PAVEL P. KOPECKÝ
Když nedávno Vadim Petrov, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, na svém facebookovém profilu poznamenal, že hradní klika postrádá úroveň, nešlo nesouhlasit. Nebyl to jen pouhý povzdech, byla a je to diagnóza stavu, v němž se jakákoliv případná snaha o státnickost definitivně rozpustila v mocenské křeči.
Pražský hrad vede permanentní kampaň, kterou si pro její nápadný symptom dovolím označit za „tureckou“. Má přitom automatickou výhodu toho nejlacinějšího. Její tvůrci se dlouhodobě – a rozhodně ne jako první u nás – dopouštějí kroků, při nichž pravidelně vsázejí na častou touhu občanovu po otcovské autoritě na výšinách, k jejíž srozumitelné dobrotě se může takzvaný obyčejný člověk snadno utéci. Je to další v řadě snah využít potřeby českého maloměšťáka, který v hloubi duše trpí monarchistickým komplexem. Sní o dobrém, silném, laskavém vládci, víc než prvním občanovi, jenž má tak trochu právo překračovat zákony.
Stávající hlava České republiky je k tomuto účelu naprosto perfektní. Mluví jadrně, jezdí s nadšením na silném motocyklu a má za sebou úspěšnou vojenskou kariéru. Svou samotnou podstatou pak umožňující, aby se do Petra Pavla promítaly představy každého, kdo si „TO” odpracoval nebo odpracovat chce. Tudíž není divu, získalo-li vrcholné ztělesnění tohoto starého manipulačního postupu jízlivou přezdívku „Prezident Odpracovatel”. Však je také pozoruhodné slyšet právě jeho projevy upozorňující na mravní dopady osudových let 1938 a 1968…
Ovšem vraťme se ke stávající „turecké kampani” , víceméně navazující také na nedávnou „vojnu s Turkem”. A jako se užívá slovní spojení „turecké hospodářství” pro ekonomickou mizérii, podobně kvalitní je při kritickém zkoumání i toto nepřestajné politické tažení. Pod nánosem pozlátka oficialit nebo vyhrožování kompetenční žalobou totiž obvykle nacházíme jen dětinské dupání nožkou ve stylu „chci a chci a chci“ – tentokrát na NATO summit do Ankary.
Neběží však jen o Malou Asii, hradní klika je v akci vážně napořád. Nevynechává jediné možné či nemožné téma. Nejprve to byl zmíněný boj o vládní post Filipa Turka. Potom páně Pavlovo setkání se slavícím dalajlámou, nápadné angažování se v muniční iniciativě, případně nemístné nabízení bojových letadel Ukrajině. Stejně tak i výstupy k plnění českých zbrojních procent, angažmá ke státnímu rozpočtu a v neposlední řadě zcela nevídané vměšování do programu vlády.
Generálské manýry se nezapřou
Jedním z dosavadních vrcholů se ale nejspíš stal podnět k trestnímu stíhání ministra zahraničí pro „výhrůžné” textovky, k čemuž jistý politolog správně podotkl, že jde o „zbytečnou kauzu, která poškozuje politickou kulturu“. Koneckonců sám tolikrát moralizující prezident dané smsky posléze sám poslal do nenávratna pamětihodným výrokem, že „ty zprávy nebyly samy o sobě tak zásadní…”.
Do stejné rodiny kýčovitých výstupů a trollení náleží také až ostentativní propojování Petra Pavla s politickými nevládkami a spřízněnými médii. Zatím naposledy se pak urputná snaha o vykolíkování co nejširšího politického pole Hradu projevila trapnými výčitkami kolem pozdního Babišova příchodu. Generálské manýry se nezapřou, stejně jako není možné oslovi schovat uši. Ale snad se v budoucnu přec jen vyhneme kontrole ústrojní kázně oficiálních návštěv.
Naposledy Hrad „zabodoval” záštitou nad akcí, jejíž název si dovolím parafrázovat jakožto „Meeting Brünn”, jež hned dvakrát podrhuje celkový dojem z petropavlovského politikaření. Všechno to spolem vyhlíží coby opak kdysi slibovaného budování mostů a překlenování (najmě za „pavlismu-fialismu”) vykopaných vlčích jam ve společnosti a politice.
Spíše vidíme snahu úskočně smlouvat jako na orientálním bazaru. A když už jsme u smlouvání ceny, těžko se zbavit podezření, že rostoucí nedůtklivost prvního občana plyne více než z pouhé touhy mobilizovat budoucí voliče. Nabízí se, zda to není především frustrace. Frustrace nad nebývalými překážkami dříve bezproblémových podniků. Třeba mravně Vetchých, ale výnosných dobrodružství na Divokém východě.
DENÍK.TO
Článek Dupání hradní nožkou a „turecká“ permanentní kampaň prezidenta „odpracovatele“ se nejdříve objevil na .
