KORONAPREVRAT
Začíná to tady být docela o hubu. Svět se řítí do totálního průseru, ale většina lidstva je udržována v transu a tváří se, že se zase nic tak zvláštního neděje. Nákupní košíky jsou stále plné, zásilkové služby stále fungují, letní dovolené dopředu zajištěné, naoko vše zůstává v normě. Přesto i ti největší ignoranti s nalepeným úsměvem na rtech začínají být z událostí posledních týdnů a měsíců poněkud neklidní. Tuší, že se jejich spořádané životy mohou brzy převrátit vzhůru nohama. Varovné hlasy odmítají poslouchat, protože se děsí, že by se zase mohly vyplnit. Stejně jako ty bláznivé teorie o skrytých agendách, deviantních psychopatech u moci, fejkových pandemiích s hrozivými nárůsty rakovin i genocidních válkách ve prospěch jisté vyvolené vrstvy.
V momentě, kdy pravda vychází najevo a staré „jistoty“ se začínají hroutit, vyrážejí tupé ovce na zteč zuřivě bránit vlastní slepotu a nevědomost. Přece si nepřiznají, že z nich někdo celou dobu dělal blbce.
Po krátké pauze se pomalu vracím k práci na nových článcích. Světové dění se dostává do tak vysokých otáček, že nemá smysl reagovat na každou událost, ale spíše se na věci podívat s odstupem. Kdo má trochu přehled a dlouhodobě se zajímá, co se to tady vlastně děje, toho už nic moc nepřekvapí. Přesto je třeba uznat, že realita už se lehce vymyká i těm nejtemnějším prognózám. Ty, kdo dosud žili ve sladké nevědomosti a vysmívali se „bláznivým konspiracím“, musí dnes hodně bolet hlava.
Nikdy jsem si nedělal iluze, že otupělou většinu, jejíž vnímání okolního světa je omezeno termíny „nesouvisející“ , „náhoda“ či „ojedinělý exces“ , může cokoliv probrat. Chápu, že je obtížné vstřebat vše, co se na ně v poslední době valí. Ale z té všeobecné tuposti, agresivního nezájmu a naučené ignorance už mám pocit naprosté marnosti. O co úslužnější je tato mlčící většina vůči mocným, o to útočněji je připravena hájit stávající poměry a vlastní zotročení proti „narušitelům“. Pokud podlehneme strachu a podřídíme se nátlaku, tento zdivočelý dav nemyslících ovládaných loutek nás ušlape a zadusí ještě dříve, než se to povede globalistickým gaunerům.
Teorie spiknutí jsou šílené bláboly… dokud je nepotvrdí vládní dokumenty
Nečekejte v tomto článku žádné hloubkové rozbory Epsteinových spisů. Kdo chtěl, všechny informace už si našel, ti ostatní je stejně číst nebudou, neboť je v nich zmíněno příliš mnoho osob, které ještě včera s ohromnou sebejistotou prohlašovali za morální velikány, ctihodné osobnosti a „důvěryhodné autority“ . Musí vám bohatě stačit, že některým slovutným fakt-checkerům z jejich čtení explodoval mozek a jiní z přemíry „šokující“ perverzity vyvolených vrstev začali koktat cosi o práci KGB . Stejně tak nemá smysl rozebírat příčiny další z nesčetných válek největšího globálního agresora, zahájenou pod tradiční patronací „jediné demokracie na Blízkém východě“. Plány na rozvrat tohoto regionu ve prospěch Izraele jsou veřejně známy minimálně 30 let . Kdo je považoval za „konspirační teorie“ a dnes je šokován nebo mele cosi o nebezpečí íránského jaderného programu, s tím nemá smysl ztrácet čas. Zaslepenci a ignoranti bohužel poslední dobou totálně zamořili veřejný prostor.
Abych řekl pravdu, divím se, že se ještě někdo diví. Kdo posledních pár desítek let aspoň trochu vnímá realitu tohoto světa a snaží se pochopit, co se kolem nás děje, musel dávno vytušit, jak to tady funguje. Že nám vládne vlivná vrstva mocných a privilegovaných, kteří jsou nepostižitelní, neplatí pro ně žádná pravidla ani zákony a je jim dovoleno vše, to snad musí vidět i ten největší omezenec, odkázaný na sledování večerních zpráv. Důkazy najde každý kolem sebe i v každodenním životě, stačí jen otevřít oči. Také jsem bohužel dávno pochopil, že po naprosté většině jedinců nemůžu chtít, aby se zamýšleli na souvislostmi, jež přímo ovlivňují jejich životy.
„Konspirační bláboly číst nebudu! Raději si poslechnu důvěryhodné veřejnoprávní zpravodajství, abych se dověděl, jak pokračuje odhalování Epsteinových složek s devianty, zločinci a kriminálníky mezi vládnoucí elitou.“
Bez ohledu na nová odhalení to lidem nedochází. Nechoďte na nikoho s fakty a důkazy, jež by mohly narušit pohodu a klídek, nesnažte se informovat nebo varovat, většina vás stejně nebude poslouchat. Většina tvrdošíjně věří tomu, že věci kolem nás se dějí náhodou, nic spolu nesouvisí, jen občas se přihodí se nečekané události, z nichž vzejdou jen shodou okolností ti samí vítězové. Občas se stane, že jim média naservírují odhalení přímo pod nos, ale tupé mozky se po počátečním šoku jen otřepou a už to s nimi nehne. Pokud něco praskne a nepříjemná pravda vyjde najevo, vždycky se to dá nějak okecat, zesměšnit a varovné hlasy očernit jako šiřitele nepřátelské propagandy.
Šok z „nečekaného“ provalení intrik a kompromitujících informací, jež byly v jistých kruzích dávno veřejným tajemstvím, lze okamžitě bagatelizovat stylem: „Kdo to mohl tehdy tušit? Vždyť nám nikdo nic neřekl; těm bláznivým konspirátorům jsme přece nemohli věřit, to bychom ze sebe udělali blázny!“ Připomeňte jim jejich vlastní ignoranci a zbabělost, odvětí vám, že jste generál po bitvě .
„Všechno jsou to spiklenecké teorie! Kdyby to byla pravda, už dávno bychom se to dověděli ze spolehlivých zdrojů!“
Mluví se jen o Epsteinovi, zároveň je ale vzhledem ke zveřejněnému množství ( 3 miliony dokumentů, 180 tisíc fotografií, 2 tisíce videí) jasné, že tuto agendu nemohl zvládat jediný člověk . Epsteinovo „zatčení“ a následná „sebevražda“ před 7 lety se zdá spíše jako krycí akce s cílem ochránit nastrčenou figurku (=svého člověka) před okolím. Když se podíváme na rozsah „jeho“ kontaktů, zahrnující snad všechny vlivné osoby globální politiky, průmyslu, financí i šoubyznysu (snazší je vyjmenovat, kdo v nich není), připomíná to spíše… ehm, jak to jen říct a nebýt konspirátor: spolčení mocných a vyvolených, kteří řídí svět ? Ale proboha, hlavně opatrně s těmi konspiracemi!
Nacházíme se v situaci, kdy pokud čtete byť jen mainstreamové zprávy a trochu si pamatujete, co se psalo včera a co kdo řekl před měsícem, rychle si začnete připadat jako konspirační teoretik. Je prostě jednodušší na vše zapomenout a přijímat každý den nové dění, jako by včerejšek nikdy nebyl, než se trápit tím, že nic nedává smysl. Stanislav Biler, Deník Alarm
Právě v tom to je. Pokud jsou odhalení i pro slepotou stižené jedince přece jen přespříliš, dokáží vás odzbrojit tvrzením, že přece není možné, aby tahle vrstva magorů a úchylů ovládala svět . Mezi nimi je jen několik bezvýznamných prezidentů, ministrů, majitelů globálních korporací, miliardářů nebo vlivných celebrit a vedou jen nezávazné řeči o tom, jak se zbavit chudých nebo připravit celosvětovou pandemii . Mezi tím vším si taky povídají o jakýchsi bizarních sexuálních praktikách, ale těmi se není třeba zaobírat. Mírou deviace přesahují veškeré lidské normy tak výrazně, že duševně zdravý člověk tomu stejně neuvěří.
Hodí se parafráze známého výroku z fotbalového prostředí : „Nikdo z Epsteinova seznamu nezneužil ani jedno malé dítě, a ten počet pedofilů taky nesedí.“ Míra bagatelizace kriminálního chování elit ze strany médií a všemožných „expertů“, kteří ještě pár týdnů před odhalením Epsteinových složek vše považovali za konspirační bludy, je v těchto dnech naprosto nevídaná. Jakoby vůbec o nic nešlo, jakoby odhalená komunikace elit nepřevracela naruby všechno, co poskokové režimu nažvanili za celé uplynulé roky.
Čekali byste, že se novináři chytnou za hlavu a začnou revidovat své dřívější články třeba o politicích typu Billa Clintona, Ehuda Baraka nebo nedotknutelných „autoritách“ jako jsou Elon Musk či Bill Gates? Nikdo nemá chuť sepsat aktualizovaný životopis největšího počítačového génia, filantropa a výrobce vakcín účinných na všechny nemoci světa poté, co vyšlo najevo, že sháněl antibiotika proti pohlavním chorobám a chtěl je tajně podat své exmanželce ? Média za covidu prolévala potoky slz za to, že chudák Bill čelí nespravedlivým útokům a stává se „fackovacím panákem konspirátorů“ ; naši politici se vysmívali odvážným hlasům z řad známých osobností, poukazujících na Gatesův podíl na pandemii . Když se v uniklých e-mailech objevila komunikace mezi Gatesem a Epsteinem o plánech simulace pandemie , v níž oba o pandemii hovoří jako o „produktu“ , zmohli se zoufalí fact-checkeři na konstatování, že z toho vůbec nic nevyplývá .
Logičtěji v chorých myslích presstitutů by to znělo asi takto: Bill Gates nemá s pandemií nic společného a jeho scénář pandemie byl také odlišný.
V očích ignorantů bude zkrátka Gates zdravotnickou autoritou na věčné časy, i kdyby syflem nakazil celou svou rodinu. Stejně tak bude pokračovat vydávání oslavných článků a brožur na jiného nedotknutelného „génia“ Elona Muska, i kdyby svými činy popřel vše, co se o tomto uměle vytvořeném miliardáři napsalo i nažvanilo. I tvrdě pracující génius má přece právo vyrazit na nějakou pořádnou pařbu , ne? Pro nejbohatšího člověka na planetě pochopitelně neexistuje žádná jiná osoba, u níž se dá objednat víkendová party, než jedinečný Jeffrey Epstein . Ten má pod palcem všechny Muskovy kamarády z vrcholné politiky, finančnictví i technologických korporací, kteří mu pomohli dostat se na miliardářský vrchol a vyrobit z něj globální celebritu.
Mluvíme o tom samém člověku, o němž nás média zásobovala adoračními kecy typu „nepřetržitě pracuje a nikdy si nebere dovolenou“ ? Mainstreamem uznávaném géniovi, jenž naší civilizaci co nevidět dopraví na Mars a zároveň hrdinovi „alternativy“, bojujícímu proti globálnímu establishmentu? Na konferenci Světového ekonomického fóra, v družném rozhovoru se šéfem Black Rocku Larrym Finkem zas tak vzdorovitě nepůsobil. Vážně ještě někomu připadá oficiální příběh o „self-made manovi“ Elonovi důvěryhodný? Zase je to pouhá náhoda, že se vnuk technokrata Haldemana, který před stoletím plánoval utopistický plán propojení území Grónska, Kanady až po Venezuelu pod kontrolu USA, dostává na scénu zrovna v okamžiku, kdy tento plán dochází k naplnění? Fakta bijí do očí, ale na důvěřivé stádo si s nimi jen tak nepřijdete, dokud jim to slavnostně neoznámí v televizi.
Zpravodajství pro retardovanou většinu
Ti, co ovládají média, už dávno pochopili, že k populaci nelze přistupovat jinak, než jako k dementům. Pokud to někomu zní příliš tvrdě, ať si vychutná následující lahůdku. Německá veřejnoprávní televize ARD začala před časem jako vedlejší produkt hlavních zpráv vysílat relaci Tagesschau in Einfacher Sprache neboli Zprávy jednoduchým jazykem . Tamní průzkumy údajně ukázaly, že 17 milionů dospělých Němců má problémy pochopit složitější text, proto se německá televize veřejné služby rozhodla vyjít těmto méně gramotným vstříc. Tak schválně, namátkou vezměme třeba relaci z 11. února 2026 :
Ve veřejných službách dnes proběhla další velká stávka. To znamená: mnoho lidí nepracuje. Chtějí více peněz za svou práci. Je stávka. Některé autobusy jezdí, ale spousta jich zůstává stát.
Další zpráva: Kanada. Mrtví po střelbě ve škole. Kanada je země v severní Americe. V Kanadě nyní došlo ke střelbě ve škole. Někteří lidé jsou mrtví. Policie vyšetřuje trestný čin.
Zpráva z olympiády: Německá sáňkařka vyhrála zlato. Vyhrála v sáňkování. V sáňkování leží sportovci na rychlých saních. Jedou na saních na kluzišti. Jde o sportovní soutěž. A ten nejrychlejší vyhrává.
Anebo vydání z 19. listopadu 2025 , kde se hovoří o kauze Epstein:
Na fotce je americký parlament. Říká se mu Kongres. V něm politici hlasovali, zda by zprávy o zločinci Epsteinovi měly být veřejné. To znamená, že si je může přečíst každý. Politici z obou stran řekli ano.
Toto jsou fotky zločince Epsteina. Byl ve vězení a tam se zabil.
A tak dál a podobně. Doporučuji zadat si do youtube tagesschau in Einfacher Sprache a vybrat si kterékoli vysílání podle data; zaručuji, že budete mít o zábavu postaráno.
Všimněte si také dikce příspěvků, jako když dospělý mluví k dětem. Zdůrazňuji, že nejde o pořad pro mateřské školy, ale o přidruženou relaci hlavního zpravodajství. Je to smutný obrázek o tom, kam dospěla západní „informační společnost“. Pro nás má toto vysílání výhodu aspoň v tom, že se při jeho sledování procvičíte v němčině.
Jak by asi vypadala skutečná verze každodenních televizních zpráv podle tohoto vzoru? Třeba takto:
Toto je Bill Gates. Bill Gates je počítačový odborník, miliardář a filantrop. Dělá si velkou starost o zdraví lidstva. Chce vyvinout vakcínu, který by vyléčila svět od všech nemocí. Dobří lidé jej za to milují. Zlí lidé ho nenávidí.
Toto je Vladimir Putin. Je to zločinec a agresor. Zabíjí lidi. Toto je Donald Trump v objetí s Benjaminem Netanjahuem. Jsou to významní politici. Chtějí mír. Dělají pro něj vše. Zabíjejí zlé teroristy. Až pozabíjí úplně všechny, bude na světě mír.
My říkáme jen pravdu. Opakujte, co slyšíte z televize. Kdo vám říká něco jiného než my, je nebezpečný člověk. Šíří cizí propagandu a rozděluje naši společnost. Tyto lháře musíme eliminovat. Neposlouchejte je, jinak dopadnete velice špatně. Důvěřujte jen nám a budete mít klid.
Je to sice úsměvné, ale říkám si: není to vlastně reálný předobraz, jakási šablona „běžného“ zpravodajství našich médií? Možná jsme svědky budoucí podoby televizního zpravodajství. Vždyť oni k nám tímto stylem, jako ke kreténům, promlouvají odjakživa, co masová média existují. Poslední léta se vlastně z médií neřine nic jiného, než že máme mlčet a poslouchat. Ať si otevřete noviny, článek na webu, pustíte reportáž na ČT na kterékoliv ze zásadních témat, vyznívá to, jako když vychovatelé promlouvají k nesvéprávným chovancům ústavu pro retardované. Většině konzumentů to zcela vyhovuje, neboť si nemusí namáhat mozky.
Příkladem je třeba článek Seznam Zpráv s bombastickým „odhalením“ člověka – v jazyce mainstreamu proruského dezoláta , jenž si dovolil provozovat vlastní web. Když si k němu otevřete komentáře, vyvalí se na vás v plné kráse ukázkový spolek těchto lehce ovlivnitelných zfanatizovaných jedinců. Všichni jedním hlasem pořvávají na předhozený terč přesně podle vodítka toto je dobrý člověk-toto je zlý člověk . „Díky za odhalení toho proruského šmejda…“ „Typický proruský dezinformátor.“ „Lůza a ultraspodina českého národa.“ „Díky za možnost vypnout komentáře pro neověřené uživatele.“ Ideální publikum televizních zpráv v primitivní řeči, přesně pro tyto méně chápavé až retardované jedince. Mám dojem, že dramaturgové německé veřejnoprávní televize vidí hodně dopředu.
Žurnalistická elita jede bomby
Mediální masírka lidem do života přesně vymezí, co si smějí myslet a jaké postoje už nejsou vhodné pronášet na veřejnosti. Celý život se pak pohybují v úzkém kruhu povolených názorů, protože ví, že ptát se třeba na to, zda náš svět neřídí úzká vrstva deviantů, usilujících o jejich životy, jim může způsobit minimálně výsměch okolí. Všichni přece víme, že něco tak absurdního nemůže být pravda.
U málokoho je tento stádový instinkt viditelný jako u novinářů hlavního proudu. Nejvíce u těch, kteří se na svých vysokých „prestižních“ pozicích drží desítky let. Jejich dovednost okamžitě vystartovat, kdykoliv se objeví byť jen náznak vybočení ze správného směru, je cosi jako podmíněný reflex. Jsou připraveni projevit svou poslušnost a loajalitu moci. Stačí, aby místodržící z americké ambasády nebo Velký bratr z NATO varovně houkl, a novináři se jako poslušní pejsci postaví do řady a recitují po nich:
„Kritika škrtů v obranném rozpočtu z úst amerického velvyslance u NATO Matthewa Whitakera je zatím posledním varováním. (…) Třetí upomínka může vypadat o dost hůř. Pozor na Whitakerova slova: Žádné výmluvy, žádné výjimky! “ ( J. Koukal, Novinky/Právo )
„Vážným problémem je posedlost SPD ruskou ropou, ale i plynem a normalizací vztahů s Kremlem. Zaklínání se peněženkami občanů je pouhou zástěrkou. Extrémní pravici nevoní členství v EU a NATO, což de facto znamená snahu vrátit zemi do sféry ruského vlivu. “ (L. Jelínek, Právo)
Vítězem ceny pro nejvtíravějšího novinářského patolízala je šéfredaktor deníku Právo Petr Šabata:
„Nicolas Merrick je Trumpův velvyslanec. (…) Za přítomnosti Petra Pavla upozornil přímo, že mezi přáteli dané slovo platí, že jde o bezpečnost všech členů NATO, tedy i Spojených států – a ty si ji rozhodně nenechají podrývat kvůli Babišovi. Přátelé, dáváte na obranu málo peněz, napravte to hned, bez odkladu, letos. (…) Česko je aktuálně zrádcem společné obrany. Když už není vládě hanba, měla by poslechnout naléhání nejdůležitějšího spojence.“ (Petr Šabata, šéfredaktor Práva, 13. 3. 2026 )
Petr Šabata je v české novinářské obci, abych tak řekl, jakýmsi vzorem pro naše dnešní presstituty. Před rokem 1989 člen KSČ, píšící o úspěších budování socialismu v SSSR, po převratu velký příznivec liberální demokracie, kapitalismu a volného trhu. Prošel snad všemi redakcemi velkých deníků v ČR i na Slovensku jako MF Dnes, Hospodářské noviny, Pravda nebo SME, nyní se uhnízdil ve funkci šéfredaktora Práva. Ve všech pozicích ( pochopitelně až po převratu , to dá rozum ) nadšeně velebil tzv. prozápadní hodnoty, členství v EU, NATO a USA. Schválně se podívejte na jeho kádrový profil a životní dráhu . Tomu se říká kariéra jako víno. Ten člověk ví, kam se vrtnout. (O své zkušenosti s touto novinářskou štětkou hovořil např. Petr Žantovský na Radiu Universum )
Na fotografii vlevo Petr Šabata v roce 1989 ještě jako komunistický kádr, vpravo nový, moderní liberálně-prozápadní model.
Jaká je asi šance, že by do redakcí mainstreamových médií pronikly jiné typy novinářů, než ti šabatovského typu (a charakteru)? No, velice malá. Jejich práce podle toho taky vypadá. Pokud chcete spolu-existovat s masou ignorantů v jednom kolektivu (společnosti), nesmíte vyčnívat z řady. Zkrátka se přizpůsobíte a děláte, co se po vás žádá. Papouškujete pohodlné „pravdy“, řídíte se podle vylhaných „norem“, sdílíte společný „konsensus“ a jako čert kříži se vyhýbáte čemukoliv, co by jej mohlo narušit.
Pro režimní novináře je tato dovednost základem jejich profesního přežití. Nikdy si nepřiznají vlastní selhání a dlouholeté krytí skandálů; covidová doba je ukázkovým příkladem, jak to zvládnout a nepropadnout se přitom hanbou. Pandemickou šaškárnu přikryla válka a oni se dnes tváří jako vítězové, přesto že neočkovaní navzdory jejich přání nepomřeli dostatečně rychle. Naše favoritka mezi presstitutkami Kristina Ciroková dnes pravidelně obráží konference o covidu a přednášející z řad lékařů a nezávislých badatelů, společně najatým „expertem na hybridní hrozby“ za zády, označuje za aktéry Putinovy vojenské kampaně ! Tohle jsou skuteční mistři spikleneckých teorií, kam se hrabe tzv. dezinformační scéna. Doporučuji v této souvislosti výborný rozbor Petra Bohuše .
Je nevídané, jak tato chráněná osoba z korporátního portálu dovede bez mrknutí oka popřít sama sebe a obhajovat se argumenty, které předtím sama odmítala. Dokázala to už v kauze střelby na FF UK, kdy se i se svými kolegy z redakce vehementně snažila umlčet každého , kdo se pokusil klást nepříjemné otázky, aby se po pár týdnech v redakci SeznamZpráv začali tvářit, že to byli oni, kdo usilovně hledali pravdu o celé události ! Ciroková poté beze studu sepsala medailon matky zavražděné dcery, která se nesmířila s mj. mediální cenzurou kolem celé tragédie, již přiživoval především server SeznamZprávy !
Stejnou metodou ‚bez charakteru-beze studu‘ Ciroková postupuje i v případě reportování covidové konference ve Sněmovně: Protistranu obviní, že svá tvrzení o růstu rakovinových onemocnění po covidovém očkování nedokáže doložit důvěryhodnými studiemi, ale sama se spokojí s jediným tvrzením profláklého imunologa z Alabamy bez jakýchkoli doložených důkazů: „To je naprostý nesmysl,“ sdělí covidofanatik Hel přes obrazovku počítače a Ciroková je štěstím bez sebe, protože to je důkaz, který předčí veškeré studie i reálná data rostoucího výskytu rakovin.
Slovutný profesor z Alabamy se pak o pár měsíců později pochlubí, že přežil těžkou operaci plic , což kupodivu považuje za pozitivní účinek covidových vakcín! Zdravé plíce jsou zřejmě symptomem zlotřilých antivaxerů.
Ciroková stejně tak přikyvuje „bezpečnostnímu expertovi“ Breinerovi, jenž bez jediného důkazu a zcela nelogicky tvrdí, že má „dohledatelné a analyticky dokázané, že hlavní dezinformační narativy /za covidu/ přicházely z Ruska“ . Covidový teror a cenzura informací protichůdných oficiální verzi byla přitom v Rusku v některých aspektech daleko tvrdší, než v západní Evropě. Kde jsou ty dohledatelné důkazy? Proč po jedné straně chtějí, aby vše doložili, když to sami nedokáží?
„Pan Rajchl a všichni lidé, jejichž politická kariéra stojí a padá na tom, že propagují ruský zahraničně-politický zájem skrze šíření ruské propagandy, vám budou lhát do očí bez hnutí brvou, stále, dnem i nocí, tzn. 24/7,“ deklamuje „analytik“ Breiner jako zkušený prokurátor s jasným zadáním, aniž by rozebral jediný argument, který na konferenci zazněl. Co má společného kritika nošení roušek s ruskou propagandou? Podrývá se důvěra v naši společnost tím, když kdosi tvrdí, že virus byl uměle vytvořen? Může z toho Rusko nyní nějak profitovat? A rozděluje to snad společnost více než samotná brutální očkovací kampaň s postihy pro neposlušné, jako byly zákazy vstupu do veřejných prostor, vyhazování z práce i finančními újmami? Pokud byly tyto aktivity součástí Putinovy hybridní války, v tom případě jel celý mainstream během pandemie podle notiček ruské propagandy. Presstituti, ani najatí „bezpečnostní experti“ se na to pochopitelně ptát nebudou, když sami covidový teror podporovali.
Výpadek paměti jako vedlejší účinek covidu?
Reálně lze pozorovat, jak lidé vytěsňují z paměti, co se tady dělo během tzv. pandemického šílenství. Když se dnes s kýmkoli bavíte a během hovoru narazíte na dobu před 5-6 lety, všichni najednou odvracejí zrak a nechtějí pokračovat v konverzaci, kterou sami začali; jakoby se jim toto období ztrácelo v mlze. Dokáží žvanit o čemkoliv, co jim vadí na druhých, rozdávat dobré rady do života a zkritizovat vás za vše, co jste podle nich ve svém životě udělali a děláte špatně. Pokud jim připomenete, jak se oni sami chovali „za covidu“, narazíte na ostrý odpor: O tom už nemluvte, covid už je dávno za námi!
Tehdy přitom nemluvili o ničem jiném. Covid byl hlavním tématem všeho. Poslušně nosili roušky, stříkali si dezinfekci skoro jako deodorant, hlídali si rozestupy a nadávali všem, kdo jim to pandemické cvičení kazili. Znali všechna statistická data, chrlená vládou: věděli, kolik je denně nakažených, kolik jich leží v nemocnicích a kolik v mrazácích; kolik dní musíte zůstat v karanténě, abyste nebyli infekční, i jaké procento protilátek musíte mít, abyste mohli jít do kina. Zatímco seděli doma na covidových podporách od státu, v komentářích na síti dokázali radit podnikatelům, jimž vláda zavřela provozovny a znemožnila obživu, že si na živobytí prostě musí vydělat jinak. Kuchařům v zavřených restauracích radili, kolik mohou nakoupit a uvařit jídla a jak jej uskladnit, aby si udrželo trvanlivost do konce „dočasného“ lockdownu. Radili kadeřníkům, jaký typ ochranného štítu či svářečské přilby si mají nasadit, aby nenakazili své zákazníky při stříhání vlasů. Byli by vám schopni poradit i to, jak si správně uvázat smyčku na oprátce okolo krku.
Nikdy v minulosti nebylo v národě více expertů na virová onemocnění, průkaznost PCR testování, účinnost očkování, nošení roušek, nutnost nepřetržitých lockdownů, povinnost neustále se testovat, dodržovat rozestupy a izolovat se od svých rodinných příbuzných. Ještě v únoru 2022 jsme poslouchali poučování, že covid tu s námi bude navždy a všichni si musíme zvyknout na roušky a neustálá přeočkování, jinak zemřeme. Všichni byli tak strašně výřeční o potřebě omezit naše vlastní svobody, zakázat cestování a potírat veškeré kritické názory, až úplně zapomněli, že dříve podobné praktiky odsuzovali jako totalitní.
Když jim to připomenete, je oheň na střeše: Nemohli přece tušit, co se děje, byli vyděšeni a museli se chovat podle nařízení vlády. Celý svět se zbláznil, a tak museli zešílet taky. Raději už o tom mlčte. Chytrolíny jako jste vy, máme nejraději: neustále jste mleli cosi o svých právech, nechtěli se očkovat a testovat jako ovce a teď se tváříte jako generálové po bitvě!
Výraz novinářky Kristiny Cirokové na konferenci Tři roky po covidu v Parlamentu. Redaktorka SeznamZpráv právě uvažuje, jak své čtenáře objektivně a nezaujatě informovat o zjištěních, které na konferenci zazněly. Zdroj: KTV Live
Lidé, kteří nepodlehli covidové hysterii přitom nebyli ani tak „lépe informovaní“, jako spíše instinktivní a schopní zachovat si vlastní rozum. Z informací o okolnostech přípravy (Event 201) i ze samotného průběhu „pandemie“ se dalo pochopit, že lidské zdraví je to poslední, o co jejím strůjcům jde. Kdo sledoval, jak se pandemické šílenství šíří koordinovaně po celém světě, musel vnímat, že se děje cosi zvláštního. Nikdo do té doby nezažil, aby stát nutil své občany, aby nechodili do práce a zároveň jim kompenzoval mzdu, stejně jako jejich děti nemusely rok a půl do školy. I člověk bez jakéhokoli přístupu k informacím z médií musel shledat rozpory mezi médii a politiky „hraným scénářem“ a skutečným stavem. Trapným důkazem toho jsou téměř dennodenní rozmluvy herců a jiných kulturních celebrit v médiích, v nichž si libují, jak si „za covidu“ skvěle odpočinuli, srovnali své životní priority; a vůbec, celá covidová doba byla jedna velká pohodička, zatímco podle oficiálního obrazu těžký virus drtil celou republiku a přinášel tisíce nakažených a mrtvých. Jakoby nikdo z jejich kolegů nehoroval za nošení roušek a neúčastnil se agresivních očkovacích kampaní .
Nemyslím si, že by většině lidí pomohlo, pokud by se jim včas dostalo více podstatných a pravdivých informací. Na konformní stádo si s nějakými fakty jen tak nepřijdete, i když důkazy bijí do očí. Znáte to, jak to chodí: Sdělíte jim důležitou informaci, vysmějí se vám, že jsou to všechno blbosti. Ocitujete jim fakta, odvětí vám, že jsou z nedůvěryhodného zdroje. Poskytnete jim k ověření zdroj z mainstreamového média, vládního webu nebo vědecké studie, odpoví vám, že nic takového nebudou číst. Jakmile ve světě dojde k čemusi „nepředvídanému“, ignoranti se tváří velice překvapeně. Takto „nečekali“ pandemii, odhalení Epsteinových složek byl pro ně šok, stejně jako „nečekaný“ útok na Írán. Když jsem v roce 2022 psal o plánech energetických lockdownů , mohli se někteří potrhat smíchy. Až dojdou k naplnění tyto oficiální plány Evropské energetické agentury , smích je přejde. I poté se budou tvářit velice překvapeně. Něco takového vůbec nečekali!
Pamatuji si, jak jsem se komusi těsně po 11. září 2001 snažil vysvětlit, že celá tzv. válka proti terorismu je velký podvod, jelikož prezident Bush ml. obchodoval přímo s rodinou bin Ládinů . Už tento samotný fakt, nehledě na podivné okolnosti útoku z 11. 9. převracel naruby celý příběh o podlých arabských teroristech, kteří nečekaně zaútočili na nevinné mírumilovné Američany.
Tehdejší mediální brainwashing však zapůsobil tak drtivě, že jakékoli pochyby byly absolutně nepřípustné: To je kravina, jak jsi na takovou pitomost přišel? Je nemožné, aby měl americký prezident styky s rodinou teroristů, to nemůže být pravda! Bin Ládinové byli přece odjakživa nepřátelé Ameriky ! Asi tak stejně jako Saddám Husajn, s nímž si v 80. letech podával ruce nejeden vysoký představitel USA , což v době vrcholících příprav na útok proti Iráku v roce 2003 také nebylo vhodné připomínat.
Ve snaze otevírat oči slepým provází podobný „úspěch“ snad každého. Při pouhém pomyšlení, že útoky z 11. září mohla spáchat samotná americká vláda, se automaticky ozvalo rozhořčené Jak si můžeš myslet, že by americká vláda mohla zabíjet vlastní občany?! Zbláznil ses? Něco takového by Američané nikdy neudělali! Odhalené armádní dokumenty tzv. Operace Northwoods dokazují, že v 60. letech vláda USA plánovala fingované teroristické útoky na vlastní obyvatelstvo, aby získala podporu pro invazi na Kubu. Přesto tyto důkazy spousta lidí považuje za konspirační bludy (přesto že jsou ověřitelné i z mainstreamu, tedy pokud je někdo chce hledat), neboť pouhé pomyšlení, že by útoky z 11. září mohly být vnitřní akcí samotné americké vlády, je absolutně nepřípustné.
A tak to chodí pokaždé, když se pokusíte narušit oficiální lež nepohodlnou pravdou. Jste okamžitě napaden nemyslícím stádem ze šíření lží, bludů a konspiračních nesmyslů. V dobré víře poskytnete zajímavou informaci i s oficiálním zdrojem a idioti, visící na síti 20 hodin denně místo toho, aby si vše během pár vteřin ověřili, vás okamžitě odpálkují a ještě k tomu připojí nějakou peprnou nadávku.
Prohlásil vlastník budov Světového obchodního centra (WTC) Larry Silverstein, že se sám rozhodl strhnout budovu číslo 7? Ano, v oficiálním dokumentu veřejnoprávní americké televize PBS . Reakce mediální masírkou vycepovaného stáda zní: Ne, nic takového neřekl, byl to jen špatný překlad, z jeho slov to nevyplývá, jen konspirátoři tvrdí, že to někde řekl, nikdy prý o tom nemluvil atd. Podívají se tupé ovce na tv. dokument, kde tento šokující výrok zazní? Ne, způsobilo by jim to zmatek v hlavách, když přece z televize vědí, že pád budov přece způsobila letadla unesená arabskými teroristy, tudíž jejich demolici nemůže mít na svědomí nějaký drobný židovský developer, který pak na pojistném vydělal několik zanedbatelných miliard.
Naprostou většinu informací tohoto charakteru lze společně s důkazy dohledat i z oficiálních, mainstreamových zdrojů. Část z nich dokonce zazněla i v hlavních televizních zprávách, ovšem vnímat tyto informace je pro tupé mozky příliš náročné. Jakmile jejich naučené vnímání světa stylem dobro-zlo, pravda-lež cokoliv naruší, zachvátí jejich mozky panika: Pokud by to byla pravda, museli bychom vše přehodnotit a celý svět by se nám obrátil vzhůru nohama! V jejich myslích se spustí obranná reakce ve formě útoku na osobu, sdělující nepříjemnou pravdu. Jestliže vám donedávna hrozilo maximálně to, že budete označen za blázna a dehonestován jako šiřitel konspirací, dnes už jde do tuhého. Režimní přisluhovači z řad novinářů a nemyslící zbabělci z vás doslova udělají nepřítele státu a ve spolupráci s tajnou službou vám na hlavu nakreslí terč jakožto agentovi cizí mocnosti .
Není divu, že v takové atmosféře rapidně ubývá odvážlivců, schopných jít proti Systému. Kdo by chtěl žít jako vyvrhel s nálepkou nepřítele státu, v neustálém strachu, nechat se vláčet médii a zostuzovat před okolím a vlastní rodinou? Jak to přesně popsal Lubomír Volný v nedávném rozhovoru , pohodlnější je podrobit se a kráčet v davu v jednotném rytmu s ostatními. Systém v lidech úspěšně vyvolává povinný souhlas a dostává je do stavu, kdy čím dál více z nich raději spolupracuje, neboť eventuální odpor v nich navozuje nepříjemné pocity strachu a studu. Tyto instinktivní reakce do jejich myslí přímo naprogramoval samotný Systém jako pojistku.
Odvážíte-li se se svými názory, postoji, stylem života jít proti „všeobecnému konsensu“ (=příkazům a zákazům) většiny, působí vám to v proběhu celého života nemalé potíže. Pokud se tomu chcete vyhnout a přežívat v relativním „klidu“, je snadnější přijmout postoje a názory většiny, a zároveň sám sebe přesvědčit, že se ve skutečnosti jedná o váš vlastní, svobodně vyjádřený postoj . Spousta lidí tímhle způsobem přežívá celý svůj život. Tím, že si neustále vnitřně nalhávají, jak jsou svobodní, když jdou v davu společně s ostatními, skandují stejná hesla a žijí i dělají to samé, to většina. Strach z následků v případě neposlušnosti je tak obrovský, že při každém pokusu odmítnout se podřídit „autoritě“ nebo nesouhlasit se „správnými“ názory vám v podvědomí zazní varovný hlas: Pozor! Tohle pro vás může mít hrozivé následky! Opravdu se chcete dostat do problémů a vystavit se stádovému hněvu? Raději si to rozmyslete!
Výchova k poslušnosti ze strachu
Tento reflex stádové poslušnosti Systém do mnohých z nás vpravil už v útlém věku, aniž si to pamatujeme. V té souvislosti se mi vybavuje jistý nepříjemný zážitek z doby povinné školní docházky. Někdy v šesté třídě základní školy, hned v prvních dnech školního roku třídní učitelka namátkově ukázala na spolužáka a vyzvala jej, aby před celou třídou ukázal obsah své školní brašny. Vzala jeho tašku a všechny věci z ní vysypala na první lavici. Dle svých slov si tímto způsobem chtěla ověřit, zda do školy netaháme nadbytečné věci. S naprostou suverenitou tvrdila, že má právo kdykoli nahlédnout do osobních věcí každého z nás. Prý by takto mohla takto jít po jednotlivých lavicích a zkontrolovat všechny naše aktovky, jednu po druhé. Jejich obsah pak vysypat před zraky celé třídy a pak kolektivně zhodnotit, co má kdo v tašce „navíc“ a co tam „nepatří“.
Nebyl to zdaleka jediný (ani nejhorší) příšerný zážitek ze školského období, ale pamatuji si, jak mě tento výstup učitelské slídilky vyděsil. I jako jedenáctiletý jsem podvědomě cítil, že cosi takového přece není v pořádku. Přesto, že ve spolužákově batohu našla všeho všudy pár propisek, kapesníky a snad nějaké žvýkačky, bylo mi spolužáka nesmírně líto, že si někdo dovolí hrabat v jeho soukromých věcech.
Říkal jsem si: Budou tyto náhlé kontroly opravdu pokračovat? Kdy přijdu na řadu já? Polila mě hrůza, když jsem si představil, jak tenhle učitelský špicl vytahuje z mého batohu, za ohromného veselí třídy, svazek toaletního papíru, který jsem „pro případ“ nosil (co si pamatuji, vždycky jsem jej nakonec poskytl některému spolužákovi v nouzi, ale dokazujte to zpětně:). Začal jsem mít opravdu strach, jak daleko je tato nedotknutelná „učitelská autorita“ schopna zajít. Vybere si batoh některé žákyně a vytáhne z něj hygienické vložky? Nebo antikoncepční pilulky či prášky proti psychickým potížím? To by bylo veselí na sále, že?
Člověk až časem pochopil, co bylo pravým důvodem, a
