KAREL STRAKOŠ
Za týden se na brněnském výstavišti poprvé v historii koná sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Osmdesát jedna let po Mnichovu, protektorátu a odsunutí. Akce, kterou by nikdo na českém území nečekal, se stala realitou.
Co je ovšem na celé věci nejhorší je, jak se k němu postavila česká opozice a prezident republiky.
Zatímco vládní ANO a SPD spolu s vlasteneckými spolky, Klubem českého pohraničí a tisíci občany proti akci protestují, varují před provokací a relativizací historie, v podstatě celá parlamentní opozice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, PIRÁTI a prezident Petr Pavel se postavili na druhou stranu barikády. A to způsobem, který by za normálních okolností působil jen trapně, kdyby nešlo v podstatě o kolaboraci.
Prezident Pavel pozval bavorského premiéra Markuse Södera, jednoho z hlavních podporovatelů landsmanšaftu přímo na Pražský hrad hned poté, co vystoupí na sjezdu. Tímto akci fakticky požehnal. Pavel, který by měl především hájit zájmy České republiky a historickou paměť národa, místo toho vysílá signál, že všechno je v pořádku, pojďme se poníženě usmířit.
Stejně se chová celá opozice. Místo aby hájili nadstranický český zájem, reagují reflexivně. Když je proti Babiš a Okamura, my musíme být pro.
Frázemi o dialogu, evropských hodnotách, o tom že nesmíme jitřit staré rány a laciném nacionalismu obhajují akci, kterou většina normálních lidí vnímá jako provokaci.
Jako by Benešovy dekrety, odsun a nacistická okupace byly nějakým sporem mezi pravicí a levicí, a ne otázkou, která se dotýká drtivé většiny českých rodin s kořeny v pohraničí.
Toto není téma pro politické hrátky. Toto je téma národní paměti. Téma lidí, jejichž dědové a babičky zažili okupaci, Lidice, popravy, nucené práce nebo vyhnání. A právě ti teď vidí, jak se celá opozice a jejich prezident staví na stranu organizace, která osmdesát let odmítá přijmout odsun jako důsledek vlastní kolaborace s Hitlerem.
Landsmanšaft celou situaci se sjezdem v Brně podcenil. Místo tichého krájení salámu a postupné změny narativu dostal veřejnou bitvu, která téma znovu probudila. Místo smíření se jim daří vyvolávat odpor.
A opozice s prezidentem jim k tomu ochotně pomáhají. Těžko říct jestli z ideologické zaslepenosti, skrytých zájmů nebo z obyčejné politické hlouposti a krátkozrakosti.
Benešovy dekrety nejsou toxické téma, jak by si někteří přáli. Jsou součástí základu poválečné České republiky. A kdo je dnes relativizuje nebo oslabuje, ať už přímou podporou sjezdu, nebo pozváním Södera na Hrad, ten plivá na hroby těch, kteří za svobodu a obnovu státu položili životy.
Toto není spor levice a pravice.
Toto je spor mezi těmi, kteří ještě ctí paměť vlastního národa a těmi, kteří ji jsou ochotni vyměnit za německé a bruselské pochvaly.
A v této chvíli bohužel velká část opozice a prezident republiky stojí na špatné straně.
Není to jen politická chyba. Je to morální selhání.
FB
The post Když opozice a prezident hájí sudetoněmecký landsmanšaft first appeared on Pravý prostor .
