LUBOMÍR VYLÍČIL
„Chucpe“ je výraz, pocházející z jidiš, jazyka východoevropských židů. Označuje tak drzou nehoráznost, že bere dech. Chování, které je natolik arogantní a nestoudné, až nad ním člověku zůstává rozum stát. Jako třeba nedávný požadavek lídrů pobaltských států, směřovaný k předsedkyni evropské komise, Ursule von der Leyenové.
Prezidenti Lotyšska, Litvy a Estonska totiž 26. května uspořádali ve Vilniusu schůzku s předsedkyní evropské komise. A na ní vyzvali Evropskou unii k poskytnutí větší finanční pomoci. Jejich třem státům, pochopitelně. Nad rámec toho, co už dostali. EU by prý měla zvážit poskytnutí dodatečné finanční podpory regionům, postiženým vpády dronů v souvislosti s ruskou válkou na Ukrajině. Protože, podle lotyšského presidenta Edgarse Rinkevicse, „rostoucí bezpečnostní hrozba narušuje každodenní život a poškozuje místní ekonomiky podél východního křídla NATO“.
Šlo o reakci na dopady a výbuchy dvou ukrajinských dronů ze 7. května tohoto roku. Jeden trefil nádrž ropy v Rēzekne, poblíž hranice s Ruskem. Další stroj havaroval v oblasti Viļāni, západně od Rēzekne aniž způsobil škodu. No a za tuhle újmu si Lotyšsko, alespoň podle prezidenta Rinkevicse, zaslouží odškodnění. Oni se totiž lidé, žijící v oblasti u hranic začínají bát, co jim zase spadne na hlavu. A dávají dokonce najevo jakousi nespokojenost. Což ovšem, pro proevropského prezidenta a protiruskou vládu, představuje jistou komplikaci. Tak že by se jim tedy mohla zavřít huba penězi… Evropo, plať!
Je důležité říct, že šlo o ukrajinské drony. S největší pravděpodobností o typ AN-196 „Ljutyj“. Jedná se o kamikadze dron s prodlouženým doletem, vycházející z tureckého Bayraktaru. Vyrábí se na Ukrajině. Něco pochází z Číny, něco i z domácích zdrojů… ale elektronika, která to řídí, ta je z Evropy. Do ní se naprogramuje trasa, během níž si dron upřesňuje svou polohu pomocí GPS. Do umělé inteligence stroje se pak natlačí charakteristika cíle. Aby v cílové oblasti trefil nádrž s ropou, a ne třeba plechovou maringotku, stojící vedle.
Po „odklonění“ signálu GPS ruskými rušičkami tak stroje, mířící původně na ruský ropný terminál v přístavu Usť-Luga, ztratily orientaci a poletovaly kolem, hranice nehranice. A jakmile zaregistroval jejich „elektronický mozek“ něco, co se cíli podobalo, stroj bez váhání udeřil. Proto ta hořící nádrž v Rēzekne, kousek od ruské hranice.
Ale dosti technikálií, zpět k penězům . Je zajímavé, že všechny tři pobaltské země jsou evropskými premianty v podpoře Ukrajiny proti Rusku. Přepočteno na počet obyvatel, nebo HDP. Dlouhodobě tlačí požadavek, aby každá země Únie věnovala na podporu protiruských aktivit nejméně 0,25 % svého HDP ročně. A jdou příkladem. Takže například takové malé a chudé Estonsko poskytlo Ukrajině, od počátku války, přímou vojenskou pomoc v hodnotě přibližně 810 milionů eur. Na moderní zbraně. Hlavně na ty, kterými by bylo možné bolestně zasáhnout Rusa na jeho území. Pro letošek má naplánováno 110 milionů eur, s hlavním zaměřením na co? Hádejte… No jasně, na drony.
Nezůstalo však jen u peněz. Pobaltské země se aktivně zapojují, a to přímo na ukrajinském území, do vývoje a produkce vylepšených dronů. Třeba zrovna tahle estonská společnost, Alatyr Group. Ta již na Ukrajině v praxi otestovala záchytný dron P4P, který využívá raketový a elektrický pohon a může tak dosáhnout rychlosti více než 500 km/h. Podle údajů společnosti tak dokáže zachytit cíle s proudovým pohonem, včetně ruských dronů Geran, pokročilejších, reaktivních variant.
Už vidíte ten paradox? Rusofóbí a válkychtiví Pobalťané dělají vše, co mohou, jen aby měli Ukrajinci dostatek dronů. Co nejmodernějších. A když jim pak náhodou něco ze sponzorovaných výrobků přistane doma, běží žebrat o dodatečnou pomoc, bolestné a odškodnění…. Dost to připomíná člověka, který popichuje a podplácí uličníky, aby nemilovanému sousedovi házeli šutry a cihly do skleníku. Ale když mu něco z toho materiálu dopadne omylem na pozemek, tak s ublíženým jekotem burcuje pojišťovnu, starostu, policii… a málem i OSN.
Pokud si myslíte, že se nás to netýká, že jde jen o nějaké pobaltsko-bruselské hrátky, tak jste na velkém omylu. Když jim „bruselští“ nějakou finanční náplast na bolístku pošlou, jakože pošlou, bude to i z vašich daní. Z peněz, co vám stát odebral a poslal do centra Říše, aby je tam rozházeli na podobné zhůvěřilosti. Takže taky přispějete…
Ke starému, klasickému přísloví: „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá,“ totiž právě bruselští, ruku v ruce s pobaltskými „vymíráty,“ přidali malý, progresivní doplněk: „a na bolístku se mu složíte! Všichni!“
The post Pobaltské chucpe first appeared on Pravý prostor .
