JOSEF NOŽIČKA
Byť Sudetoněmecký sjezd skončí až v pondělí pietním aktem u brněnských Kounicových kolejí, už teď lze konstatovat, že proklamované cíle ohledně smiřování Čechů a Němců bohužel nesplnil.
Sudetoněmecký sjezd, který aktuálně probíhá v moravské metropoli jakožto součást festivalu Meeting Brno, má být dle jeho pořadatelů chápán jako gesto smíření a dialogu mezi českými a německými občany. Byť sjezd skončí až v pondělí pietním aktem u brněnských Kounicových kolejí, už teď lze konstatovat, že tyto proklamované cíle uspořádání sjezdu na českém území nesplnilo.
Stačí si ostatně přečíst titulky článků (a samozřejmě i jejich samotný obsah) z různých českých médií, referujících o dosavadním průběhu této mediálně nadmíru sledované akce:
Sudetský sjezd: odpůrci na protest stavěli barikádu z krabic, vypukla strkanice
Památník obětí odsunu v Pohořelicích někdo v noci pomaloval hákovými kříži
Tichý pochod a hlasité protesty v Brně
Účastníkům akce se tedy dostalo jak vřelého přijetí od brněnské primátorky Markéty Vaňkové, dramatika a někdejšího ministra kultury Milana Uhdeho, současného předsedy Senátu Miloše Vystrčila a některých dalších opozičních politiků, ale zároveň i pískotu od protestujících demonstrantů, kteří jim svými transparenty vzkazovali, že v Brně vítani nejsou a že to bylo nacistické Německo, kdo druhou světovou válku rozpoutal.
Zatímco vyjádřit slušným způsobem svůj názor by mělo být v demokratické společnosti právem každého občana, je samozřejmě přes čáru, pokud nějaký vandal postříká hákovými kříži památník německých obětí takzvaného pochodu smrti z května 1945 v Pohořelicích u Brna nebo natře červenou barvou ruce na soše československého prezidenta Edvarda Beneše v Brně. Je ovšem trochu zjednodušené svádět tyto extremisté projevy na vliv Okamury, Macinky či Rajchla. I rétorika některých opozičních politiků totiž k určité nevraživosti přispěla.
Nemyslím si přitom, že by většina české veřejnosti (podle průzkumu agentury Median si pořádání sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení na území ČR nepřálo 57 % respondentů) byla vůči německým občanům nepřátelská, ani že by měla strach z toho, že by v důsledku možného zneplatnění Benešových dektŕetů (které dle všeho reálně nehrozí) mohla přijít o nějaký svůj majetek. Ale někteří lidé jsou dost možná alergičtí na to, když se v českém mediálním prostoru v posledních letech připomíná zhruba 20 tisích obětí divokých odsunů z řad sudetských Němců více, než zhruba 350 tisíc zemřelých československých občanů v důsledku nacistické diktatury během druhé světové války.
Ostatně, již v roce 1997 byla nejvyššími představiteli obou států podepsána Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích, v níž Německo přiznalo svou odpovědnost za následky politiky hitlerovského Německa a česká strana naopak přijala politování nad způsobem, jakým probíhaly odsuny německého obyvatelska po skončení druhé světové války v květnu 1945. Čímž bylo usmíření obou národů za to, co se stalo během druhé světové války, fakticky vyřešeno.
Josef Nožička
The post Usmiřování, které se nepovedlo first appeared on Pravý prostor .
