Zuzana Čaputová odmítla jmenovat ministrem životního prostředí Rudolfa Huliaka – mj. i proto, že Huliak neuznává existenci “klimatické krize”.
Je zajímavé, že ti, kdo nejvíce nadávali na Zemana, když váhal s jmenováním některých nekompetentních ministrů, teď vůbec nenamítají, když Zuzana Sorosovna Čaputová odmítá jmenovat Huliaka ministrem kvůli tomu, že má jiný názor než ona.
Navíc i já jako přírodovědec musím konstatovat, že Huliak má pravdu: Žádná “klimatická krize” neexistuje. Jedná se jen o zneužití změny klimatu (která nám přitom spíše prospívá ) k vytváření strachu. Vystrašení lidé totiž přijmou i takové věci, které by s chladnou hlavou nikdy nepřijali. Třeba drastické zákazy typu zákazu normálních aut nebo zlodějiny typu emisních povolenek.
Jinými slovy: Pokud by politici a různí nadnárodní kmotři rovnou řekli: „Vezmeme vám vaše auta, odstavíme stabilní uhelné elektrárny a zdražíme vám všechno různými poplatky a daněmi“ , tak by to lidé razantně odmítli. Pokud ale politici říkají: „Hrozí nám, že se planeta uvaří, a proto se musíte vzdát svých aut a levné energie, abychom tomu zabránili“ , někteří lidé z toho jsou tak vystrašeni, že to přijmou.
Toto vytváření strachu je obvyklá taktika kmotrů. A právě Huliak jim do tohoto strašení šlápl. Právě proto se stal nepohodlným a kmotři využívají své nástroje (včetně Čaputové), aby mu nedovolili stát se ministrem.
V praxi to znamená, že deklarovaná “názorová pluralita a svoboda” na Slovensku neplatí. Demokraticky zvolení politici teď narážejí na to, že tam de facto existuje “vedoucí úloha klimatické ideologie” , která jim brání prosadit jejich program, k němuž dostali mandát od slovenských voličů.
Držím Rudolfu Huliakovi i Robertu Ficovi palce, ať se jim podaří tuto “vedoucí úlohu” rozbít a přiblížit Slovensko k demokracii. Pokud se tak stane, bude to precedens i pro další státy, a to včetně ČR. V tom případě máme i my šanci se vymanit z klimatické ideologie a vrátit se ke zdravému rozumu.
Toho se kmotři bojí. A právě to je naše naděje.
Zdroj
