LIBOR ČÍHAL
Od Babišovy vlády můžeme očekávat pouze skromné vylepšení, proti předchozímu je to samozřejmě gigantická změna a hlavně navození pocitu, že nejsme totální evropskou nulitou a skladištěm pro Ukrajinu . Pokud dojde k opravdovým změnám v Evropě, tak mohou přijít jen od velkých, což neznamená, že Česko musí být nutně malé nebo malomocné, ale jsme tam, kam nás vtáhli ti, které jsme roky volili.
Nadějná změna se rýsuje ve Francii. Průzkumy veřejného mínění dávají vůdcovskému páru Rassemblement National (RN) Marine Le Penové a Jordanovi Bardellovi velkou šanci na vítězství v prezidentských volbách 2027 ve Francii. Rating Le Penové i Bardelly v prvním kole se pohybuje kolem 35 % a daleko za nimi s 19 % a 14 % bývalí Macronovi ministerští předsedové Eduard Philippe a Gabriel Attal. Vůdce republikánů Retailleau, který se posledních pár měsíců tváří velmi konzervativně, dostává pouhých 13 %, Francouzi nezapomněli, že dělal Macronovi ministra.
Lídr pravicového Reconquête Eric Zemmour je honorován 6 %. Předvolební popularita se může zvrátit, jak např. postihlo velmi nadějného kandidáta Fillona, kterého mainstream zlikvidoval těsně před volbami. U lídrů RN jsou mainstreamové popravy běžné a tak Francouzi berou předvolební skandální odhalení s rezervou. Volební stratégové analyzují, který z lídrů RN by měl větší šanci zvítězit v druhém kole, kdy se obvykle proti RN spojí politický střed s krajní levicí. Občanovi se vyčítá, že se zpolitizuje jednou za pět let pouze v den voleb, ale něco podobného platí o politických partajích, pouze v den voleb se ukáže jejich pravá tvář: všichni v jedné frontě proti RN. Mimo den voleb se hraje komedie velkého rozdílu mezi politickým středem a levicí. Po Macronově fiasku s parlamentními volbami má Francie vládu sestavenou jenom proto, že nějaká vláda přece musí být. Macron říká, že v zemi panuje atmosféra velkého klidu a nedostatky řeší parlamentní dynamika, nikdo ho ale neposlouchá, protože je Francouzům směšný. Když ticho, tak před bouří, jenom Francouzi chápou, v jaké krizi se jejich země nachází.
RN úspěšně prošla dlouhými roky veřejné ostrakizace a mainstreamového osočování ze všech možných zločinů a stojí před branami moci. Marine Le Penová nedostává daleko víc procent než všichni „velcí“ pravostředoví liberálové nebo levicoví reformisté, ale proto, že Francouz konečně došel k poznání, že pouze ona nebo někdo jí blízký může zachránit Francii. Procento Francouzů, kteří sledují předvolební diskuze je nezvykle vysoké: 80 % občanů se zajímá o předvolební debaty, z toho 45 % uvádí, že je velmi zajímají.
Pro kandidáty RN bylo vždy 30 % v prvním kole považováno za nedosažitelnou hranici, v prezidentských volbách od roku 1965 hranici 30 % v prvním kole překonalo pouze 5 kandidátů, ovšem dnešní situace je výrazně odlišná, v minulosti vždy proti sobě stáli kandidáti pravicového a levicového bloku. Podle profesora historie Fréderica Sirganta z BVoltaire víc než třicetiprocentní podpora RN znamená, že se straně podařilo sjednotit široké voličské spektrum od středu až po krajní pravici. 45 % francouzských voličů udává, že s větší než poloviční pravděpodobností dají v příštích prezidentských a parlamentních volbách hlas kandidátům RN. Znamená to, že voliči tohoto hnutí se rekrutují ze všech třech pravicových proudů, pravice se tradičně ve Francii člení na orléanisty, legitimisty a bonapartisty. Na druhé straně RN má od Le Penových dob tradiční podporu opomíjeného elektorátu z pracující třídy a tzv. identitních liberálů.
Článek Prezidentské volby 2027: Naděje pro Francii se nejdříve objevil na .
