Podle různých informací stát (ERÚ) již rozdal licence na 12÷15 tis. MW ve fotovoltaice. Na pondělí velikonoční se již část fotovoltaik vypínala (400 MW na 4 hodiny), přičemž instalovaný fotovoltaický výkon je v tuto chvíli je uváděn v pásmu 2500÷2800 MW. Spotřeba v létě ve dne je zhruba 6500÷7000 MW. Jasné je, že výroba v jednom okamžiku může být FV kryta jen z části. Dílčí závěr je jasný: čím větší FV výkon ode dneška dál nainstalujeme, tím častěji nebude využit nebo se bude muset zainvestovat jeho další využití.
V jednom z předchozích článků jsem uvedl tento graf, ve kterém je průběh německé výroby a spotřeby elektrické energie v září 2020 (když „svítilo slunce“). Zvýrazněná tmavá čára nahoře je spotřeba, zeleně šrafovaná plocha nad ní je ta část FV produkce, která přesahuje poptávku a v té době byla z Německa natlačena k sousedům. Tato možnost (vývoz) s celkovým rozvojem FV zmizí, protože také sousedé Německa budou mít ve stejné době přebytek FV výkonu. Převis je charakterizovaný (velkým) výkonem P a (malou) prací danou plochou W. Rozvoj střešních instalací způsobí pokles soudobosti výkonu (instalace na poli míří na jih, instalace na střechách míří různými směry) a špička se tím seřízne a rozšíří, což je příznivé, roční využití maximálního výkonu ovšem klesne.
V roce 2022 se produkce FV v Německu v létě ve slunečných dnech pohybovala okolo poloviny denního příkonu (MW), naši Stachanovci již nyní míří na dvojnásobek (relativně 4x více než v Německu), a to ještě tato huráakce běží dál…
Často slýcháme, že právě práce W může být zdrojem čisté energie, pokud ji využijeme při výrobě vodíku. To je pravda, ale malá. Roční využití maximálního výkonu FV je u nás asi tak 1000 hodin (doba nějaké výroby patrně tak 2000 hodin (možná trochu více) z celkových 8760 hodin za rok a roční využití maximálního převisu FV výkonu odhaduji v dlouhé perspektivě tak na 100 hodin. Chemická fabrika (například na syntetická paliva) potřebuje „jet“ dejme tomu 8000 hodin ročně (tyto hodiny si žádá také strana poptávky) a to rozhodně nelze pokrýt pár nahodilými šťouchy z FV, které vydrží pár hodin. Řešením bude slavičí salám dle starého vtipu:
Nazdar, co děláš? / Slavičí salám. / Ty máš dost slavíků? / No, musím to nastavovat koňmi. / A jak? / Půl napůl. / Co to znamená? / Jeden slavík + jeden kůň.
Praxe ekologicko-průmyslového komplexu tak nutně povede k tomu, že vstupem do elektrolýzy bude směs elektrické energie v poměru jeden fotovoltaický slavík plus jeden uhelný kůň. Výsledkem bude černý vodík se zeleným razítkem, další zvyšující snižovačka.
V minulém článku zde jsem ukázal, že elektrolýza na dvoře jaderné elektrárny (a kdekoliv jinde) pálí uhlí a ani touto argumentační fintou (čistá elektrolýza opticky vedle čistého zdroje) nelze z elektrolýzy (a následného využití vodíku) udělat snižující snižovačku. Výroba vodíku bude fatálně závislá na provozu uhelných elektráren. Růst emisí skleníkových plynů způsobený výrobou vodíku tak bude významným příspěvkem k prosperitě ekologicko-průmyslového komplexu, který vydělá nejenom na vodíku, ale také získá další zakázky na snižování emisí zvýšených právě výrobou vodíku. Drží jim to pohromadě…
Vládní progresivisté zjevně chtějí nasekat fotovoltaiku, která se vůbec nevejde do elektrizační soustavy a na zanďoura si tak vynutit výrobu vodíku. Výsledkem nebude rozvoj zeleného automobilismu, ale rozvrácená elektrizační soustava a s ní celé národní hospodářství. Řešením (neprosaditelným přes dnešní vládní garnituru) by byl okamžitý stopstav na FV a také stop pro komunitní energetiku, což je ovšem podnosnice libočudná smartistických levičáků.
Elektrizační soustava založená na jádru, vodě, slunci a větru způsobí to, že nám marxofeudálové budou přes dálkově řízené jističe určovat, kdy si smíme pustit pračku a kdy jenom Václava Moravce.
Závěrem: žádná použitelná metoda uskladnění elektrické energie ve velkém neexistuje, existuje pouze poptávka po ní a progresivisté ochotní dávat naše peníze na vývoj kravin založených na plytkých grantových snech jako jsou gravitační elektrárny nebo elektrárny na stlačený vzduch. Možná se opět na scéně objeví i královna kravin, přečerpací vodní elektrárna Lipno – Dunaj. Patláma, patláma, paprťála a žbrluch!
Vejboři možná doufají, že to za ně vyřeší Bílá paní komonická. Nevyřeší, ani ten most nepostavila (čtyřminutový závěr filmu Bílá paní ukazuje jako to dopadlo, když funkcionáři MNV Komonice Hrušínský a Kopecký nedomýšleli věci do konce a Bílá paní selhala v investiční výstavbě). Ani soudruh předseda životního prostředí Hladík, ani soudruh předseda průmyslu Síkela to nevyřeší. Pochod ke světlým ekologickým zítřkům skončí ve vodě.
Zdroj
