VÁCLAV KRÁSA
Ještě jednou ke sjezdu sudetských Němců. „Osobně odsuzuji, stejně jako mnozí moji přátelé, poválečné vyhnání Němců. Vždy jsem to považoval za hluboce nemorální čin, který způsobil morální i materiální škody nejen Němcům, ale možná v ještě větší míře samotným Čechům. Pokud se na zlou vůli reaguje další zlou vůlí, znamená to, že se zlá vůle nevytlačuje, ale naopak se šíří.“ Tento citát prezidenta Václava Havla považuji za zcela scestný, naivní a chci jej omluvit politickou nevyzrálostí budoucího prezidenta, protože byl řečen na konci roku 1989. My, Češi musíme být vděčni za rozhodnutí vítězných mocností po II. světové válce o odsunu Němců z Československa, Polska a Maďarska.
Dekrety prezidenta Edvarda Beneše byly realizací odsunu, ale odsun nebyl jen našim dílem. To nikde nezaznívá, a přitom to všichni vědí. Proč, prostě se to nehodí, protože my, jsme vinni. Pojďme si trochu naznačit, co by se dělo bez odsunu Němců. Když se podíváme na mapu, tak na třetině území Čech žili Němci. To znamená, že bychom byli se Slovenskem trojjazyčná země a s tím spojené problémy, administrativní náklady a podobně, jako se s tím potýkala první republika. Nabízí se samozřejmě otázka, jak by dopadly volby v roce 1946, pokud by měli Němci volební právo, protože právě tyto volby byly rozhodující pro nástup komunistů k moci. Předpokládejme však, že by volební výsledek nebyl až tak odlišný, Za komunismu by se udržel jednotný stát, ale po roce 1989 by nepochybně došlo k národnostnímu uvědomění Němců, tak jsme to zažili u Slováků. Dovedu se docela živě představit tlak Němců na sebeurčení a dnes bychom možná přišli o celé pohraniční oblasti, které historicky chrání českou kotlinu. Jsem přesvědčen o tom, že odsun byl správný a z hlediska perspektivy našeho národa nezbytný. Umožnil nám Čechům nový národní rozvoj a záleží jen na nás, jak toho využijeme. Velkou zásluhu má na tom nepochybně prezident Edvard Beneš. Často je mu vyčítána slabost, protože ustoupil mnichovskému diktátu a odjel do Anglie. Nesložil však ruce v klín a celé válečné období pracoval na zachování naší státnosti, což se mu, ve spolupráci se spojenci podařilo a odsun Němců bylo jeho vítězství. Bohužel, později už neměl energii a krizi roku 1948 nezvládl. Přesto to je pro mě mimořádná osobnost a zachránce českého národa.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj povýšil do panteonu národních hrdinů Andrije Melnyka, vůdce ukrajinského nacionalistického hnutí z období druhé světové války. Jeho ostatky a ostatky jeho manželky byly s nejvyššími státními poctami převezeny do vlasti a uloženy do hrobu v Kyjevě. Židovské organizace proti tomu protestují a prezident Polska uvažuje o odebrání nejvyššího státního vyznamenání, které Polsko propůjčilo Volodymyru Zelenskemu. Andrij Melnyk vedl jednu ze dvou frakcí Organizace ukrajinských nacionalistů, která měla velký podíl na zvěrstvech spáchaných na židovském a polském obyvatelstvu. Toto všechno naši politici a politici EU přehlíží, jako by se nic nedělo. Přitom je zřejmé, že na Ukrajině přechází národní uvědomění v nenávistní nacionalismus a nacismus. Tendence nacismu lze vysledovat po celou dobu války s Ruskem. Prezident Zelenskyj, možná ve snaze udržet si moc, stále více podléhá nacistům ve své zemi. Je to velmi nebezpečné, protože oni jsou schopni, ve jménu svojí ideologie hrotit stále více válečný konflikt ve snaze rozšířit je na celou Evropu. Je paradoxní, jak se, ve světle výše uvedeného, chová elita EU. Na zasedání ministrů zahraničních věcí Evropské unie v kyperském Gymnichu Kaja Kallasová poprvé veřejně a explicitně zformulovala seznam klíčových unijních požadavků vůči Moskvě pro případné budoucí mírové rozhovory. Chce po Rusku omezení velikosti armády, počtu zbraní a stažení vojsk z Podněstří a Jižní Osetie, aby mohla EU s Ruskem uzavřít mír! Sergej Lavrov prohlásil, že se k jejím idiotským výrokům vyjadřovat nebude! Co k tomu dodat? Buď jsou evropští diplomaté zcela mimo a vůbec netuší co se děje, nebo nechtějí mír a radši obětují ukrajinský národ pro svoje vlhké sny o porážce Ruska a získání jeho bohatství. Obávám se však, že jadernou velmoc nelze porazit a vnitřní rozložení Ruska je těžko předvídatelné. Prezidenta Putina lze určitě odstranit, a i u něj pracuje věk, ale na jeho místo může přijít ještě horší despota.
Na závěr si dovolím citovat mého oblíbeného glosátora pana Ivana Hoffmana, který v kostce říká všechno o logice války. „Zelenský si vynutil pozornost svých již poněkud vlažných sponzorů, kteří jsou navíc nervózní z Trumpa kvůli ropné krizi, a proto pošilhávají kvůli chybějící ropě a plynu po Rusku. Evropská unie sice podle očekávání přehlédla tragédii v Starobělsku, ale novináři z devatenácti zemí, kteří si přijeli práci ukrajinských ozbrojených sil osobně prohlédnout, referují o chladnokrevné masové vraždě. Přestože ve válkách účel světí prostředky, některé prostředky se obrátí proti tomu, kdo je zvolí. Vyjma absolutních cyniků jsou lidé všude na světě alergičtí na masakrování dětí. Kvůli zabitým dětem v Gaze si svět oškliví Izrael. Zabité íránské školačky utvrdily svět v averzi na Američany. Pokud si Zelenský myslí, že mu zabíjení ruských studentek vynese mezinárodní sympatie, pak to nemá v hlavě v pořádku. On si to ale určitě nemyslí. Akceptuje pohrdání jako nezbytnou daň, bez které by si nevykoledoval Orešniky. A bez Orešniků by přišel o sponzory. Taková je logika války.“
FB
Článek Co týden dal č. 22 (2026) se nejdříve objevil na .
