MARIAN KECHLIBAR
Volby v Nizozemsku vyhrál nečekaně vysokým náskokem protiislámský politik Geert Wilders.
Nizozemsko je se svými 41 526 km² menší než Česká republika a má 17,5 milionů obyvatel. (Vydělíte-li si tyto dvě čísla a započtete skutečnost, že skoro 1/5 země jsou vodní plochy, vyleze na vás poměrně šílená hustota osídlení.) Na politické mapě Evropy je to ale velmi důležitá země, jeden z trendsetterů evropské politiky. A také je velmi bohatá; zde vznikl kapitalismus značně moderního střihu v době, kdy východní půlka kontinentu ještě provozovala nevolnictví. Takové ty pojmy typu akcie, opce, společnost s ručením omezeným, jednatel, prokurista, burza atd. jsou vesměs buď anglické nebo holandské, případně je v jedné z těchto zemí aspoň vypiplali do podoby připomínající dnešek. To byly právě ty dvě země, které se vzájemnou konkurencí na světovém oceánu už někdy v 17. století “dohnaly” k oboustranné překotné modernizaci.
Jedním z bočních efektů této kupecké tradice je, že Nizozemci jsou poměrně přímočarý národ. A čerstvý vítěz voleb, Geert Wilders, tu přímočarost dokonale ilustruje. Málokde jinde by se tak významný politik mohl na mítinku zeptat svých voličů “ Chcete tady víc Maročanů nebo míň ?” bez jakéhokoliv obalování a zjemňování. Pravda, tahali jej za to po soudech (a ne poprvé), ale politicky zničující to pro něj nebylo ani náhodou, kdežto v sousedním Německu by se za takový výrok stal vyvrhelem.
Nicméně i v předvolebních průzkumech se tady buď trochu lže, nebo snad špatně vyhodnocují odpovědi respondentů. Až do poslední chvíle totiž situace vypadala vyrovnaně: Wildersova PVV, další pravicová strana VVD (ke které patří odcházející premiér Rutte) a zelenorudá koalice PvdA-Groen Links, kterou vedl do voleb známý eurokrat Frans Timmermans, měly získat +- podobné množství mandátů.
Červeně prognózy, zeleně exit polly a skutečný výsledek voleb, zdroj
Skutečné výsledky tomu neodpovídaly ani přibližně. Wilders předehnal rudozelené o 12 poslaneckých mandátů a VVD o třináct. Upřímně mám z nepříliš dobrého výsledku “rudozelených” radost; jejich lídr Timmermans je pro mě symbolem těch horších stránek EU, a jediné, čeho se obávám, je, že se po svém nevítězství vrátí zpátky do Bruselu a začne vymýšlet něco, čím pro změnu obšťastní celý kontinent. Takoví lidé jsou totiž nepotopitelní jak korek.
Wilders nebyl v kampani úplně monotematický a kromě islámu a přistěhovalectví se věnoval i takovým tématům, jako je dostupnost zdravotní péče; nicméně to přistěhovalectví hrálo samozřejmě roli číslo jedna. Dá se říci, že voličská scéna se rozštípla na dvě skutečně významné skupiny: ta jedna volila zelenorudé proto, že ji zajímá hlavně boj s klimatickými změnami, ta druhá pravici proto, aby něco udělala s azylovou a migrační politikou. V médiích měla samozřejmě silnější pozici ta první, protože obávat se o klima patří u bohatších městských kruhů k bontónu; leč nizozemští voliči dali podstatně více hlasů právě pravici. Počítáme-li za levý střed strany PvdA+GL+PvdD+D66+Volt+SP, tento blok nyní nekontroluje ani třetinu nově zvoleného parlamentu.
Nyní nastává zábavná fáze jménem sestavování vlády . V roce 2017 trvalo sestavení vlády 208 dní od voleb a v letech 2021-2022 celkem 299 dní . Ta poslední vláda, domlouvaná téměř rok, vydržela fungovat jen 18 měsíců, než ji potopilo obskurní a zcela-naprosto-nečekané téma jménem imigrace. Důsledkem byly předčasné volby, které teď vyhrál Wilders.
Budoucí vláda bude potřebovat většinu i v senátu, kde drží zásadní blok křesel “rebelská” strana farmářů jménem BBB. Nizozemský senát je na evropské poměry celkem silný a dokázal by vládě zkomplikovat život; je to jeden z mnoha důvodů, proč bývá sestavování vlády tak obtížné. Druhým je skutečnost, že Nizozemsko neuplatňuje pro vstup do parlamentu žádnou “laťku” jako ČR (kde musí strana získat 5 procent hlasů, aby měla poslance), což vede k tomu, že parlamenty bývají pěkně roztříštěné a nejslabší strany v nich mají třeba jen jednoho nebo dva poslance. V novém parlamentu bude zasedat celkem 16 stran, z toho 7 bude mít tři a méně poslanců. Koalice jsou v takových poměrech jen málokdy vnitřně stabilní.
Druhá největší pravicová strana VVD už ohlásila, že do vlády s Wildersem nechce , což ale nevylučuje, že bude ochotna tolerovat případnou Wildersovu vládu z opozice. Tím by se “Mozartovi” vrátila stará historie, protože kdysi, před více než deseti lety, se nacházel přesně v opačné situaci – tehdy PVV tolerovala z opozice první Rutteho vládu . Po roce a půl ovšem svoji podporu stáhla, což vedlo k předčasným volbám.
Politici mají dlouhou paměť a je docela dobře možné, že současným záměrem VVD je oplatit Wildersovi jeho tehdejší sestřelení Rutteho vlády i s úroky: teď tě budeme držet za koule my, chlapče. Vynechat Wilderse ze sestavování nové vlády úplně, to by mohlo být dost riskantní, zejména z hlediska podráždění voličů. Za daleko pravděpodobnější považuji, že se jej ostatní strany pokusí nějak “povodit”.
Zdali je něco takového vůbec možné, s takovým samorostem? Spíše si myslím, že ne, ale o tom se asi přesvědčíme až někdy v novém roce. Půjde-li totiž vše očekávaným tempem, do Vánoc se koaliční námluvy ani pořádně nerozjedou.
P.S.: Prosím vás, abychom předešli jedné kravině, kterou už jsem opakovaně viděl.
Současná předsedkyně VVD, Dilan Yeşilgöz-Zegerius, je opravdu turecko-kurdského původu, ale není to muslimka, a v programu její strany je ohledně imigrace spousta věcí, na kterých by se s Wildersem shodli. V době, kdy byla ministryní vnitra, prosadila zákaz nošení náboženských symbolů příslušníky policie , což je sice formálně neutrální zákon, ale fakticky byl zaměřený hlavně proti hidžábům. V její osobě žádného “trojského koně islamizace” nehledejte; takovou roli hrají v Nizozemsku zcela jiní politici, například ona prapodivná strana DENK .
MARIAN.KECHLIBAR
The post “Mozartův” den first appeared on .
