D. TOLAR
Ekonom John Maynard Keynes je patronem většiny moderních vlád, protože dal světu ekonomickou teorii, která ospravedlňuje vysoké výdaje státu na korekce nedokonalostí trhu. Argentinský prezident jeho teorii podrobil nemilosrdné kritice. Je podle něj ztělesněním zla.
John Maynard Keynes se narodil na konci 19. století v Anglii. Je považován za „otce makroekonomiky” a pravděpodobně nejvlivnějšího ekonoma minulého století.
Zdroj informací v odkazech na konci článku.
Má stát zakopávat peníze?
Keynesova stěžejní kniha se jmenuje „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz” a vyšla v roce 1936, tedy sedm let po vypuknutí velké hospodářské krize. Kniha odstartovala revoluci v tehdejším ekonomickém myšlení a přístupu k hospodářským problémům. John Maynard Keynes argumentoval, že svobodný trh je jen jednou z možností, jak vytvářet a rozdělovat bohatství, a proto jsou státní intervence přínosem. Jeho pohled na ekonomiku se stal hlavním ekonomickým směrem minulého století a je znám pod názvem keynesiánství.
Klíčová pasáž jeho knihy, která ospravedlňuje zásahy státu do ekonomiky, zní takto:
„Kdyby ministerstvo financí naplnilo staré lahve bankovkami, zakopalo je do vhodné hloubky v opuštěných uhelných dolech, které by se poté zasypaly městským odpadem, a nechalo na soukromém podnikání, aby na základě principů volného trhu tyto bankovky znovu vykopalo, nemusela by již existovat nezaměstnanost.”
„Díky přímým dopadům celé akce by se reálný příjem společnosti a její kapitálové bohatství pravděpodobně značně zvýšily oproti současné situaci. Bylo by sice rozumnější stavět domy, ale pokud tomu brání politické a praktické překážky, bylo by výše uvedené řešení lepší než nic.”
Nájemný vrah politiky
Keynesiánství kritizovali především členové takzvané Chicagské ekonomické školy a mezi nimi zejména nositel Nobelovy ceny Milton Friedman. Ekonomická stagnace v sedmdesátých letech minulého století a příchod Ronalda Reagana a Margaret Thatcher znamenaly minimálně v anglosaském světě jeho dočasný ústup. V plné síle se keynesiánství vrátilo během finanční krize v roce 2008.
Dosud nevídané kritice podrobil teorii Johna Maynarda Keynese argentinský prezident Javier Milei v nedávném článku, který nese název „John Maynard Keynes: Nájemný vrah politiky”.
V textu argentinský prezident píše ( výběr, překlad, mezititulky autor):
„Před osmdesáti lety opustil tento svět John Maynard Keynes, nepochybně jeden z nejznámějších ekonomů světové historie. Je veřejnou informací, že jeho nejcitovanější kniha a z mého pohledu nejméně čtená kniha nepatří k mým oblíbeným. Domnívám se, že daná kniha je ekonomickým pamfletem velmi nízké kvality napsaným na obranu zlodějských a zkorumpovaných politiků. To mi nicméně nezabraňuje uznat genialitu, se kterou stvořil mistrovské dílo. Mistrovské dílo zla. Knihu, která zavedla ekonomické analýzy na scestí na 37 let a která v mezidobí způsobila lidstvu značné škody.”
Zoufalá situace, zoufalé činy
„Rozumím, že John Maynard Keynes byl mužem akce a že situace ve třicátých letech byla zoufalá, ale podle mého názoru byl lék určitě horší než sama nemoc. Abych to řekl napřímo, v předmluvě k německému vydání knihy psal pohrdavě o svobodném trhu, ale pěl ódy na nacistickou totalitu. Ve druhé kapitole vychvaloval socialismus Oskara Langeho.”
(Pozn. autora: Oskar Lange byl polský poválečný ekonom, který prosazoval zavedení některých nástrojů cenotvorby do socialistické ekonomiky. Tvrdil, že manažeři státních podniků budou schopni řídit nabídku a poptávku bez nutnosti zavádět tržní ceny, pouze za pomoci sledování stavu zásob.)
Javier Milei pokračuje:
„ To je velmi zajímavé, protože to jasně říká, že fašismus a socialismus jsou variantami jednoho systému: kolektivismu.”
Génius ve službách zla
„Po přečtení Keynesovy knihy Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz je jasné, že Keynes byl génius. Génius ve službách zla, ale génius. Mix ekonomické nevzdělanosti a troufalosti, které se sešly v jedné talentované osobě s hlubokými matematickými znalostmi, vytvořil výbušnou nálož, jež dala vzniknout jedné z nejzlověstnějších knih dvacátého století a historie lidstva, knize, kterou překonal pouze Marxův ‘Das Kapital’.”
Javier Milei ve svém textu dále v detailu rozebírá, proč je podle jeho názoru Keynesova teorie o vazbě mezi zaměstnaností a úrokovými měrami chybná a proč v konečném součtu navyšování veřejných výdajů poškozuje ekonomiku.
Na závěr svého textu Javier Milei uvádí:
„Bohužel Friedrich Hayek, jenž se ke knize odmítl vyjádřit, nemohl předvídat děsivé následky, které bude mít, protože považoval za ztrátu času zabývat se tak strašným dílem. Vzhledem k tomu, že kniha nebyla ničím jiným než návodem pro zlodějské a zkorumpované politiky, stal se z ní opravdový bestseller. V podstatě lze říci, že John Maynard Keynes je pro ekonomii tím, co je pro politiku Niccolo Machiavelli. Machiavelli představuje vše, co je špatné v politice, a John Maynard Keynes je smrtícím nástrojem.”
Tolik Javier Milei, který nemá ve zvyku používat nesrozumitelný diplomatický jazyk.
Tvrzení argentinského prezidenta o blízkosti totalitních hnutí a Keynesova díla může dokumentovat fakt, že nejsnáze lze celý text jeho knihy nalézt na adrese marxists.org .
Okénko do historie
Demokratický prezident Franklin Delano Roosevelt nastoupil do funkce v roce 1933 v době velké hospodářské krize. Přestože kniha Johna Maynarda Keynese vyšla až o tři roky později, jeho myšlenky již byly dostatečně známé díky jeho článkům. Prezident Roosevelt se jimi inspiroval při návrhu a implementaci svého plánu masivních státních zásahů do ekonomiky, pro který se vžil název „New Deal”. Na jeho konci byl rekordní nárůst státního dluhu a rozhodnutí Nejvyššího soudu, který některé Rooseveltovy programy označil za protiústavní.
Na druhou stranu zajistil New Deal demokratům téměř šedesát let trvající nadvládu v obou komorách amerického parlamentu s kratičkou přestávkou po druhé světové válce. Ani Ronald Reagan se během své vlády nemohl opřít o většinu republikánů v Kongresu.
Zda New Deal zachránil v Americe kapitalismus, nebo naopak utratil miliardy z kapes daňových poplatníků bez valného výsledku, je dodnes předmětem ostrých názorových sporů.
Post scriptum
Pozn. autora:
Frédéric Bastiat žil v první polovině 19. století ve Francii a byl velkým zastáncem svobodné společnosti. Jeho nejznámější ekonomická teorie nese název „ to, co je vidět, a to, co není vidět ” nebo také paradox rozbitého okna. Co by asi řekl na Keynesovu teorii?
Jsou vidět lidé, kteří dostanou zaplaceno za to, že vykopou lahve s penězi ukryté v dole. To, co není vidět, je fakt, že peníze zakopané v dole mohl stát vrátit lidem ve formě snížení daní nebo si je nemusel půjčovat nebo nemusel zvyšovat inflační tlaky tištěním peněz. To všechno není vidět, nemluvě o nepřímých nákladech způsobených korupcí procesů a zúčastněných aktérů.
Vyzkoušejte, prosím, NOVÝ PROJEKT: Liga svobodných. Marek Vašut vypráví historické příběhy o svobodě pro ty, kdo ji nechtějí ztratit. Pět esejů o svobodě, od Sokrata po historický soudní proces z roku 1735. Klikněte zde .
D. Tolar
Článek Kritika keynesiánství, která tady možná ještě nebyla se nejdříve objevil na .
