média a politici hledají naše pochybení vůči Němcům při odsunu. Krásnou ukázkou je míra informovanosti o Festivalu svobody v Plzni, který je oslavou Americké armády a Festivalu dne vítězství na Václavském náměstí, který byl věnován Ruských, Rumunským, a dalším armádám, které se podílely na našem osvobození. O této akci v médiích ani zmínka, anebo v negativním smyslu. Je zcela nepochopitelné chování opozičních sil v Poslanecké sněmovně při projednávání Prohlášení o nesouhlasu s konáním sjezdu SL v Brně. Je zvláštní, že opoziční strany investují tolik energie a času tomu, aby zabránili schválení rezoluce. Jejich jediný argument je, že náš odpor proti sjezdu SL poškodí naše vztahy z Německém v rámci EU. Je to zcela opačně. Vzájemné vztahy poškozuje spolek sudetských Němců a samozřejmě politická podpora bavorských politických špiček CSU. Je to z jejich strany jasná provokace, ale mnoho našich politiků, ale ani občanů to nevidí, jako závažný problém. Prosazují nesmyslnou myšlenku spojených evropských států, ve kterých by se rozpustila nejen státnost jednotlivých zemí, ale především národní pospolitosti.
Ping pong Ptačí hnízdo pokračuje a každý, kdo kauzu jen trochu sleduje si musí říci, že je to neskutečná taškařice. Není to však humorná věc, ale jedná se o jasné selhání naší justice. Dvakrát soud ukončil jednání, že se nic závažného nestalo a dvakrát Vrchní soud vrátil soudci jeho osvobozující usnesení, aby věc řádně projednal. Ve druhém případě vrchní soud dokonce stanovil, jak má vypadat usnesení nižšího soudu. Tímto diktátem se musí Městský soud řídit. Rozumím tomu tak, že i když nic neprovedu, mohu být odsouzen, protože si to bude soudce vyšší instance přát a městský musí poslechnou. Zvláštní „slepá“ spravedlnost. Poslankyně EP, kterou Evropský parlament vydal, byla odsouzena, předseda vlády, kterého Poslanecká sněmovně ke stíhání nevydala, před soud nemusí, možná až za čtyři toky. Myslím si, že nejen mně se celá kauza zdá podivná a je evidentní, že vůbec nejde o 50 mil. dotaci, kterou už dávno Agrofert vrátil, ale jde dnes už jen a jen o pana Babiše, o jeho ponížení a ukojení pomstychtivých nálad některých aktérů. Je to smutné, ale taková je naše demokracie.
Už dlouho se spekuluje o míře možného zapojení Zelenského do korupční aféry pana Mindiče. V nově uniklých materiálech se podle zveřejněných přepisů objevují přímé rozhovory mezi dvěma muži. Debaty se podle těchto přepisů týkaly armádních zakázek, nákupů dronů a neprůstřelných vest, personálních rozhodnutí i možných investičních dohod. Mindič zároveň měl Umerovovi říct, že byl pro něj „nejkomfortnějším“ ministrem obrany ve srovnání s dalšími kandidáty, kteří o funkci usilovali. Umerov je jednou z klíčových postav ukrajinské bezpečnostní a zahraniční politiky a vede část diplomatických jednání se Spojenými státy i dalšími partnery Kyjeva. Představa, že by prezident Zelensky nic o kauze nevěděl je absurdní a nepředstavitelná, protože na některých nahrávkách je pravděpodobné, že se jedná o něj. Je typické, že ČT ani ČRo vůbec kauzu nekomentují i když je sledována světovými médii, protože má přímou souvislost s poskytnutím obrovské půjčky 90 mld. eur Ukrajině. Podle toho, jak to dnes vypadá na Ukrajině, je jasné, že se nejedná o žádnou půjčku, protože její vrácení je nemyslitelné. Je to prostě dar. Nikdy nepochopím, jak zlodějovi může někdo půjčovat nebo darovat takové prostředky, snad pouze další zloděj. Proto je dobře, že Česká republika nepřevzala záruku za její splacení.
FB
Článek Co týden dal č. 19 (2026) se nejdříve objevil na .
