Vzpomínáte si, jak po Praze chodila skupinka hlučných individuí zpívajících Haré Krišna a jakousi otravnou hudbou a tancem se snažila získávat pozornost všech kolem? Máme tu jejich o dost horší obdobu. Koloritem posledních měsíců se na silnicích stávají individua bránící provozu motorových vozidel. V Praze je jejich nejznámější tváři exombudsmanka Šabatová, která má schopnost nacpat se všude tak, kde to smrdí falešnou popularitou. Jestliže dokázala po dlouhou dobu škodit ve svém úřadu, nyní bojuje za třicítku na městských komunikacích a proti stavbě pražského obchvatu. Řekneme li to velmi slušně, ta ježibaba už neví, čím by se dostala do středu pozornosti.
Přilepování se na silnici je jen jedním z více aktivit příslušníků tzv. Poslední generace a opět připomíná sektářství. Organizované sebepoškozování za účelem bránění provozu se stěhuje už i mimo dopravní tepny, někteří členové se přemístili na vozidla a jsou schopni se vteřinovým lepidlem připevnit na střechu aut. Tím ničí už i soukromý majetek, přičemž nejradši mají SUV a sportovní automobily. Je otázkou času, kdy normálně uvažujícím lidem dojde trpělivost a místo pár lehkých fyzických ataků pří odstraňování lidských překážek provozu je někdo prostě přejede. Ještě před pár lety, tedy v době, kdy byl svět normální, by se to už párkrát přihodilo, a věřte tomu, že by byl záhy klid. Jenže policie je laxní, cca 30-50 tupců tak dokáže ochromit celé metropole včetně té naší, a ještě jim média věnují vytouženou pozornost. Místo, aby bylo zasaženo a soudy ve zrychleném řízení odeslaly otravné aktivisty do věznice, je rozpoutávána debata o tom, není li náhodou ta třicítka ve městech vlastně vhodná. Ne není. Jenže to bychom nesměli připustit, aby jeden z hlavních devastátorů pražské dopravy Hřib nebyl po tragickém vedení města v minulém volebním období dosazen tentokráte do funkce náměstka primátora pro dopravu. Takže škodí ve velkém i nadále. Další omezení sice neschvaluje, nicméně dělá pro něj vše potřebné včetně zúžování jízdních profilů. Také to množství ostrůvků nesnášíte?
Vraťme se k Poslední generaci. I ta má svého ideologa, který má své požadavky. Demontáž dálnic a magistrál, letišť a ukončení krátkých i mezikontinentálních letů by nás vrátily zpět o 100 let. Likvidace automobilového průmyslu i provozu je vlhkým snem potencionálních kontrolorů našich životů. Aby toho nebylo málo, tupější část mladé generace považující se za poslední na planetě nesnáší dokonce ani většinu zdrojů elektrické energie včetně těch stávajících omylem považovaných za čisté a zelené. Také jí vadí stavebnictví. Zdá se tedy, že v podstatě bojuje za návrat na stromy a do jeskyní. Má to snad po tisíciletích opět znamenat zánik vyspělé civilizace, jako se tomu už na Zemi párkrát přihodilo? A kde se tu tito šílenci vůbec vzali?
Brzdy provozu vzešly z této vyšinuté doby. Samotný Green Deal a současné nesmyslné tažení za nulovou uhlíkovou stopou je původně následkem uvědomění si několika jedinců situace, která byla v druhé polovině minulého století. Pravdou je, že honba za ziskem překonala jistou ostražitost lidstva, které by o svou planetu mělo dbát. Lidé se v určité fázi nezabývali schopností planety regenerovat se. Ta je sice obrovská, nicméně ne nekonečná. Naštěstí se díky některým odborníkům podařilo na mnoho dopadů lidské činnosti upozornit a následně spustit opatření, abychom se tu neutopili jednou v odpadcích. Až potud má ekologie svůj smysl. Za užitečné lze považovat hledání způsobů, jak odbourat zbytečnou nadprodukci, a tak i bezuzdný hon za ziskem bez ohledu na to, že není vyřešeno, kam s nadbytkem vyrobených věcí. Pokud by směřovala aktivita Poslední generace tímto směrem a řešila třeba i likvidaci komunálního odpadu především tam, kde se s tím nijak zvláště nepářou (Jihovýchodní Asie, Jižní Amerika či Afrika), bylo by vše v pořádku. Jenže tak tomu není. Nudící se mládež vytváří rebélie všude, kde nejde o těžkou práci a řešení problémů, ale pouze škodí a provokuje. V podstatě vymýšlí při svých studiích na humanitně zaměřených školách akce, kterými se zvýrazňuje. Nic jiného pro svět a kvalitu života nedělají. Mladí se vždy stavěli proti starší generaci, snažili se být nikoliv inovativními, ale spíše jim šlo o realizaci vlastních představ o životu nezatíženou zkušenostmi a znalostmi. Každý ale jednou zestárne a dostane rozum, tedy pokud se nejmenuje Šabatová a není chronickým škodičem a rebelem.
Třicítka ve městech je kontraproduktivní ve všech směrech stejně, jako nesmyslné omezování rychlosti na dálnicích. Tam, kde jsou úzké ulice a velký provoz, se doprava a její rychlost regulují samotné. Jezdit po magistrálách 50 je i tak otravné, takže třicítka by byla natolik neúnosná, že by ji všichni porušovali. A rušit auta úplně je ignorace reality. Svoboda, kterou automobil přináší, je zásadním právem jednotlivce i společnosti. Na volnosti pohybu je postaven život většiny z nás. Nejde jen o cesty za prací, mimopracovními aktivitami, za nákupy či zábavou, ale motorová vozidla jsou prostě součástí moderní generace. Logicky nahradila v dopravě hospodářská zvířata, posunula nás o mnoho stupňů dále, stala se potřebou, zábavou i radostí.
Vnímají li to představitelé Poslední generace a někteří politici jinak, nic jim nebrání odstěhovat se na venkov, věnovat se ekologickému zemědělství, jezdit kolem polí na kolech (i ta se musí nějak vyrobit), orat pomocí dobytka či vlastních fyzických sil a profitovat na dodávkách kvalitních biopotravin. Je to sice pracnější než sedět uprostřed dálnice či v parlamentech, ale zase mnohem pro společnost přínosnější. Lze pochopit, že jim je ve městech těsno a úzko, nechť je tedy přenechají těm, kteří se v nich cítí dobře, a osídlí místa vzdálená od automobilového průmyslu, dopravy a hluku. Mohou zkusit vrátit zeleň na Saharu, sázet stromy v Brazílii, či se věnovat polnostem na českém nebo jiném venkově. Mohou chovat cvrčky a ve své komunitě je i konzumovat, je to jejich věc. Oddychnou si tak všichni. A jejich návrat do přírody bude dokonán.
Zdroj
