Kdysi bylo v módě psát o efektu motýlích křídel, tedy že i malá změna může mít veliké důsledky. Leč móda je věc proměnlivá.
Teď poměrně často čtu o záměru budovat obrovské větrníky, prý k všeobecnému prospěchu. Tato až dvěstěpadesát metrů vysoká monstra se stanou novými krajinnými dominantami, vyrobí něco elektřiny, pobijí trochu ptáků(to jsem se dočetl) a za pár let nikdo nebude vědět jak je zlikvidovat, neboť taková akce něco stojí a prachy budou potřeba na důležitější záměry. Můžeme pak doufat, že za nějaké stovky let spadnou samy a že přitom nikomu neublíží, pokud bude komu.
Jsem starý blbec, ale pomníky tohoto typu ve mně nadšení zrovna nevyvolávají. Už teď mě štvou obrovské skladové haly, které vídám vždy, když vyjíždím z Prahy, například po D 8. A nejsou to jen samotné haly, ale také obrovské plochy kolem nich, zadlážděné, zabetonované a zaasfaltované. Nevím jaké je v současnosti procento jejich využití, zato jsem si takřka jist, že je moudré hlavy nechaly postavit na místech, kde byla kvalitní orná půda. A budou potřeba za pár let? Velmi pravděpodobně ne, ale nikdo nebude ochoten je odstranit, ostatně i navrácení do původního stavu by bylo šíleně nákladné. A ani se nebude na kom hojit, protože firmy, které za tím vším stojí zkrachují. Korunovat celou tu srandu budou nadmíru užitečné větrníky, které logicky musí ubírat energii přirozenému proudění vzduchu, což je o dost větší změna než výše zmíněný efekt motýlích křídel. Myslím, že nějaké ovlivnění počasí větrníky způsobí, jestli už nezpůsobují, neb v sousedním Německu to rozjeli, jak je jejich zvykem, od podlahy.
Pak tu máme ještě soláry.
Napadá mě kacířská myšlenka, že krajinu i přírodu ničíme sice jiným způsobem než minulý režim, ale podobně vydatně.
O ochranu přírody rozhodně nejde v první řadě. První řada je pořád stejná, u větrníků a solárů má podobu dotací.
Zdroj: https://blog.idnes.cz/schut/vetrniky-a-motyli-kridla.Bg26050413
