JIŘÍ WEIGL
21. ledna 1997 si Česká republika a Německá spolková republika ve společné Deklaraci podepsané předsedy jejich vlád řekly, že „nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti“, když před tím Německo tamtéž přiznalo odpovědnost za události, které vedly k válečné tragédii a jejím důsledkům, česká strana pak lítost nad poválečnými excesy.
Téměř třicet let nebyla tragická minulost tématem komplikujícím vzájemné vztahy. Naopak stále platná Deklarace slouží jako příklad racionálního a poučeného nakládání s tragickou historií, která, jak nám mnoho příkladů v nedávné minulosti ukázalo, se snadno může vrátit a státy a národy znovu zavést zpět na cestu konfrontace a nepřátelství. Za necelý rok tento památný česko-německý akt , který vzájemné vztahy převedl od minulosti k budoucnosti, oslaví 30. výročí.
Mezi tím se vystřídaly generace a pamětníci, kteří události před 80 lety zažili, již v drtivé většině nežijí. Dnešní obyvatelé Německa i České republiky žijí současnými problémy svých zemí, zvykli si na všestrannou vzájemnou spolupráci a široké přátelské a spojenecké vztahy na všech úrovních. Tragédie minulosti se vzdálily do historie.
A najednou se skupina českých aktivistů, bohatě dotovaná z veřejných zdrojů , rozhodne, že tragickou minulost oživí, že popře význam a dosah Deklarace a bez ohledu na vládní politiku uspořádá spektakulární akci, která má potenciál rozdělit českou společnost, vyvolat politické napětí a konfrontaci a vrátit na scénu kontroverze a spory , kter é na třicet let umlčela Česko-německá deklarace.
Pozvání Sudetoněmeckého Landsmannschaftu a uspořádání jeho každoročního srazu poprvé na území ČR do Brna není žádným aktem smíření našich národů, jak organizátoři této akce farizejsky tvrdí. Češi a Němci se smiřovat nepotřebují, tragická historie se stala a nedá se odestát, a ti, kteří se v Brně sejdou nemají žádný mandát od obětí či jejich potomků, aby se za ně s někým smiřovali.
Celá spektakulární akce má evidentně zcela jiný význam a slouží velmi parciálním zájmům – má vyvolat v Česká republice společenský neklid, počítá s nesouhlasnými reakcemi široké veřejnosti a oživením vyhrocené diskuse o válce, okupaci, odsunu a o česko-německých antagonismech. Emoce, které má tato akce vyvolat, mají aktéry brněnské události politicky a mediálně zviditelnit, mají jim zajistit finanční prostředky a vytvořit novou politickou realitu, s níž budou muset česká i německá vláda nadále počítat a vycházet z ní.
Z českého hlediska pozvání Landsmannschaftu do Brna skupinou Meeting Brno znamená, že iniciativu ve velmi citlivé oblasti vztahů s nejvýznamnějším sousedem přebírá soukromý subjekt, který má své parciální politické a jiné zájmy, neohlíží se na politiku vlády a je připraven společenskou atmosféru záměrně antagonizovat a fakticky vztahy se sousední zemí i poškodit. Meeting Brno od začátku počítá s tím, že pořádání sjezdu Landsmannschaftu na českém území velká část české veřejnosti, především starších generací, jako akt smíření vnímat nem ůže , ale to je nezajímá.
Sudetští Němci a jejich organizace se nikdy neprofilovali jako přátelé českého národa, změněné poměry je sice přinutily vzdát se kategorických nároků na satisfakci za odsun, ale přesto lze jejich pokoutní proniknutí na české území prostřednictvím pofidérní soukromé spolupracující české organizace těžko interpretovat jako akt smíření. Spíše to má charakter připravené provokace především vůči české vládě a její politice. Ne nadarmo se také naše parlamentní opozice projevila jako militantní obhájc e sudetských Němců a jejich srazu u nás.
V Německu má brněnská akce přinést předákům již přece jen poněkud upadajícího Landsmannschaftu politickou pozornost a nový vliv.
Celá kauza dobře demonstruje nebezpečí, které představuje privatizace částí naší zahraniční politiky politickými neziskovkami, nota bene financovanými z veřejných prostředků. Aktivitami , jako je sudetoněmecký sraz v Brně , jsou schopny stavět oficiální politiku státu před hotov ou věc, poškozovat vztahy se sousedy, rozeštvávat politickou atmosféru v zemi a poškozovat postavení země ve světě. Vláda by si z toho měla vzít skutečně vážné poučení.
Jiří Weigl, IVK
Článek Kauza Brno … nebezpečí privatizace zahraniční politiky se nejdříve objevil na .
