FUNES
Zatímco česká mediální scéna futruje své obecenstvo patáliemi typu Pávek vs. Macinka, či let Tchaiwance Vystrčila, blogeři a youtubeři na západ od nás začínají bít na poplach.
Například v Německu se velice často mluví už nejen o „Energiekrise“, ale také o Lebensmittelknappheit /nedostatku potravin/. Na poplach bijí i ve Velké Británii, či USA (tam se skloňuje slovo „famine“. Celý tento megaprůser není způsobený jen nedostatkem hnojiv a jejich cenou, ale i dalšími faktory, které rozvedu níže. Nyní bych ovšem poukázal na současný stav našeho zemědělství z pohledu finančního zdraví: zemědělské subjekty měly v podstatě 4 druhy příjmů:
Dotace – ať už národní, či evropské. Ty druhé jmenované se neustále redukují a údajně se tato redukce objemu dotací má zastavit okolo 20 % rozpočtu EU. Národní dotace má každý stát nastaveny jinak a podporuje různá odvětví zemědělské výroby. Naše specifikum je snaha státních úředníků hledat častokrát banální provinění na farmách a následně seškrtat dotace kontrolovaným podnikům.
Bioplynová stanice – většina podpor skončila, jsou tedy v mínusu.
Rostlinná výroba – dlouholetý tahoun ekonomiky družstva, poslední dva roky je rentabilita snad všech plodin buďto na nule, nebo v mínusu. Například výkupní cena cukrovky je stejná, jako před 20 lety (750 Kč/t). Holt dovozy ze zemí mimo EU… Výhled pozitivním směrem se nepředpokládá.
Živočišná výroba – chov skotu: výroba mléka byla prakticky poslední 2 roky záchrana pro agropodniky. V současné době se cena mléka pohybuje okolo 10-10,50 Kč/l (propad ze 13), což jsou v podstatě náklady na jeho výrobu. Předpoklad je propad k hranici 9,50 Kč/l. Co se týče masného skotu, výkupní cena jatečných zvířat šla sice hodně nahoru, ovšem recipročně došlo k výraznému zdražení tzv. zástavu (mladá zvířata, která se nakupují pro účely výkrmu). Už i zde ovšem vidíme pád cen.
Prasata – dlouhodobě prodělečná záležitost (6 let ze 7 ve ztrátě). České chovatele drtí levné dovozy hlavně ze Španělska. Prodělek na jeden kilogram vepřového je asi 6-7 Kč.
Drůbež – výkrm brojlerů je buďto s nulou, nebo malým ziskem. Opět věc dovozů, hlavně ze zemí mimo EU na východ od nás.
Co se týče produkce vajec, tato byla zdánlivě vysoce zisková, ale drůbežárny čeká obrovská investice. Díky zeleným fanatikům, Pirátům a ochráncům zvířat jsou chovatelé drůbeže nuceni nakoupit nové technologie. Obohacené klece, které byly před pár lety považovány na welfare vyhovující a schváleny, už jsou dnes na výhoz.
Když píšu tyhle řádky, na mysl mi jde vtip z první poloviny devadesátých let: „Studenti, jak byste definovali stav naší ekonomiky? Jen podotýkám, že zugrunt se píše dohromady“
Konec srandy, jde to tuhého. Jak jste asi pochopili, příjmová stránka zemědělských podniků začíná značně zadrhávat, zatímco náklady jdou nahoru. Já osobně vím o některých farmách, které už nemají cashflow a je otázkou času, kdy to zabalí.
Nejsem si úplně jist, zda všichni vědí, jak funguje zemědělský systém. V normální, tedy nezemědělské tržní vertikále platí, že dodavatel dopředu ví, za kolik bude dodávat svůj produkt a směrem k odběrateli může hýbat s cenou. V zemědělství to tak není. V době, kdy na poli roste obilí, nebo ve stájích přirůstají zvířata na váze, ještě zemědělec neví, za kolik bude prodávat výsledný produkt. Cena nejen, že není dána předem, ale je při prodeji nadiktována odběratelem! Hele Franto, teď se sem vozí pšenice z UA za 3500 Kč/t, tak pochop..já ti 4000 dát nemůžu, sorry. Pokud byste si mysleli, že ten stejný zemědělec bude mít páky na to stlačit ceny svých dodavatelů, pak vás musím zklamat. Hele Franto, cena hnojiv šla o 30 % nahoru, tak sorry, ber nebo nech být. A to vůbec nebavím o traktorech a strojích (+ 30 %).
Dnešní konvenční zemědělství je založeno na vysoké intenzitě. Intenzita je v podstatě jediný ekonomický nástroj, kterým může zemědělec čelit nízkým výkupním cenám. Ta je založena na použití špičkových osiv, vysoké intenzity hnojení, ochrany rostlin a přesné techniky. V živočišné výrobě to platí obdobně (šlechtění zvířat, vysoce využitelné pícniny atd). Nyní jsme svědky toho, že více než třetina dusíkatých hnojiv (močovina, ledek) jaksi začíná chybět. To je množství, ale další věc je cena. Uvádí se, že pro 70 % amerických farmářů už jsou tato hnojiva mimo jejich finanční možností. Takže zapomeňte na „klausovské“ dovezeme, ten průser bude na celé planetě (hlavně Indie).
S nižšími výnosy obilovin v důsledku nižšího hnojení půjde ruku v ruce také nižší produkce obili pro osivářské účely. Malá odbočka, jeden z produktů močoviny, je přísada Ad blue. Energetičtí experti varují, protože dneska většina moderních kamionů zajišťující transport potravin jaksi toto aditivum používají. To ovšem používají i všechny moderní traktory i nakladače.Takže současnou krizi hnojiv klidně odskáče také doprava a to plošně.
Dneska prakticky není plodina, která by se nepřihnojovala. Ano, ti co mají živočišnou výrobu spojenou s tzv. kejdovým hospodářstvím, na tom budou maličko lépe, ale kejda se nedá aplikovat vždy a všude. Už jsem také pochytil názor jakéhosi mudrce, který pravil cosi jako „tak budeme pěstovat více vojtěšky“ (pozn. bobovité rostliny poutají vzdušný dusík). Zbývá už jen vymyslet, kam tu hmotu uskladníme a kdo to skrmí. A taky mimochodem, pěstování pícnin není právě levná záležitost.
Kromě nedostatku hnojiv sledujeme letos ještě jeden fenomén, a to je sucho – pravděpodobně spojený s jevem El Nino. Sucho není letos problém jen naší země, ale téměř celé Evropy či USA (například ve státě Virginia evidují největší sucho za poslední desítky let). Můžete hnojit jak chcete, ale když nepřijde vláha..je vám to jaksi k ničemu. Nedostatek vláhy se netýká jen „tržních“ plodin (jako například pšenice, řepka), ale také krmných plodin. Z vlastní zkušenosti vím, že většina farem nemá zásoby tzv. objemných krmiv (seno, siláž, senáž), neboli jede na doraz. Nedostatek těchto krmiv vede logicky ke snižování stavů zvířat. Mimochodem, letos ve stádech masného skotu evidujeme zvýšené úhyny mladých zvířat v důsledku onemocnění modrého jazyka.
Dalším problémem, o kterém se moc nemluví, je úbytek farmářů. Má to své důvody – není generační návaznost, rostoucí nájmy za pole (spekulanti), špatná ekonomická situace. V Německu skončilo dost malých sedláků (bývalé NSR) z důvodu, že museli díky zelené politice „odvázat zvířata“, což by si vynutilo obrovskou investici na přestavbu stáje. Uvádí se, že ve Švýcarsku každý týden ukončí 3 zemědělci svou činnost. Ve Francii 200 rolníků týdně. V Německu ukončilo za posledních 25 let více, než 50 % zemědělských subjektů svou činnost.
U nás bude situace taková, že to některá družstva také položí, zvláště menší a střední a také ty, které dosud nepostavily (nebo nezrekonstruovaly) nové stáje. Koho to nepoloží, budou velké farmy. Udivuje mě, kolik hloupých lidí tleská tomu, že se středním a velkým podnikům seberou dotace, protože to budou jediní, na kterých bude postavena produkce potravin pro naše obyvatelstvo. Jsou to přece agrobaroni. Pokud se ovšem nevyveze například do německých mlékáren, popřípadě se z „českých“ mlékáren (patřící Italovi, nebo Francouzovi) nevyvezou přednostně výrobky mimo ČR. Nezapomínejme také na to, že obchod s potravinami v ČR prakticky patří Němcům.
Nejsem schopen říct, kolik bude stát chleba, nebo litr mléka, ale jsme a ještě budeme svědky nejen cenového nárůstu základních potravin, ale i výpadků navzdory snižujícím se výkupním cenám zemědělských komodit. Už nejsme schopni tenhle náročný stroj držet v tak vysokých otáčkách. Soběstačnost snad všech potravin je na kritické úrovni a bude hůř. Za dobu, co se profesně věnuji zemědělství, jsme zažili více krát propad výkupní ceny mléka (5 Kč/l) i jatečných zvířat, ovšem prodělek živočišné výroby byl nahrazen výdělkem rostlinné výroby. Rostlinná výroba už je druhým rokem ztrátová a živočišná výroba jde stejným směrem.
Moje jediná jistota je kus pole a maštal se zvířaty. Nebude to na zbohatnutí, ale pocit dostatku vajec, mléka, masa a základní zeleniny bude k nezaplacení.
Možná je pryč doba, kdy lidé z vesnice začali říkat, „se mi vyplatí si to koupit v Kauflandu, než se tady dřít na záhonku“. Spousta lidí začala znovu pěstovat zeleninu a přicházejí na kvalitativní a chuťové rozdíly mezi domácím a supermarketovým produktem. A co vy, už navazujete kontakt s nějakým místním pěstitelem, či chovatelem?
Za dob východního socialismu se říkalo, že zemědělec má 4 nepřátele – jaro, léto, podzim, zima. Emeritní profesor Richard Murphy (Sheffield University) nově uvádí, že hlavními nepříteli jsou válka, klima, El Nino a Trump.
Závěrem podotknu, že zemědělství v naší zemi nikdy nemělo vysokou společenskou prestiž. Přestože jsme české zemědělství vytáhli mezi světovou špičku, stále mají čeští zemědělci cejch jakýchsi kverulantů a pobíračů dotací díky lidem, jako např. pan Prouza. Dost možná se to brzy změní.
Daniel Landa kdysi nadčasově varoval před migrací do Evropy textem: část tupounů plešatých vám možná přijde vhod /píseň Bílej jezdec/. Já bych to malinko upravil na „ část tupounů s vidlemi v holínkách vám možná přijde vhod.“
KOSA NOSTRA
The post Soumrak plných žaludků first appeared on Pravý prostor .
