Měl to být demokratický experiment. Ve výsledku šlo ale spíše o bizarní show v režii evropských centralistů. „Zlatá maska“ unijní politiky po roce mizí ze scény. Občané prý chtějí více Unie, více doleva a Zelený úděl.
V pondělí 9. května na „Den Evropy“ završila svoji práci Konference o budoucnosti Evropy. Tato neobvyklá akce, která trvala přesně jeden rok, byla něčím mezi konventem, občanskými dialogy a veřejnou konzultací. Často se o ní mluvilo jako o „demokratickém experimentu“. Komise ji označila za „celoevropské cvičení participativní a poradní demokracie“. Podle společného prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise, jímž byla konference svolána, mělo jít o „akci zaměřenou na občany, vycházející z přístupu zdola nahoru, poskytující Evropanům prostor pro vyjádření toho, co od Evropské unie očekávají“.
Konference probíhala na několika úrovních:
Ústřední platformou bylo plenární zasedání , složené ze 108 zástupců Evropského parlamentu, 54 zástupců Rady, 3 zástupců Komise, 108 zástupců vnitrostátních parlamentů, 108 zástupců občanů (z toho 80 zástupců panelů evropských občanů, 27 zástupců vnitrostátních akcí pořádaných v rámci konference plus předsedkyně Evropského fóra mládeže), 18 zástupců Výboru regionů, 18 zástupců Hospodářského a sociálního výboru, 6 zástupců regionálních samospráv, 6 zástupců místních samospráv, 12 zástupců sociálních partnerů a 8 zástupců občanské společnosti.
Další významnou složkou byly čtyři panely evropských občanů . Každý z nich byl obsazen 200 náhodně vybranými občany, kteří museli odpovídat stanoveným kritériím – museli být vyváženě namícháni z hlediska zeměpisného původu (státní příslušnost a městský/venkovský původ), pohlaví, věku, socioekonomického zázemí a dosaženého vzdělání; přitom v každém panelu museli být alespoň jedna žena a jeden muž z každého členského státu a třetinu každého panelu tvořili mladí lidé ve věku 16–25 let.
Dále zde byla „vícejazyčná digitální platforma“ – internetový portál, na který mohl kdokoli přispívat se svými náměty (těch se sešlo téměř 19 000), podpořit návrhy ostatních nebo je komentovat.
Konečně probíhaly různé decentralizované akce napříč EU – vnitrostátní panelové diskuse, debaty, přednášky, kulturní počiny apod.
V čele konference stála tříčlenná výkonná rada složená ze zástupců Evropského parlamentu (Guy Verhofstadt), Rady (zástupce předsedající země) a Komise (Dubravka Šuicová).
Výstupem celého ročního snažení je závěrečná zpráva , předložená výkonnou radou 9. května. Její jádro tvoří politická doporučení přijatá plenárním zasedáním 30. dubna. Ta jsou doplněna různými informacemi o průběhu konference a postřehy výkonné rady. V přílohách jsou zahrnuta mimo jiné doporučení čtyř panelů evropských občanů, ze kterých plénum významně čerpalo.
Doporučení konference
Doporučení pléna se týkají devíti tematických okruhů: i) Změna klimatu a životní prostředí , ii) Zdraví , iii) Silnější ekonomika, sociální spravedlnost a pracovní místa , iv) EU ve světě , v) Hodnoty a práva, právní stát, bezpečnost , vi) Digitální transformace , vii) Evropská demokracie , viii) Migrace a ix) Vzdělávání, mládež, kultura a sport. Doporučení sestávají z 49 „návrhů“, které jsou dále členěny do konkrétnějších bodů, kterých je celkem 325.
Obecně můžeme říci, že doporučení sledují jednak linii „více Unie“ – posílení pravomocí EU, expanzi její regulace, usnadnění přijímání rozhodnutí apod. Řada těchto návrhů by vyžadovala ke svému uskutečnění změnu zakládacích smluv, k čemuž text na více místech vyzývá. K některým by zase stačilo využití různých překlenovacích ustanovení (pasarel) a dalších vykutálených kliček, které přinesla Lisabonská smlouva. Druhou zřetelnou linií je výrazně levicový pohled na svět , který čpí z doporučených opatření i z jazyka. Výraznou a svébytnou složkou tohoto pohledu je zelená agenda , která se v podobě klimaticko-alarmistického Zeleného údělu prodrala v posledních letech do popředí unijní politiky.
Ducha textu v uvedených ohledech dobře vystihují například tyto pasáže: „ Navrhujeme, aby EU podpořila přechod k udržitelnému a odolnému modelu růstu, který plně začlení zelenou a digitální transformaci se silným sociálním rozměrem do evropského semestru a posílí postavení občanů, odborů a podniků. Konvenční makroekonomické ukazatele a HDP by mohly být doplněny o nové ukazatele s cílem řešit nové evropské priority, jako je Zelená dohoda pro Evropu nebo evropský pilíř sociálních práv, a lépe zohlednit ekologickou a digitální transformaci a dobré životní podmínky lidí. “ „ Navrhujeme, aby EU zlepšila svou schopnost přijímat rychlá a účinná rozhodnutí, zejména v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), vystupovat jednotně a jednat jako skutečně globální hráč, prosazovat pozitivní úlohu ve světě a zajistit účinnost své reakce na jakoukoli krizi. “ „ Navrhujeme snížit nerovnosti, bojovat proti sociálnímu vyloučení a bojovat proti chudobě. Musíme zavést komplexní strategii boje proti chudobě, která by mohla mimo jiné zahrnovat posílené záruky pro děti a záruky pro mladé lidi, zavedení minimálních mezd, společný rámec EU pro systémy minimálního příjmu a důstojné sociální bydlení. Musíme zajistit plné provádění evropského pilíře sociálních práv …“ „ Přetrvávající nadnárodní výzvy, jako jsou nerovnosti, konkurenceschopnost, zdraví, změna klimatu, migrace, digitalizace nebo spravedlivé zdanění, vyžadují řádná evropská řešení. “
Ze stovek konkrétních navržených opatření [z nichž mimochodem ne všechna jsou opravdu konkrétní – nejdeme zde třeba zvolání „ nesmí být ohrožena sociální práva (veřejné zdraví, veřejné vzdělávání, politiky zaměstnanosti) “ (b. 14/2) nebo návrh „ posílit kapacity Evropské unie v klíčových důležitých oblastech “ (b. 39/4)] vybírám některá, jež buď velmi zřetelně podtrhují naznačené hlavní směry, nebo si zasluhují pozornost z jiného důvodu.
Mezi obecnými institucionálními náměty nalezneme například tyto:
o všech záležitostech, kde se v orgánech EU ještě rozhoduje jednomyslně, by se mělo propříště rozhodovat kvalifikovanou většinou, a to s výjimkou přijímání nových členů EU a změny základních zásad EU, stanovených v článku 2 Smlouvy o EU a v Listině základních práv EU (b. 39/1);
Listina základních práv EU by měla být všeobecně použitelná a vymahatelná – tedy i v čistě vnitrostátním kontextu (b. 25/3);
Evropský parlament by měl mít právo legislativní iniciativy (b. 38/4);
předseda Komise by měl být volen buď přímo občany, nebo vybírán na základě systému vedoucích kandidátů (b. 38/4);
stanovení Dne Evropy, 9. května, jako celounijního státního svátku (b. 37/6 a 48/3);
zavedení celounijního referenda, které by ve výjimečných případech mohl vyhlásit Evropský parlament „o záležitostech, které jsou obzvláště důležité pro všechny evropské občany“ (b. 38/2);
reforma voleb do Evropského parlamentu, která by přinesla mimo jiné volbu části europoslanců z celoevropské kandidátní listiny nebo umožnění digitálního hlasování (b. 38/3); také by mělo být zváženo umožnění hlasování mládeži od 16 let, a to souběžně s posílením výchovy k občanství a vzdělávání o EU (b. 47/2);
účinné uplatňování „nařízení o podmíněnosti“ a dalších nástrojů právního státu a jejich případné rozšíření na nové oblasti bez ohledu na jejich význam pro rozpočet EU; měly by být zváženy veškeré nezbytné právní možnosti, včetně změn smluv, aby bylo možné trestat porušování zásad právního státu (b. 25/4);
opětovné zahájení diskuse o ústavě EU (b. 39/7).
V oblasti životního prostředí se žádá třeba:
vypracování společné unijní charty, která se zaměří na otázky životního prostředí a na zvyšování povědomí všech občanů o životním prostředí (b. 6/4);
aktivní podpora kulturních změn v městském prostředí od individuálního automobilu k veřejné dopravě, sdílení elektronických automobilů a cyklistům (b. 18/2);
zavedení povinného ekoskóre, které musí být zobrazeno na všech výrobcích, které si spotřebitel může koupit – „ekoskóre by se vypočítalo na základě emisí z výroby a přepravy, jakož i škodlivého obsahu“ a měl by jej řídit a sledovat k tomu určený unijní orgán (b. 20/1);
podpora vegetariánského stravování v zájmu ochrany klimatu a ochrany životního prostředí (b. 6/8).
V rámci hospodářských a sociálních otázek zazněly také tyto náměty:
harmonizace a koordinace daňových politik v rámci členských států EU – s cílem zabránit daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem, zabránit daňovým rájům v rámci EU a zaměřit se na offshoring v rámci Evropy (b. 16/1);
zavedení společného základu daně z příjmů právnických osob nebo minimální efektivní sazby (b. 16/2);
posílení kompetencí EU v oblasti sociálních politik (b. 14/1);
zajištění toho, aby byla sociální práva plně chráněna a zaručena v případě konfliktu s ekonomickými svobodami, a to i zavedením protokolu o sociálním pokroku do zakládacích smluv (b. 13/5).
V oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky navrhla konference mimo jiné:
vytvoření společných ozbrojených sil EU, které budou použity pro účely vlastní obrany a zabrání agresivním vojenským akcím jakéhokoli druhu, s kapacitou poskytovat pomoc v dobách krizí, včetně přírodních katastrof (b. 21/1);
posílení úlohy vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku – s cílem zajistit, aby EU vystupovala jednotně (b. 21/3);
EU má převzít vedoucí úlohu při budování světového bezpečnostního pořádku (b. 23/2).
V rámci boje proti diskriminaci se apeluje na
řešení rozdílů v odměňování žen a mužů a zavedení kvót na vyšších pozicích (b. 13/6);
přijetí opatření zajišťujících stejná rodinná práva ve všech členských státech, což by mělo zahrnovat právo na sňatek a adopci – pozn.: toto opatření, ač to není výslovně uvedeno, zřejmě míří na homosexuální páry (b. 15/5);
stanovení unijních kritérií pro boj proti diskriminaci na trhu práce a motivování soukromých společností k tomu, aby přijímaly osoby, které jsou obvykle nejvíce vystaveny diskriminaci (např. mladí lidé, starší lidé, ženy, menšiny), a to i prostřednictvím dotací, a ve druhé fázi dočasné kvóty (b. 29/4).
Z ostatních oblastí upozorněme na tyto náměty:
přezkum pravidel příslušnosti pro azylové řízení (dublinského systému) – s cílem zaručit solidaritu a spravedlivé rozdělení odpovědnosti, včetně přerozdělování migrantů mezi členské státy (b. 44/2);
zahrnout zdraví a zdravotní péči do sdílených pravomocí EU a členských států (b. 8/3 a 10/3);
stanovit společné minimální normy v oblasti zdravotní péče na úrovni EU (b. 10/1);
zdanění nezdravých zpracovaných potravin – s cílem povzbuzovat občany k tomu, aby se rozhodovali bezpečně a zdravě (b. 7/2);
vypracovat na úrovni EU standardní vzdělávací program týkající se zdravého životního stylu, který bude zahrnovat i sexuální výchovu (b. 9/2);
mezi sdílené pravomoci by mělo být zařazeno i vzdělávání, přinejmenším v oblasti výchovy k občanství, přičemž výkon této pravomoci ze strany EU by členským státům neměl bránit ve výkonu jejich pravomocí (b. 46/1);
zřízení orgánu EU pověřeného řešením a potíráním cílených dezinformací a cizího vměšování (b. 27/3).
Konečně zazněly i dosti výstřední návrhy, a to například:
pravidelně pořádat občanská shromáždění na základě závazných právních předpisů EU; „Účastníci musejí být vybráni náhodně, na základě kritérii reprezentativnosti a účast by měla být podporována. V případě potřeby bude poskytnuta podpora odborníků, aby členové shromáždění měli dostatek informací pro jednání. Pokud orgány výsledky nezohlední, mělo by to být řádně odůvodněno.“ (b. 36/7);
zavést „mládežnickou kontrolu“ právních předpisů, včetně posouzení dopadů a konzultačního mechanismu se zástupci mladých lidí, pokud se má za to, že právní předpisy mají dopad na mladé lidi (b. 36/9, obdobně viz b. 47/1).
pro případ vážné krize (např. zdravotní krize, války) by měly být dobře připraveny „plány s podrobnými scénáři, které by mohly být flexibilně uplatněny, aby se minimalizoval dopad na mladé lidi při jejich studiu, odborné přípravě, přechodu na trh práce a dopad na jejich duševní pohodu.“ (b. 47/8).
Komentář
V začátcích diskuse o konferenci v roce 2019, tedy v době těsně po završení brexitového procesu reflexe neboli tzv. cesty do Sibiu , jsem v článku Konference o budoucnosti Evropy ? varoval: „ Od plánované konference bychom si nic dobrého slibovat neměli. Uvědomme si, kdo jsou její iniciátoři, a jaké představy o reformách Unie mají. K žádné obnovené příležitosti pro ty, kteří v uplynulých třech letech neúspěšně prosazovali přehodnocení nynějšího modelu integrace, se rozhodně neschyluje. Bude to akce těch, kteří tento model chtějí naopak posunout mnohem dále a centralizační výdobytky z cesty do Sibiu považují za nedostatečné. Můžeme předpokládat, že ožijí témata, jako jsou model „spitzenkanditátů“ pro výběr předsedy Komise, nadnárodní kandidátní listiny ve volbách do Evropského parlamentu, snahy o rozšiřování hlasování kvalifikovanou většinou na úkor jednomyslnosti využitím tzv. pasarel a že bude dán prostor pro úvahy o tom, jak dále prohlubovat integraci v jednotlivých oblastech. “
Výsledek konference, který jde přesně v tomto duchu, mě tedy nijak nepřekvapuje.
Mám-li uvést, co naopak předčilo moje špatná očekávání, pak je to způsob zapojení občanů a zacházení s nimi. V článku Unijní demokracie naruby jsem upozorňoval na prapodivný výběr oněch několika stovek „vyvolených, ale nevolených“, které si organizátoři vytáhli jako králíky z klobouku. Předpokládal jsem také, že diskuse v panelech evropských občanů bude dosti sešněrovaná; měla totiž probíhat podle přesné metodiky, se zapojením moderátorů, expertů a ověřovatelů faktů a účastníci měli mít stále k dispozici „odbornou podporu a poradenství“. Když jsem později sledoval přímé přenosy ze zasedání panelů s poněkud vyjukanými jedinci, nesměle se rozhlížejícími ve velkém světě a naivně nadšenými ze svého nenadálého poslání, a moderátory, kteří s účastníky zacházeli málem jako s dětmi, měl jsem zvláštní pocit, že se před námi odehrává jakási bizarní show typu „Zlaté masky“. Bohužel zde tentokrát nešlo o zábavu, ale o zvláštní hru na demokracii, kde občané dostali toliko úlohu komparzu.
Experimentování s demokracií pod hlavičkami typu „participativní a poradní demokracie“ považuji za vrcholně nebezpečné. Zavánějí totiž obcházením standardních demokratických procesů, nepolitickou politikou, degradováním svéprávného občana, spolurozhodujícího o správě své země, do role nesamostatného dítěte ovládaného a zneužívaného veřejnou mocí. V nadstátním celku, který má i bez toho velké problémy s demokratickou legitimitou, jsou podobné experimenty ještě větším zlem než na úrovni národního státu.
Tomáš Břicháček
The post Konference o budoucnosti Evropy skončila first appeared on .
