(1) Brusel vrazil v zájmu Německa Ukrajině dýku do zad. A Češi i Slováci se proto finančně prohnou, a ještě je čeká válka s Ruskem.
Ukrajina se hroutí, netvrdíme už jenom my, ale i Hanna Note, jedna z nejvýznamnějších strategických analytiček celého západního světa. Problémem však je, že “hroutící” se Ukrajinu před jejím konečným “zhroucením”, neustále a stále více agresivněji, zachraňuje Brusel. A výsledkem všech těchto bruselských “záchranných” akcí je pak současný stav, v němž už je naprosto nepřehlédnutelné, že celá EU se stala průmyslovým, finančním, logistickým a hlavně výzbrojním “týlovým prostorem Ukrajiny”, a současně Ukrajina začala zbraněmi, a s pomocí technologií a technických prostředků, které by bez EU sama neměla k dispozici, účinně napadat průmyslové, výzbrojní a administrativní prostory v týlu Ruska.
Válka na Ukrajině se tak díky těmto “záchranným” akcím Bruselu dostala do “krizového disproporčně nevyrovnaného stavu”, a v něm týlové prostory Ukrajiny nevyhnutelné, aby dále vedla válku, leží na území EU, a nejsou proto Ruskem napadány, zatímco týlové prostory Ruska nevyhnutelné, aby dále vedlo válku, leží v Rusku, a jsou napadány. A to napadány zbraněmi financovanými EU, a vyráběnými (byť v komponentech ke konečnému složení na Ukrajině) na území EU.
Ukrajina se touto krizovou disproporcí letos stala plně, zcela v duchu Kissingerových pravidel válek mezi jadernými supervelmocemi, a nebo válek vedených jednou supervelmocí najatým tzv. zločineckým státem proti druhé z nich, čistě zločineckým vazalským státem najatým a vyzbrojovaným a financovaným v tomto konkrétním případě Bruselem, aby v jeho interesu porazila jadernou supervelmoc Rusko. A celá EU se tímto letošním vývojem tak defacto stala přímým účastníkem války na Ukrajině, respektive války Ukrajiny proti Rusku vedené v intencích cílů Bruselu na porážku Ruska.
Protože války jsou podle slavné von Clausewitzovy definice vždy jen “pokračováním politiky jinými prostředky”, je tak nasnadě, že de iure přetrvávající stav, že EU není ve válečném stavu s Ruskem, jímž se bruselští Eurokraté mediálně kryjí před znepokojenou evropskou veřejností, je pouhá propagandistická fikce, protože ve válkách obecně platí, že právo v nich nemá žádnou hodnotu, pokud tato hodnota aspoň jedné válčící straně nevyhovuje. A nezbývá tak, než zcela souhlasit se závěrem analytičky Hanny Note, že stávající krizová disproporce při válce na Ukrajině, povede nevyhnutelně Putina a jeho generalitu ke zvážení zahájení ruských válečných ozbrojených akcí proti “ukrajinskému týlovému prostoru ležícímu na území EU”. Tedy k nějaké formě válečného útoku proti EU.
Hanna Note ovšem také v té samé analýze na závěr tvrdí, že jedině pevná a sjednocená a odhodlaná a vyzbrojená Evropa Putina od jeho válečného útoku proti EU odradí. Tento závěr Hanny Note se ovšem zcela příčí Kissingerovým pravidlům, protože podle nich je spouštěčem náhlého prvního jaderného úderu pouze stav války vedoucí k porážce supervelmoci, a jakákoli míra odhodlání této války jakkoli účastněné protistrany, je pro toto rozhodnutí supervelmoci, nukleárně udeřit jako první, naprosto irelevantní.
Problém letošního “zhroucení” Ukrajiny, s nímž Putin a jeho generalita už loni v létě napevno počítali, a proto od léta využili Trumpovy zjevné chuti zprostředkovat mír nátlakem na Ukrajinu, aby přijala ruské požadavky, se však letos poněkud zkomplikoval neustálými agresivními protiakcemi Bruselu, a evropských vlád.
