K tomu, co navazuje na tento úvod, se skoro neblížíme. Téměř se svým pohledem nepotřebujeme otáčet, když jdeme do budoucnosti? Stěží kdy si připomínáme minulost čtyřicátých let. Mladým může být 6. srpen především datem z historie. Dnes už se málo připomíná Hirošima. ~ Náš stát, naplněný mírumilovným obyvatelstvem české národnosti, jako vždy jde produchovnělou cestou, která vrcholně dbá míru? Vždyť Osud nám nachystal klidné osamostatnění roku 1918, nenásilné proplutí Prahy 1938 a 1939, minimum bojů 1945, a tak dál.
Ovšem opatrná historie zná: „Chceš-li mír, chystej válku“. My řešíme jinak: „Chceš-li válku, chystej si válku.“ Nedej Bůh, abychom se přiblížili Japoncům:„Město nezahynulo rychlou, totální smrtí, hromadnou mrtvicí. Nebyl to náhlý, hrůzný konec. Muži, ženy a děti z Hirošimy nezemřeli milosrdnou, rychlou smrtí, jaká bývá dopřávána i sprostým zločincům. Byli odsouzeni ke kruté agónii, ke zmrzačení, k nekonečnému hynutí.
Hirošima a turisté
Promo článek:
Promo článek
číst dál
