Je o mě známo, že mám rád sport, zejména pak fotbal. A možná, že někdo také ví, že jsem dlouholetým fanouškem Slavie. To mi ale před lety nebránilo, když jsem byl ještě náměstkem pražského primátora pro finance, abych nenavrhl pražskému zastupitelstvu dotaci na výstavbu mládežnického centra pro fotbalovou mládež pražské Sparty na Strahově ve výši 20 milionů Kč. To by dnes zřejmě bylo ekvivalentem nějakých 40 až 50 milionů. V zastupitelstvu bylo sice pár záporných reakcí na tento můj návrh, ale dotace velkou většinou prošla. Bylo to přece v zájmu kluků (ale i děvčat) a jejich co nejlepšího fotbalového rozvoje. Věděl jsem, že je to správné a Sparta ze své akademie – pokud tomu tam tak vůbec říkají – čerpá hráče i pro svůj A-tým. Konec konců konkurence ve fotbale je velmi dobrá věc, jen v konkurenci můžete dále rozvíjet svůj talent. Proč tedy nepodpořit jednoho z věčných pražských rivalů. Ten druhý bude muset trochu přidat, říkal jsem si.
Nechci se příliš zabývat událostmi v samém závěru utkání Slavie se Spartou minulou sobotu. Vyjadřovali se k nim často lidé, kteří kdyby sami kopli do míče, tak by si zapletli nohy do vánočky. Tito lidé na fotbal nechodí, neznají ho. Neznají prostě to prostředí. Sám a rád jsem fotbal hrál a vím, že to není zrovna prostředí nedělní školy. Hrával jsem v malém fotbalovém klubu. Často se mi stalo, že jsme přijeli hrát do klubu, kde po zápase, který jsme odehráli byli na umytí jenom žleby se studenou vodou.
fotbalovy mic
Promo článek:
Promo článek
číst dál
