LIBOR ČÍHAL
Ze zprávy UNICEF o zdraví a dovednostech patnáctiletých v Německu velkou radost neměli, v sumárním pořadí se Němci octli v 25. pozici ze 41 zemí, asijské a africké země se nezkoumaly. Hodnotilo se fyzické a duševní zdraví a dovednosti dětí. Německý mainstream přičítá špatnou pozici v bodování vysokému stupni sociálních nerovností v německé společnosti, pravicová média naopak velmi vysokému procentu imigrantů obzvlášť ze severní Afriky, kde se IQ pohybuje hluboko pod evropským průměrem v intervalu (76-84). Česko se od Německa v celkovém bodování moc nevzdaluje, nachází se v 21. pozici, ve fyzickém zdraví dětí jsme dokonce na 4. místě. Velmi nepříjemný výsledek pro českou stranu přisoudila zpráva Unicefu dovednostem mladých v Česku, z vyspělých zemí jsme skončili jednatřicátí, za námi pouze Němci a třiatřicátí Řekové. Níž v tabulce už figurují jen latinskoamerické země. V indexu sociální nerovnosti patříme se Slovinskem, Slovenskem a Belgií k zemím s nejmenšími sociálními nerovnostmi. Je záhadou, čemu lze přikládat špatné celkové pořadí ČR a ještě tristnější pořadí v dovednostech patnáctiletých, když nemáme ani severoafrické imigranty, ani vysoký stupeň sociálních nerovností. V Česku neexistuje levičácká indoktrinace školního systému jako v Německu, neplatí zde německé heslo „kvalita (imigrovaného) člověka nad výkonem“, české televize slzí pro permanentní nárůst učitelských platů, ale v dovednostech mládeže se rok od roku propadáme. Ani v italských, ani v německých komentářích ke zprávě Unicef se nenajde náznak odpovědi na paradox propadu dovedností české jinak zdravé mládeže.
Ve škodolibém komentáři k německým výsledkům v italském Scenarieconomici se považuje 34. příčka v pořadí dovedností německé mládeže za absolutní katastrofu. Dovednosti mladých korodují, 40 % německých patnáctiletých je funkčně negramotných, ale závěrečné školní hodnocení se rok od roku vylepšuje. 30 % německých žáků je hodnoceno stupněm „vynikající.“ Požadavky na kategorii „prospěl“ už nemohou být nižší. Váha verbálního hodnocení daleko převažuje váhu písemného hodnocení a dokonce některé německé země kvůli obtížnosti úplně vyškrtly písemnou zkoušku. Podle Scenarieconomici je lidský kapitál jedinou skutečnou surovinou evropských zemí, bez dovedností nemohou inovovat, vyrábět a udržovat svůj sociální systém. Když se ze škol stává parkoviště, ekonomika skomírá.
Podle pravicového Ansage německá škola přestala být motorem sociálního vzestupu a stala se „parkovištěm“ pro mladé. Je místem, kde se tráví čas a čeká se na začlenění do velkorysého sociálního systému. Neexistuje ekonomická motivace ke zlepšení vlastní situace studiem a tvrdou prací, protože stát garantuje dostatečnou životní úroveň a snaha ke zlepšení nemá smysl. Společnost, která rezignuje na výuku a na přísné zhodnocení studentů, si likviduje vlastní ekonomickou základnu. Podniky nenajdou kvalifikovaný personál, stagnuje produktivita a střední třída, která jediná přispívá do sociálního systému, se redukuje.
Zprávu Unicef doprovází obvykle varování: „Kdo dnes neinvestuje do vzdělávání a zdravotní péče mladých generací, nejenže škodí dětem, ale zítra za to zaplatí vysokou sociální a ekonomickou cenu.“ Tato fráze doprovází podobné zprávy od nepaměti. Německý školní systém je definitivně zadušen přílivem milionů imigrantů, většina škol je pouze pečovatelskou institucí a přirozený vzdělávací proces je prakticky nemožný. Mottem doby je heslo: „Kvalita člověka nad výkonem.“ Všechna čísla ukazují, že Německo vychovává generace dětí neschopných života a spolu s miliony dovezených dětí, které se nechtějí integrovat, to rýsuje bezútěšnou vizi německé budoucnosti. Žádná země nemůže s takovou generací dobře přežít.
Článek Evropské zelené obzory se nejdříve objevil na .
