Není to tak dlouho, kdy jsem řešil vytápění domu a klepal jsem si na čelo, že je někdo schopen dát 300 tisíc za tepelné čerpadlo. Tehdy jsem měl spočítáno, že tak vysoká částka a tak složitá technologie, s jejími servisními nároky, se snad nemůže nikomu vrátit. V rozumně zatepleném malém domě se zohledněním tehdejších cen elektřiny mi nejlépe vycházel elektrický přímotop a jeho kombinace s podlahovým topením.
Úvod
V čase, kdy jsem začal uvažovat o tepelném čerpadle, byly ceny elektřiny ještě docela v pořádku a původní motivací bylo snížit provozní náklady na minimum. Zatímco někteří lidé mají všechno na hypotéku a operativní leasingy, já tyto fixní měsíční náklady nemám moc rád a když už musím něco takhle platit, zamýšlím se nad tím, zda je to opravdu nutné. Nejde o to, že bych na to neměl, ale spíš mi nízké fixní náklady dávají svobodu – třeba nemusím v práci vše odsouhlasit a tvářit se u toho nadšeně. Stejně tak, kdybych někam cestoval na delší dobu, nemusí mě strašit nutnost sehnat vysoké desítky tisíc na provoz něčeho, co v tu chvíli ani nevyužívám.
A tak jsem znovu oklikou došel k tepelnému čerpadlu. Nechtěl jsem za něj dát moc, ani řešit dotace a zároveň mělo být celé řešení trochu zábavné, protože nás v tom čase strašili nějakou rychle přenosnou nemocí a říkali, že nikam nesmíme, jinak všichni chcípneme. Po několika hodinách strávených hledáním jsem vypátral, že princip tepelného čerpadla využívá více různých zařízení a nejspíš nebude potřeba tak vysokých investic abych sehnal zařízení, které bude umět topit. Dopočítal jsem se tak nízkých částek, že jsem to musel zkusit. V tomto případě byl pokus dokonce levnější než jakékoliv studie, výpočty nebo projekty.
Co v článku nebude zmíněno jsou dotace a můj pohled na tuto oblast. Zbytečně bych se rozvášnil, zvedl by se mi při psaní tlak a ještě by mi hrozil soud za označení některých lidí jako „tuneláři, rozkrádači, nebo dotační mafie“.
Co jsem se rozhodl zkusit
Vymyslel jsem, že ve stávajícím topném okruhu udělám paralelní připojení dalšího zdroje, kterým bude tepelné čerpadlo. Vybíral jsem ze dvou možností – buď zvolím a následně upravím TČ na vytápění bazénu, nebo klimatizaci která má vnitřní jednotku na stěnu. V obou případech zařízení umí topit a chladit a mělo by to umět z jedné dodané kWh elektřiny vyrobit více kWh tepla. V obou případech se zprovoznění neodehraje pouhým zapojením do okruhu a připojením elektřiny – je to o kousek složitější ale zdaleka ne nemožné. U bazénového tepelného čerpadla je potřeba udělat samostatný okruh s fridexem a v případě nástěnné klimatizace je potřeba „simulovat“, že se točí ventilátor, aby zařízení nehlásilo chybu a spokojeně fungovalo.
Věděl jsem, že mě čeká vrtání do zdi, pájení mědi, spojování šroubení, lepení trubek, tahání kabelů atd. Zároveň jsem byl smířen s tím, že to nemusí fungovat hned, v horším případě to nebude fungovat vůbec.
Výchozí podmínky
Ještě než budu popisovat montáž a provozní parametry, bylo by asi vhodné popsat dům, protože parametry domu dost ovlivňují použitelnost „vlastního“ tepelného čerpadla. Řekl bych, že výchozí podmínkou pro použití tepelného čerpadla je dobře zaizolovaný dům s podlahovým topením.
Pojďme se podívat, jak vypadá situace: Dům má dvě podlaží a obytné prostory mají kolem 130m2 – to je zhruba plocha na kterou se dávalo podlahové topení. Nevím, jak se to správně počítá, ale já do plochy nepočítám obvodové zdi a schodiště. Podlahové topení je na celé ploše a pokládku (=motání) trubky i zapojení rozvaděčů jsem dělal sám. Topení má 10 okruhů (5 nahoře a 5 dole), bylo použito asi 800 metrů trubky o průměru 18mm (vnější). Někoho může napadnout, že je to poměrně velký počet okruhů a pravděpodobně neodpovídá počtu místností – to je pravda, ale okruhy musí být přibližně stejně velké a třeba v obývacím pokoji s kuchyní mám hned tři okruhy.
Dům je zateplen 15cm polystyrenem zvenku, ve stropě nahoře je okolo 30cm minerální vaty. V podlaze v přízemí je kolem 18cm polystyrenu. Všechno ekologické přírodní materiály, které se budou dát určitě snadno recyklovat… ale prý se to tak staví.
Nechce se mi v papírech hledat ztráta tepelná ztráta, kterou počítal projektant… tuším, že to bylo okolo 5kW a výpočet by měl zohledňovat nepříznivé podmínky jako vítr a mráz (předpokládám, že přesný způsob výpočtu tepelné ztráty se bude dát někde dohledat). Dům je postaven na místě kde opravdu hodně fouká po většinu roku. Na základě uvedených výpočtů a informací došlo na výběr 9kW elektrokotle – tehdy primárního zdroje tepla.
Jaký výkon skutečně potřebuji
Volba výkonu tepelného čerpadla pro mě byla trochu jednodušší proto, že jsem podobným způsobem topil už docela dlouho předtím. Vysvětlím – vzhledem ke způsobu života a fungování domácnosti mi přišlo výhodnější topit stále (nepřetržitě malým výkonem) a pro dosažení správné teploty regulovat výkon nikoliv dobu topení. Zmíněný způsob mi vyhovoval víc, než abych topil na plný výkon a reguloval dobu topení. Podle fyzikálních zákonů to bude asi jedno.
Výše uvádím, že projektant spočítal tepelnou ztrátu 5kW. Já jsem při svém způsobu vytápění průběžně vysledoval, že když je venku kolem 10 stupňů tak elektrokotel běží asi na 1-2kW, když je teplota kolem nuly tak běží na 2-3kW a při mrazech běží na 3-5kW. Samozřejmě hodně ovlivní vítr, a u nás fouká docela dost. Ve zkratce se dá říct, že jsem při mém způsobu vytápění neviděl, že by elektrokotel konzumoval více než 5kW.
Dál jsem přišel na to, že aby bylo v domě 21-22 stupňů tak mi stačí teplota vody okolo 26-30 stupňů. Spodní hodnota je třeba pro září a duben, vyšší hodnota je pro mrazivé dny. Pocitově je v domě stále komfortní teplota, podlaha není vyloženě horká a člověk tak trochu ani neví, odkud se to teplo bere. Za mě je to ideální, nicméně vím o lidech, kteří preferují aby podlaha 2 hodiny denně intenzivně hřála a následně nechají teplotu padat až do nekomfortní zóny a takto cyklují. Každého věc.
V úvaze jsem došel k tomu, že bude fajn, aby TČ mělo výkon 5-8kW. Realitu popíšu dál.
Jaký výkon jsem zakoupil
Věděl jsem, že u tepleného čerpadla se udává něco jako COP. Mělo by se to česky jmenovat topný faktor, který říká, kolik kW tepla dovede tepelné čerpadlo z 1kW dodané elektřiny vyrobit. Ideální je vidět křivku, protože topný faktor se mění s okolní teplotou a čím je nižší okolní teplota, tím méně příznivě daná část grafu vypadá. Pokud někdo uvádí COP jako jedno číslo, není to vypovídající informace.
Já jsem nakonec zvolil 7kW. Nebyl to žádný sofistikovaný výpočet, prostě bylo za dobrou cenu a mělo to invertor. Zajímavé je, že kdybych tehdy chtěl 10kW tak by cena byla 2x vyšší. Předpokládal jsem, že reálně to 7kW nikdy nedodá a odhadoval, že by to mohlo dát tak 5kW. To mi přišlo tak fajn. Nakolik jsem se trefil nebo mýlil, se dozvíte o kousek dál.
Krátce k invertoru – slovo invertor a velké nálepky na skříních tepelných čerpadel, které to propagují, vlastně říkají, že tepelné čerpadlo umí regulovat otáčky kompresoru podle toho jaký je potřeba výkon. Není to tedy ON / OFF ale umí to běžet na určité % výkonu, podle toho kolik tepla se odebírá.
Začínáme skládat
Zdánlivě to vypadá velmi jednoduše – krabice tepelného čerpadla se umístí ven, z krabice vedou trubky do výměníku tepla a z výměníku jdou trubky do topného okruhu. Reálně to komplikuje více faktorů.
Umístění venkovní jednotky – venkovní „skříň“ jsem umístil co nejvýš do výšky cca 160cm, protože čím menší je okolní teplota, tím horší je účinnost. Přišlo mi, že stojí za to „uhánět dva stupně teploty k dobru“, když bude skříň umístěna výše a tepelné čerpadlo bude méně ovlivněno přízemními mrazíky.
Vedení média zvenku dovnitř – za pomoci závitové tyče, staré vrtačky a 50mm korunky jsem do obvodové zdi vyvrtal dvě větší díry (třetí díra byla menší pro kabel). Dlouhá závitová tyč použitá jako nástavec mi umožnila projít přes zeď včetně zateplení. Použil jsem 50mm trubky, které se spojují lepením a jsou relativně levné. Zjednodušeně je to okruh, kde se studená voda ohřeje v tepelném čerpadle a jde do deskového výměníku, ve kterém odevzdá teplo – následně teče zpět do tepelného čerpadla. Okruh je oddělený, aby v něm mohla téct nemrznoucí směs a zároveň nemusel být celý systém v domě naplněn nemrznoucí směsí. Cirkulace se neobejde bez oběhového čerpadla. To, jak jsem nakonec dodělával expanzní nádobu a plnící ventil popíšu v bloku vylepšení a ladění.
Vedení média uvnitř – opět žádné velké inženýrství ale zase ne úplně brnkačka (aspoň pro mě). Do stávajícího systému se vsadily T-kusy aby se dal přidat další zdroj. U vnitřní instalace jsem nad tím trochu víc přemýšlel, takže od začátku bylo v plánu mít další expanzní nádobu a taky další oběhové čerpadlo, aby se dal zcela odstavit a uzavřít okruh elektrokotle. Pro mě bylo nejnáročnější do stávající instalace vsadit měděné T-kusy, protože kolem trubek nemám moc místa (ještě že jsem je neschoval pod omítku). Nejvíc nepořádku vyrobilo částečné vypuštění okruhu a řezání původního zapojení. Pájení nových trubek vypadalo tak, že jsem si některé „sestavy“ kolínek připravoval venku, kde bylo pájení docela snadné a následně jsem sestavy spojoval uvnitř. Kdybych na připravenost myslel už při stavbě domu, dalo se ušetřit dost komplikací a starostí. Do poslední chvíle jsem byl na trní, ale naštěstí se připojení povedlo a po finálním sestavení a připojení do výměníku nedocházelo k žádnému úniku. Mezi drobné neduhy bych zařadil, že některé spoje nejsou ukázkově hezké – raději jsem dal cínu víc, hlavně abych spoj nemusel dělat znovu. V průběhu prací také došlo k drobnému zranění asistentky, které kápl cín za nehet, když dělala pomocí kachliček tepelný štít, abych při spojování mědi neohříval i jiné instalace v okolí .
Tepelný výměník – na samotném výměníku není moc věcí k řešení – sestává z 60 desek rozměru zhruba 200x80mm. Má dva vstupy a dva výstupy na šroubení 3/4. Protože se k výměníku dodával z mého pohledu nedostatečný izolační obal silný asi 10mm, vyrobil jsem si pomocí odporové pily z XPS polystyrenu trochu robustnější verzi. Všude mám instalaci provedenou hezky v úhlech, ale v okolí výměníku jsem rezignoval a posledních 20-30cm jsou „pancéřové trubky“, čímž jsem si kompletaci trochu zjednodušil.
Elektroinstalace – je naštěstí také jednoduchá a stačí vytáhnout kabel a připojit ho na svorky. Papírově je maximální příkon okolo 1700W, takže stačí jednofáze. Ke způsobu zapojení se ještě dostanu, ale ve zkratce jsem to zapojil tak, že TČ je stále napájené a jeho aktivaci řeším spínáním oběhových čerpadel (vnitřní čerpadlo aby cirkulovala voda v podlahách a vnější čerpadlo aby cirkulovala voda v malém okruhu mezi TČ a výměníkem).
První test
V rámci prvního testu jsem nechal běžet jen malý okruh mezi tepelným čerpadlem a výměníkem. Potřeboval jsem rychle zjistit, jestli to vůbec funguje. Nevím proč, ale po nahození jističe potřebuje TČ asi 5 minut aby začalo fungovat. Byly to docela napínavé okamžiky, když se poprvé roztočil ventilátor a rozběhl kompresor, ale stačily jednotky minut, kdy se venkovní okruh ohřál na 40 stupňů a já věděl, že základní část funguje.
Další testy
V dalších testech jsem už zapojil i vnitřní okruh a nechal běžet oběhové čerpadlo pro vnitřní část. Největší pastí byla absence snadného odvzdušnění a také šplouchání při rozběhu oběhových čerpadel. Tím mi došlo, že se neobejdu bez odvzdušňovacích ventilů a navíc do venkovního okruhu jsem musel přidat maličkou expanzní nádobu a plnící ventil. Na původně hotovém řešení umístěného do malého prostoru to nebyla zrovna příjemná práce – hlavně uvnitř kde už byly další instalace okolo. Kvůli doladění jsem musel vyřešit vypuštění okruhů a úpravu a to mě asi týden zdrželo. Ve venkovním okruhu udržuji tlak 0,5 bar, ve vnitřním 1,2 bar. Zkušený instalatér možná kroutí hlavou, že jsem právě „objevil kolo“, ale asi bylo potřeba, abych ten objev učinil sám.
Provoz a doladění
První chvíle provozu byly rozpačité, protože byl konec září, dům byl relativně studený a mě při prvních hodinách provozu přišlo, že to moc netopí. Stačilo cca 10 hodin úvodního nepřetržitého provozu a začalo to topit zhruba dle očekávání.
Existovalo stále dost věcí k doladění:
Nejprve jsem chtěl fungovat s invertorovým řízením tak, že nastavím určitou teplotu v rozmezí 26 a 30 stupňů a nechám elektroniku tepelného čerpadla, aby výkon topení regulovala sama podle toho, jaká teplota vody se vrací na „zpátečce“. To se ukázalo jako nejméně vhodná varianta. Jednak mi přišlo, že regulace je příliš citlivá a zbytečně často výkon kolísá, zároveň změny výkonu (otáček kompresoru) byly jediný případ, kdy jsme pociťovali zvukový nekomfort.
Rozhodl jsem se tedy pro řízení termostatem, což je asi nejběžnější způsob řízení teploty v českých domácnostech. Teplota na tepleném čerpadle je trvale nastavena na 35 stupňů což je optimum, protože v mrazech se na takovou teplotu stejně nedostane a když je tepleji tak se teplota v domě dostane nad 22 stupňů dříve, než by přišlo na řadu invertorové řízení při dosažení 35 stupňů a z toho plynoucí zvukový nekomfort.
Řízení termostatem (bez ohledu na to jestli spíná TČ nebo elektrokotel) funguje tak, že jedna bezdrátová krabička (ve které jdou nastavit třeba i dny a časy topení) spíná relé v druhé krabičce (je to fakt jen dálkové ovládání jednoho relé). Čeští výrobci elektrokotlů chtějí za takovou sadu dvou krabiček kolem 3000Kč, pan Číňan chce za podobnou sadu dvou krabiček okolo 1000Kč. Já už měl koupenou krabičku od CZ výrobce elektrokotle, takže jsem řešil jak ji použít. Cílem bylo, aby mi tato krabička pustila proud do oběhových čerpadel a tím se probudilo tepelné čerpadlo a začalo pracovat. Tím že krabička původně spíná 24 voltů v elektrokotli, jsem si nedovolil přes její spínací relé začít pouštět 230V a spínat tím oběhová čerpadla. Chtělo to takový „mezikus“ v podobě maličkého 12V zdroje a SSR relé, kterým už může bez rizika spínat 230V a tím roztáčet oběhová čerpadla.
V mezičase jsem ještě zjišťoval, zda je vhodnější vypínat proud celému tepelnému čerpadlu, nebo pouze vypnout oběhová čerpadla. Jako menší zlo se nakonec ukázalo vypínání oběhových čerpadel, protože tepelné čerpadlo má snímač průtoku a když se průtok zastaví, tak se samo odstaví.
Pozornému čtenáři neuniklo, že původně jsem chtěl regulovat výkon a topit stále (nepřetržitě), nicméně okolnosti mě dovedly k tomu, že topení běží vždy na plný výkon a já ovládám čas, po který zařízení funguje. V rámci jednoduchosti zatím nemám lepší řešení – dál si trochu rozebereme, že to zase není takový problém, protože tepelné čerpadlo nemá takový výkon, aby dokázalo v krátkém čase dům přetopit a teplota v domě by cyklovala.
Regulace termostatem od výrobce elektrokotle
Když jsem na přelomu září/října tepelné čerpadlo zprovoznil a došel k tomu, jak ho budu řídit, měl jsem tendenci provádět docela sofistikované nastavení termostatu.
Původně jsem nastavil různé teploty na různé denní časy. V noci mohla teplota trochu klesnout, a nad ránem jsem chtěl aby TČ začalo topit na trošku vyšší teplotu než je běžné. Přišlo mi fajn vstát, jít snídat a mít o stupeň tepleji. Řekl bych, že v září a v říjnu moje představy fungovaly, ale s klesajícími venkovními teplotami vyplynulo, že už není možné, aby dvě až tři hodiny chodu tepelného čerpadla zajistily ranní tepelný komfort. V mrazech se začalo stávat, že ráno byla v domě zima, protože čerpadlo do 4:00 rána „spalo“ a když pak sepnulo, tak dodané kWh byly prostě příliš málo na to, aby byla v domě komfortní teplota. Dá se říct, že se zdrojem tepla, který je slabý nejde takto celosezónně fungovat.
Končil jsem tím, že mám na celou dobu nastavenou konstantní teplotu, což slabému zdroji vyhovuje a zároveň se vracím k tomu, že při nízkých teplotách běží tepelné čerpadlo většinu dne, protože je na svých limitech. Tím se dostáváme k tomu, jaký odhadovaný výkon vlastně dokáže dodat.
Jak to funguje za různých podmínek
Teploty víc nad nulou – definici „víc nad nulou“ bych charakterizoval jako 7 až 16 stupňů. Při takových teplotách dokáže TČ dodávat odhadem 5-6kW (příkon 1600W). Taková venkovní teplota už je docela vysoká a dům zároveň neztrácí moc tepla, stačí pro vytápění domu provoz v řádu jednotek hodin denně.
Teploty nad nulou a nula – v mém pojetí se jedná o teplotu 0 až 7 stupňů. Při takových teplotách už musí TČ pracovat zhruba půl dne, aby se v domě udržela nastavená teplota. Velký vliv má vlhkost, protože při zhruba 4-5 stupních venkovní teploty začíná TČ namrzat. Námraza znamená, že tepelné čerpadlo musí odmrazovat a v ten čas nejen že nedodává teplo, ale spotřebovává elektřinu pro své odmrazení. Dá se říct, že je velký rozdíl v +7 stupních kdy TČ ještě nenamrzá a běží rozumně a +2 stupních, kdy namrzá a dost mu klesá dodávaný tepelný výkon. Odhaduji, že při takových podmínkách dokáže dodávat tak 3-5kW tepelného výkonu (příkon 1300W).
Mráz – v rámci popisu chápu jako teploty 0 až -10. To jsou teploty, které jsou pro tento typ TČ hraniční. Při nule je to ještě fajn, protože už není ve vzduchu tolik vlhkosti, takže namrzání (a tím odmrazování) se neděje tak často a stále to nějak pracuje. Někdy bych skoro až řekl, že je lepší když jsou -2 stupně než aby byly +2. S další klesající teplotou se sice zlepšuje namrzání (neděje se tolik), ale stroji už trochu dochází dech. Odhad je, že dokáže dodat 2-3kw (příkon 1100W).
Velký mráz – pod -10 stupňů. Tepelné čerpadlo se odstavuje a vypíná, protože je tak nastavené od výrobce.
Zajímavé je, že když jsou vyšší venkovní teploty, čerpadlo zvládne dodat více tepla ale má i trochu vyšší příkon. Vysvětluji si to změnou hustoty nebo tlaku „chladicího média“, takže zatímco v mrazech kompresor „mele trochu na prázdno“ tak při vyšších teplotách „mele něco hutnějšího“. Detail by nám musel osvětlit někdo se znalostmi.
Když to shrnu z uživatelského pohledu, tak za celou sezonu jsou (a budou) jednotky dnů, kdy může nastat tepelný nekomfort, nebo může tepelné čerpadlo vypnout kvůli příliš nízké teplotě. Je na posouzení každého, jestli to takovému řešení dokáže odpustit a jak bude situaci řešit. Já jsem při prvních situacích „kroutil“ ventily (=zavíral a vypínal TČ, a otevíral ventily od elektrokotle), a tím preventivně odstavoval TČ. Když jsem se trochu otrkal, tak jsem nechal situaci volný průběh, takže třeba v noci klesla teplota na -15 stupňů a tepelné čerpadlo se někdy v průběhu vypnulo, ale následně další den dopoledne, když teplota stoupla tak se TČ zase samo rozběhlo. Když mi přišlo už dost chladno, tak jsem zatopil v krbu. Níže ještě krátce zmíním, že by se to možná dalo řešit nastavením v servisním menu, nebo taky odporem správné hodnoty.
Ukázalo se tedy, že 7kW napsaných na nálepce (štítku) neznamená, že to zvládne dodávat 7kW vždy. Dokud nezačnou na štítek dávat malý graf, tak je to trochu zavádějící číslo. Já z toho ale nijak smutný nejsem. Nevím o tom, že by někde bylo zohledněno odmrazování – když vezmeme v úvahu, že by se odmrazovalo 2x za hodinu po dobu 5 minut (a to je víceméně realita), tak výkon o který přijdu odmrazováním může chybět.
Další více nebo méně důležité poznámky
Hluk – asi mám štěstí, ale TČ není nijak hlučné. Přes den splyne s okolním šumem, v noci když se zaposlouchám tak většinou poznám, jestli běží nebo neběží. Když nevyužívám „invertor“ a otáčky jsou konstantní, tak po chvíli o TČ nevím. Měnící se otáčky v režimu „invertor“ a častá změna výkonu je v noci slyšitelná a nepříjemná. Pro lidi posedlé pravidly a zákony: upřímně řečeno nevím, zda se musí řešit nějaké povolení kvůli hluku, ale já žádné povolení neřešil, protože ten malý hluk který to vytváří jde směrem k cestě. Když jsem se ptal sousedů, jestli s tím nemají problém, tak o žádném TČ nevěděli a byli překvapení.
Komponenty – někde v reklamním letáku bylo, že TČ využívá „značkové“ komponenty. Psalo se tuším o titanovém výměníku a kompresoru Toshiba. Jestli je to pravda nevím, ale zajímavé by bylo, kdyby drahé tepelné čerpadlo za (mnoho)násobek ceny mělo některé komponenty stejné.
Nemá zápis chyb, dá se oblbnout odporem – na jednu stranu je elektronika docela propracovaná a stroj se sám chrání, aby si svým provozem neublížil. TČ má čidla teploty, tlaku, průtoku a možná nějaká další. V servisním menu se dají některé limity nastavit. Naštěstí to nemá nic jako záznam chyb nebo komunikaci po sběrnici, takže by šlo dost vlastností „upravit“ použitím vhodného odporu. Možná by se dalo dostat ze stroje větší výkon nebo zajistit aby TČ pracovalo i v nižších teplotách. Zatím mi nestálo za to se tím zabývat.
Kondenzát – některé dny se na čerpadle utvoří i 10 litrů kondenzátu. Je fajn dopředu myslet na to, co se s tou vodou bude dít a jak se jí zbavit.
Servis – bude výzva, až bude TČ potřebovat nějaký servis. Asi se do toho budu muset pustit sám. Uklidňuji se tím, že kdyby došlo na nejhorší, tak celé nové zařízení koupím za cenu, která bude asi srovnatelná se „středním“ servisem drahého TČ pořízeného z dotací.
Cena, pracnost a návratnost
Všechno to, co jsem musel koupit, mě vyšlo asi na 40 000 Kč. Samotné tepelné čerpadlo se dá koupit kolem 25 tisíc. Tím ale investice nekončí – je potřeba koupit výměník, oběhová čerpadla, trubky, ventily, odvzdušňováky, expanzní nádoby, spojky, přechodky… a nasbírá se to právě na uvedenou částku.
Času bylo potřeba docela hodně, určitě půjde o nižší desítky hodin, které jsem tomu věnoval. Byl to můj volný čas a docela jsem se u toho bavil. Hodně věcí jsem díky tomu pochopil, naučil se a dozvěděl. Když to celé završil použitelný výsledek tak jsem spokojen.
Zatím mám spočítáno, že spotřeba TČ za sezonu je okolo 2700 kWh, což je asi polovina toho, kolik by si žádal elektrický přímotop za dodání stejného objemu tepla. Je na každém, aby si dosadil svou cenu elektřiny a spočítal, zda se mu to vyplatí nebo ne.
V tuto chvíli je těžké počítat něco víc, protože nevíme jak dlouho taková „sestava komponent“ vydrží fungovat.
Co dodat?
Vše zajímavé snad bylo zmíněno, články nepíšu moc často, tak snad se to dalo číst.
Možná bych jen na závěr doplnil, že přes veškeré úspěchy se vlastně původní záměr nepovedl – kvůli navýšení cen elektřiny nedošlo k významnému snížení nákladů na provoz. Není to problém technického řešení, ale toho co se děje s cenami elektřiny.
08.05.2023 JR
P.S.
Jsme si vědomi, že téma je aktuální a technicky zajímavé, a zájem nepochybně bude vyvolávat ještě dlouho. Nechceme však plýtvat autorovými časem a ochotou při odpovídání na různé dotazy, už jen s přihlédnutím k tomu, že článek je poměrně detailní. Přesto autor vstřícně navrhl, že případné další dotazy zodpoví podle svých možností v diskusi. Do budoucna však nepředpokládáme zprostředkování dotazů nad rámec článku a diskuse autorovi po mailu nebo jinými obdobnými cestami. Děkujeme za pochopení.
