„Tak náš Fiala podle sudetského předáka Posselta zachránil čest Evropy, paní Müllerová“
„Cože? Čest Evropy? A to jako vážně? A jak že ji zachránil? Co proved?“
„Vy si nevzpomínáte na jeho cestu do Kyjeva loni v březnu? Zajel si tam společně s premiéry z Polska a Slovinska a Sudeťák Posselt teprve teď tu cestu – a to tak, jak se patří – vyzvedl. Otázky pokládal Posseltovi před pár dny novinář z českých Lidovek Robert Schuster a Posselt na ně odpovídal. Mám vám to přečíst?“
„No tak na tohle se už nedočkavostí třesu, milostpane. I když ještě zajímavější by bylo, kdyby Posseltovi ty otázky kladl novinář sudetský, a ne český. Ale co si to já, osoba hloupá, vymýšlím. Dobrá, spusťte!“
„Tak já čtu: ‘Většina národních států Evropy jako celku na ukrajinskou krizi selhala. V době, kdy už byla ruská armáda na hranicích s Ukrajinou, národní státy stále ještě varování před hrozící invazí ignorovaly. Zlom, a to chci opravdu zdůraznit, nastal až s cestou českého premiéra Petra Fialy a jeho dvou kolegů do Kyjeva. Tehdy zachránili čest Evropy’ .“
„No tak to je, pane Švejk, bomba. To vám řeknu. Protože zachránit čest Evropy to není jako třeba zachránit tonoucího. To uteče i moře let, než se příležitost zachránit čest nějakého světadílu nějaké osobě naskytne – a hleďme – Fialovi se to podařilo zhruba před rokem. A tahle sláva už s ním půjde napořád. To si aspoň myslím já, hloupá ženská, která samozřejmě nemá takový rozhled po světě a událostech, jako vy, pane Švejku.“
„Jistě, paní Müllerová. Ale sama jste řekla, že zajímavější pro nás Čechy by bylo, kdyby otázky Posseltovi kladl novinář sudetský, a ne český. V tom případě by totiž Posselt o Fialovi vůbec nemluvil. A kdyby mluvil s novinářem polským, mluvil by o premiérovi Morawieckém a jeho dvou nejmenovaných kolezích, a kdyby mluvil s novinářem slovinským, mluvil by o premiérovi Janšovi a o jeho dvou taktéž nejmenovaných kolezích. S různými lidmi prostě mluvíte různě. Takhle to ve světě chodí.“
„To je pravda, milospane, a já vždycky zůstanu štajf z toho, jak vy umíte všechno vysvětlit. A to tak, že tomu nakonec rozumím i já.“
„To je cvik z hospody, paní Müllerová. Ale za vaši lichotku jedna otázka: Šéf ukrajinských železnic Kamyšin o výpravě uvedené trojice premiérů do skoro už válčícího Kyjeva napsal, že šlo o cestu „naivní“, přičemž slovo naivní dal do uvozovek. Co byste s touto jeho větou udělala, aby vyjadřovala pravdu?“
„Tak to, milostpane, opravdu nevím.“
„Tak já vám to prozradím. Ty uvozovky byste škrtla. Ale já už letím, jinak budu U kalicha platit pokutu za pozdní příchod.“
