RICHARD NÁDVORNÍK
V minulém dílu tohoto textu jsme si vysvětlili, jaký názor na vybraná choulostivá témata by měl moderní občan zastávat, aby se ho nemusel bát říkat. V dnešním pokračování si vysvětlíme, co se stane, když se nebudete řídit našimi předchozími doporučeními a nejen jimi, a jak se k tomu celkově postavit.
Odpíchneme se opět od smutných výsledků průzkumu Společnosti pro obranu svobody projevu (SOSP) a po minulé analýze otázky číslo tři se podíváme bod po bodu na otázku číslo dvě. Zní takto:
Z jakého důvodu se bojíte vyjadřovat? Obava z výpovědi nebo kárné diskriminace v práci
Pro příklad nemusíme daleko. Aktuálně hýbe zpravodajstvím kauza olympionika, který nemůže mít lepší jméno ani příjmení, Davida Svobody. Oboje dostává celosvětově na frak, David i svoboda.
Nejvyšší nadřízená svobody, ministryně Černochová, dle mého soudu exemplární husa (podepsal jsem kodex, že se tady budu vyjadřovat slušně), mu udělila důtku za trochu neobratné vyjádření ohledně války na Ukrajině. Jedná se o stejnou dámu, která bez znalosti faktů (s tím má problém nejen ona) neváhala obvinit Rusko z dopadu ukrajinské rakety na polské území , za což samozřejmě žádnou důtku nedostala, to se zametlo, a ty dva mrtvé Poláky ať vezme čert.
Nechce se mi hodnotit celkové počínání téhle amazonky, ale naprosto nechápu, že pan Svoboda nedal výpověď, aby nad sebou neměl tohle pometlo. Samozřejmě trochu problém je, že Svoboda je nadporučík, ale to je technikálie, nikoliv principiální záležitost.
Pokud vás totiž zaměstnavatel začne šikanovat za vaše názory, tak se spolehněte, že to bude dělat i nadále, dáte-li mu příležitost. Slušný člověk v takové “firmě” nezůstává, i když má třeba pět let do důchodu, a ti ostatní se holt naučí držet hubu a krok. Podle průzkumu jich je 60 procent a obávám se, že mají volební právo!
Toto si musí každý rozhodnout sám a v roce 2023 hodně rychle. Za sebe konstatuji, že na trhu práce je schopných lidí dlouhodobý nedostatek a je škoda, když pracují pro “manažery” jako je svobodobijka Černochová. Aneb jak pravil Jean-Paul Sartre: “Brány své věznice si nese každý člověk v sobě.”
Šikana na internetu
Tady budu trochu osobní. Když jsem více než před rokem založil tento blog, byla toto také moje obava. Konstatuji, že po dobu fungování blogu jsem nedostal jedinou opravdu zásadní negativní zpětnou vazbu a celkem hodně pozitivních (diskuze pod články nečtu a sociální sítě mám offline, takže jsem možná biased). Může to být společenskou bublinou, celkově nízkou čteností, neschopností nebo leností čtenářů mi nadávat, protože mne mají zaškatulkovaného jako starého bílého heterosexuála, který je totálně mimo (hahaha), a vím já čím. Ale poměr Hodně:0 mne úplně obavou nenaplňuje.
Tím neříkám, že toužím po nadávání od nějakých nul ve jmenovateli, které nemají jasno ani ve vlastním pohlaví.
Konstatuji, že se šikana neprojevila (naštěstí) a přiznávám, že jsem na začátku zvažoval založení blogu anonymně. Jenže ksindlové vás vždycky najdou , takže to nemá cenu. A za tu pozitivní zpětnou vazbu to stojí!
Narušení vztahů s přáteli nebo kolegy
Co se týká kolegů, tak to je marginálie. Pokud si s nimi narušíte vztahy, tak to schopný manažer rychle vyřeší. Minimálně třeba jako ve hře “Dobytí severního pólu” vydáním seznamu témat na pracovišti povolených nebo naopak zakázaných k rozhovoru.
Pokud by se rozhádali moji podřízení třeba kvůli Ukrajině, tak s nimi rychle zametu, ne proto, co si kdo myslí, ale protože za názory o Ukrajině nikoho neplatím. Takže pokud máte špatné vztahy s kolegou na pracovišti, protože si třeba myslíte něco o účasti ruských sportovců na olympiádě, jako (prako)střelec David, tak chyba primárně není ani ve vás, ani v kolegovi, ale ve vašem šéfovi.
Co se týká narušení vztahů s přáteli, problém je, jako v poslední době skoro všude (pohlaví, dezinformace, proruský atd.) v definici.
Jak máte definované slovo přítel? Je to každý pitomec, který vám lajkuje vaše bláboly někde na Facebooku? Nebo je to člověk, kterému můžete zavolat ve tři ráno, říct mu, že potřebujete, aby k vám ihned přijel a on se moc nevyptává a přijede? Nebo někdo mezi?
Každopádně, ať to máte, jak chcete, co se názorového nesouladu mezi přáteli týká, pomůžu si citátem z knihy Rozhovory s Janem Werichem od Jiřího Janouška (Mladá fronta 1986, str. 216):
Existuje jedno latinské přísloví: “Idem velle atque idem nolle ea demum est vera amicitia”. Školácky přeloženo to znamená “Totéž chtíti a totéž nechtíti jest teprve pravé přátelství”. Jak jsem fanda na staré Římany, tak tohle není pravda. Nechci, aby člověk, který je mým přítelem, souhlasil se vším, co dělám. A potřebuju, aby on nevyžadoval můj souhlas se vším, co on dělá. Jsem rád, když mě bere jako balíček, protože já ho taky tak beru. Ale k tomu musíte být dostatečně svůj. Vy i on. Vy v jeho očích, on ve vašich. V tom je podstata přátelství: Dát druhému kredit, který od něho chci. Napřed ho však musíte dát. Když to dělají oba, nemohou být vedle.
— JAN WERICH, Jiří Janoušek: Rozhovory s Janem Werichem Mimochodem za mne je používání slova “přítel” metodou, jak to dělá Facebook, jasná dezinformace.
Narušení vztahů s partnerem – Viz narušení vztahů s přáteli.
Narušení vztahů s obchodními partnery
S tímhle budu rychle hotov. Problém to samozřejmě může být.
Zaprvé, obchodních partnerů má být tolik, abyste nebyli jejich rukojmí, když zrovna jednomu z nich hrábne a pochopitelně nejenom tehdy. Pokud tomu tak je, tzn. máte partnerů hodně nebo alespoň dost a pokud po vás jeden z nich chce něco jiného než kvalitní práci za dobrou cenu a v rozumném čase, tak ať jde s prominutím do prdele. To není obchodní partner ale kádrovák.
Po mně třeba nedávno chtěl obchodní partner prohlášení, že nezaměstnávám děti. Jednalo se o nejmenovaný ústav Akademie věd, využívající projektové financování z jakých prostředků, můžete jednou hádat – vašich, jenom přepasírovaných přes Brusel. Zatím to chtěli jenom podepsat, přijde doba, kdy na to budu muset mít certifikát od nějaké strašně užitečné agentury, která mi přijde udělat dětský audit. Doufám, že to nebude dlouho trvat, jinak se ty haranti udusej ve sklepě. Ale vážně, nemám problém to podepsat, ale dokládat to nebudu.
Dále různé vymoženosti typu ESG, které vypadají krátkodobě jako skvělý nápad a dlouhodobě ničí konkurenceschopnost, atd. Nic z toho do vztahů mezi obchodními partnery nepatří a čím dřív ty vztahy člověk vyčistí, tím lépe. Ale uznávám, nevlastním Volkswagen, tam na tom budou se Sartrem hodně špatně.
Obava z porušení zákona
Chápu, chápu, chápu. Je otázka, jestli vás porušování zákonů, které vymýšlí s bruselským fanatismem za zády takoví výtečníci jako je Černochová nebo Rakušan, časem nepřivede do slušné společnosti. On totiž třeba Havel také porušoval zákony. Teď ještě, abych se toho dožil.
blogosvet.cz
The post Panoptikum správných názorů – druhá část first appeared on Pravý prostor .
