Mám kontakt s mimozemskou civilizací. Čas od času se u mně staví Ufon a vedeme naddimenzionální rozhovory. Můj ošetřující lékař mi sice tvrdí, že to není možné, ale už jste viděli doktora, který by věřil pacientovi.
Doktor vždycky špitne sestře něco ve smyslu „no hlavně že to není nakažlivé a není nebezpečný“ a navrhne mi na zkoušku nějaké nové prášky. To já samozřejmě oceňuji, protože už jako náctiletý, když jsem si vystál frontu na lístky na Sexmisi jsem pochopil, jak jsou prášky (popřípadě injekce) pro lidstvo důležité.
Naposledy mi poradil, že se některým pacientům osvědčuje své niterné pocity sdílet. Když už nikdo nemá náladu rady bláznů poslouchat, tak se mají se svými představami svěřit papíru. Jim se uleví a nikdo jiný s tím nemusí být zatěžován, protože už to stejně nikdo nechce poslouchat, dokonce ani doktoři. Tak jsem to zkusil.
Vždy když můj známý Ufon prolétá naší soustavou, brnke jestli se může stavit na kafe. Já samozřejmě nadšeně souhlasím, i když je třeba poznamenat, že já kafe nepiju a Ufon si dá cosi tyrkysového z tuby.
Když se u mně naposledy stavil, tak jsme prodělávali prezidentské volby. Byli jsme právě v závěrečné fázi, kdy se lidé málem pomlátili, jestli je lepší volit bolševického donašeče, nebo bolševického rozvědčíka.
Zajímalo ho, jak že to u nás funguje, protože oni žádné volby nemají. Svěřil se mi, že jejich civilizace je postavena na zcela jiném principu. Něco jako u nás mraveniště nebo včelí úl. Ufon je tak vlastně taková bezpohlavní dělnice.
Ptal se mě, kdo že to u nás může být presidentem. Sdělil jsem mu, že u nás úplně každý. To se mu nezdálo a tak jsme se do toho ponořili.
„Každopádně možnost kandidatury je omezena věkem uchazeče. Že je to tak“? Zeptal se Ufon. Ufon tak trumfoval, že úplně každý tedy zase né.
Řekl jsem, že to je jasné, že tam musí být určitá omezení, jinak by mohl kandidovat každý debil. Zároveň jsem ale uznal, že daná omezení se ukázala jako ne příliš dokonalá.
Dodal jsem, že další co musí kandidát splnit je podpisová podpora. Tomu Ufon úplně nerozuměl a tak jsem mu vysvětlil, že kandidát musí sehnat určitou podporu zvolených zástupců, nebo nasbírat padesát tisíc podpisů od občanů.
„Takže jsi mi zase kecal“ pravil Ufon, narážeje na moji informaci o možnosti kandidatury každého.
Oponoval jsem Ufonovi, že je to dobré omezení. Kandidát tak dostává od občanů ujištění, že je oblíben a má zajištěnou podporu. Ufon mi to odkýval a podotkl, jestli se už pak konečně stává tím kandidátem. Řekl jsem že ano, ale je tu ještě určitá pojistka v kontrole podpisů. To aby se ověřilo, že jsou skutečně od občanů a ne od samotného kandidáta, který si je po nocích na podpisové archy napsal sám.
Ufon poznamenal, že o tom už něco slyšel. Zaujala ho informace, že někteří z kandidátů nasbírali jen tak tak určený počet podpisů a prošli do volebního předkola, zatímco jiní měli podpisů pětasedmdesát tisíc a do voleb puštěni nebyli. Hned mi začal předvádět své matematické schopnosti a propočítávat, že by tak musel být vadný každý třetí podpis.
„No tak se asi lidi neumějí podepsat, no.“ Kontroval jsem.
„Aha, tak to jo.“ Pokýval Ufon. „A ty podpisy pak kandidát odnese k nějaké nezávislé, volené, volební komis a ta to zkontroluje.“ Zeptal se.
Na to jsem se trochu zakroutil a řekl mu, že to úplně zase né. Že ty archy s podpisy odnese na ministerstvo a tam to kontrolují.
Ufon to nějak nemohl pochopit proč na ministerstvo a tak jsem mu vysvětlil, že si ty úředníky na ministerstvu platíme ze svých daní, tak ať taky dělají něco užitečného, ať si ty prachy zaslouží. Moc se mu to nezdálo, že kontrolu podpisů dělá ministerský úředník a tak jsem to upřesnil, že to vlastně úředník nedělá, ale najímá si na to nějakou kyberneticky nadanou firmu.
„Aha, takže ministerstvo vypíše nějakou veřejnou soutěž na zpracovatele, který podle GDPR transparentně porovná podpisy s nějakou kartotékou?“
Musel jsem přiznat Ufonovi, že vlastně ani nevím jak moc transparentně jsou ty věci řešeny. Dokonce ani nevím jaká se používá technologie či databáze, ani jak vypadá celý postup. Vím jen, že se vybere několik podpisových archů jako vzorek a z toho se určí chybovost. Ufon utrousil něco, že o transparentnosti měl jiné představy, ale dělal jsem že jsem to přeslechl.
„Co když si někdo nejdříve projede všechny archy a u kandidátů kteří by neměli projít si ke kontrole vybere ty nejvíce chybové?
„Ty jsi dezolát“ zvolal jsem na Ufona. „Na to přece dohlíží sám ministr, aby se něco podobného nemohlo stát.“ Ufon to uznal, pokýval hlavou a zeptal se na jaké že ministerstvo se ty podpisy vlastně nosí.
„Na vnitro“ pravím.
„Děláš si prdel, vole“, zvolal Ufon, čímž na nás přesměroval pozornost kavárny, která nás díky trendu změny identity zatím skoro přehlížela (jen se zde drobně pochlubím, že tuto hlášku jsem naučil Ufona já, neboť ji před naším seznámením neznal).
Velké, černé, bezedné Ufonovy oči mě přišpendlili do křesílka. „To fakt ty podpisy nosíte fízlům na vnitro a nikomu to nepřijde divný? To opravdu nemáte žádnou volební komisi, která by to dozorovala?“
Cítil jsem se trochu rozpačitě a tak jsem Ufona ujistil, že ministr Rakušan má naši plnou důvěru. Je to nejen zkušený politik. Je to také vzdělaný člověk a kromě klasického vzdělání má i nástavbu u filantropa Soroše v jeho Aspen institutu. Hledat důvěryhodnějšího člověka by bylo opravdu těžké.
Příliš jsem ho ale asi nepřesvědčil. Nikdy jsem neviděl Ufona se smát, ale tentokrát mi připadlo, jako bych u něho něco jako smích zaznamenal.
„Máte to opravdu zajímavě zařízené, budu o tom referovat. A také to řeknu kámošům v talíři, ti mají smysl pro humor. Doufám, že se alespoň odlepíme od země. Hele, bylo to poučné a jsem rád, že jsem tě zase viděl. Ale za chvíli mi to letí, tak padám.“
Ufon vytáhl ajfon, něco do něho zaskřehotal, dotáhl zbytek z tuby a já jsem dopil svoji Cocacolku.
S Ufonem jsme se rozloučili a já jsem šel domů na zahradu něco podělávat okolo záhonků. Stejně ale ve mně zbyl do dnes jakýsi pocit pochybností, že se tomu Ufonovi něco nezdálo.
08.05.2023
Stanik, drsnej manik.
