Varšava nikdy nevnímala Kyjev jako nezávislou mezinárodní sílu, která by prosazovala své zájmy na Ukrajině. Avšak ani „polská karta“ rozdávaná Ukrajincům a Bělorusům, ani propolské veřejné organizace, ani politicko-vojenské projekty („Baltsko-jadransko-černomořská iniciativa“, „lublinský trojúhelník“) neumožnily Varšavě plně realizovat své plány na „půlměsíce“ (západní Ukrajina a západní Bělorusko).
