STANISLAV KORITYÁK
Od 11. května do 5. června 2026 probíhá na základních školách a víceletých gymnáziích plošné testování žáků 5. a 9. ročníků.
Oficiálně jde o zjišťování výsledků vzdělávání v českém jazyce a matematice. Alespoň tak jsou rodiče informováni. Ve skutečnosti se ČŠI dětí vyptává, zdali maminka pracuje, jaké má vzdělání, a neopomněli ani zjistit, zdali by dítěti nebylo lépe, kdyby nežilo. Tuto informaci mi škola nesdělila.
Nejen dotaz na úvahy o smrti, také porušení GDPR
Dotazník obsahuje otázky na vzdělání a zaměstnání matky a otce. Jak už bylo řečeno, dotazník obsahuje také otázky na psychický stav dítěte. Přesné znění otázek zjistím prostřednictvím Zákona o svobodném přístupu k informacím.
A pak je tu GDPR, tedy nezbytný souhlas se zpracováním osobních údajů dítěte a v daném případě také rodičů. GDPR rozlišuje mezi běžnými osobními údaji a tzv. zvláštními kategoriemi. Do těch patří údaje o zdravotním stavu, tedy i odpovědi na otázky o depresi, úzkosti a sebevražedných myšlenkách.
Pro zpracování zvláštních kategorií potřebujete buď výslovný souhlas zákonného zástupce, nebo zákonný důvod s mimořádnými zárukami. ČŠI se opírá o výjimku „plnění úkolu ve veřejném zájmu“ (čl. 9 odst. 2 písm. i GDPR). Tento právní titul je však v kontextu otázek na sebevražedné myšlenky jedenáctiletých dětí sporný.
Ale i kdyby byl – rodiče mají právo být o sběru, zpracování a dalším využití údajů informováni. To se nestalo.
Kdo pomůže dítěti, které přizná, že chce zemřít?
A pak je tu otázka, která z celé této věci činí nikoliv administrativní pochybení, ale systémové selhání: Kdo pomůže dítěti, které přizná, že myslí na smrt?
Tato otázka je naprosto zásadní. Co bude následovat? Čeká na děti psycholog, který pohovorem prověří závažnost situace? Dovedete si představit, jak dotaz, zda „by dítěti nebylo lépe, kdyby tu nebylo“, musí působit na dítě, které si tuto otázku opravdu klade!?
Je nezodpovědné položit takovou otázku psychicky labilnímu žákovi, pokud bezprostředně po vyplnění dotazníku nenásleduje reálná podpora.
To dítě si možná právě možná řeklo o pomoc a v koutku duše očekává, že pomoc přijde. Příslušné instituce byly informovány. Budou o sebevražedných úmyslech dítěte informovat rodiče? Dostaly se k velice závažné informaci. Jak s ní naloží? Jde přece o život dítěte. Nebo ne?
Už se testovalo jednou – a rodiče nikdo nevaroval
Nynější testování není novinka. V květnu a červnu 2023 proběhl pod hlavičkou NUDZ a ČŠI pilotní monitoring duševního zdraví u více než šesti tisíc žáků devátých tříd. Stejný dotazník. Stejný způsob sběru.
Výsledky byly zveřejněny 10. října 2023. Podle tiskové zprávy „40 % žáků devátých tříd vykazuje známky středně těžké až těžké deprese, 30 % úzkosti“. Ohromující čísla obletěla všechna média. Odborníci varovali, politici kývali hlavami a státní kasa se otevřela.
Jenže v metodické příručce (strana 8) NUDZ výslovně uvádí: „Jedná se pouze o screeningové nástroje. Prezentované výsledky nejsou na úrovni klinické diagnostiky.“ A na straně 10: „Z těchto údajů nelze usuzovat na duševní zdraví z klinického hlediska.“ Tolik samotný NUDZ.
Dotazník pro plošné testování žáků 5. a 9. ročníků
NÚDZ neví, kolik dětí skutečně trpí depresemi
Když jsem se NUDZ oficiálně zeptal, kolik z těch 40 % dětí trpí skutečnou, klinicky diagnostikovanou depresí, dostal jsem fascinující odpověď: Nevíme. Proč? Žádné dítě nebylo klinicky vyšetřeno. Oni nevědí, ale peníze tečou.
Pro vysvětlení – člověk, který vykazuje známky deprese, nemusí trpět depresí. Je to obdobné jako s angínou. Zvýšená teplota je jedním z příznaků angíny, ale to, že někdo má zvýšenou teplotu, automaticky neznamená, že má angínu.
A přesto „odborníci“ z NUDV s číslem „40 %“ vyrazili do médií. Bez upozornění na limity provedeného screeningu. Bez vysvětlení rozdílu mezi screeningem a diagnózou. Výsledkem je, že veřejnost včetně politiků a novinářů interpretovala čísla jako diagnózu. Na základě této chybné interpretace se začaly čerpat veřejné prostředky na prevenci a wellbeing.
O děti, které pomýšlely na smrt se nikdo nepostaral
A pak tu máme skupinu dětí, které psychickými obtížemi v době testování skutečně trpěly. Tyto děti nebyly nikým kontaktovány. Nebyla jim nabídnuta žádná pomoc. Nebyl proveden žádný diagnostický rozhovor, který by potvrdil nebo vyvrátil screeningová zjištění.
Dítěti, které v dotazníku zaškrtlo u otázky č. 9 (myšlenky na smrt nebo sebepoškození) „téměř každý den“ , se nedočkalo žádné pomoci. Jen bylo využito na uvolnění veřejných peněz. Mám obavu, že tak to bude i letos.
Plošné šmírování dětí schválil osobně Robert Plaga
Plošný sběr dat není výmysl ČŠI. Je součástí Strategie 2030+, kterou 19. října 2020 podepsal Robert Plaga s Andrejem Babišem. Cituji z dokumentu:
„Resortní informační systém (RIS) bude dlouhodobým nástrojem pro evidenci údajů o žácích, studentech a pedagogických pracovnících v průběhu jejich života. Data budou sbírána od preprimárního až po terciární vzdělávání a umožní propojení s dalšími resortními systémy.“
Pro vysvětlení – preprimární vzdělávání je mateřská škola a terciální vzdělávání je cokoliv, co následuje po maturitě. Děti mají být podle Plagova záměru sledovány od školky až po důchod.
Dnes Robert Plaga vystupuje v médiích a tvrdí, že je „připraven testování přerušit či zastavit“. Ani slovo o tom, že to byl on, kdo systém sledování dětí a jejich rodičů schválil.
Robert Plaga lže a svaluje vinu na jiné. Byl to on, kdo schválil strategii, podle níž děti budou sledovány od školky až po důchod. On osobně stojí za systémem, který se dnes dětí ptá, zdali by jim nebylo lépe, kdyby nežily.
Zdroje: Sdělení od dcery, DZDA: Národní monitoring duševního zdraví dětí a adolescentů – metodika ( ZDE ), Seznam Zprávy ( ZDE )
Stanislav Korityák
Článek Bylo by ti lépe, kdybys nežil? … ptá se dětí ČŠI se nejdříve objevil na .
