Snad se nám to všechno jenom zdálo? Přece není možné, aby se celý svět najednou zastavil kvůli sezónní epidemii chřipky, která se v tomto období opakuje každoročně. Nešlo si představit, že by politici celého světa na povel sborově opakovali stejná hesla a ve stejný okamžik, jakoby na pokyn shora, ochromili své ekonomiky a uvrhli je do nesplatitelných dluhů.
Nevěřili jsme, že by bylo ze dne na den možné nad obyvatelstvem svobodných a demokratických zemí nastolit represivní režim se zákazy vycházení, povinnými izolacemi a hrozbami tvrdých trestů.
A přece se stalo...
A i kdyby se náhodou celý okolní svět zbláznil, u nás bychom nic takového nedopustili! Lidé by si přece svá nezadatelná základní práva a svobody nenechali vzít. Náš národ je třicet let po pádu diktatury tak vyzrálý, že by podlé pokusy o návrat totalitních represí pod záminkou pandemie okamžitě prohlédl a tvrdě je odmítl.
Už by se nemohlo stát, že by obyčejný člověk byl za svůj postoj vyhazován ze zaměstnání, bylo mu zakazováno svobodně podnikat, nesměl vycestovat za hranice svého okresu, nemohl být sledován veškerý jeho pohyb, za svou "nepřizpůsobivost" na ulici lynčován a udáván agilními spoluobčany a při sebemenším projevu odporu zakleknut policií, okamžitě přivolanou horlivými spoluobčany. V žádném případě už dnes nikdo nemůže po občanovi vynucovat cokoliv, co by odporovalo jeho přesvědčení, případně mohlo ohrozit jeho zdraví.
Tento článek je, spíše než kronikou covidové doby, jakousi komentovanou galerií či stručným přeletem nad pandemickou totalitou (bez přísné chronologie). Rozhodně si v něm nekladu nárok na úplnost. To, co jsme zažívali v posledních pěti letech, snad ani nelze postihnout ani v sebevíce dlouhém článku. Je ale nutné si všechno připomenout a podívat se na celé bláznivé období covidismu zpětně a z nadhledu. Prožili jsme (a stále prožíváme) nejzběsilejších pět let v novodobé historii lidstva, jehož jednotlivá dějství neměla v globálním měřítku obdoby:
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
zavírání lidí, měst a celých států do izolace,
zákazy volného pohybu a stýkání,
omezování svobod a dokonce práva volně dýchat,
rozdělování rodin,
děti jako pokusní králíci, týrané každodenními procedurami "testování" a "vyřazování vadných kusů" po příchodu do školy
rozvrácení ekonomik,
zadlužování zemí a nabírání nesplatitelných dluhů,
rozhazování miliard do "covidových center" a "kompenzací",
nátlak zfanatizovaného davu, vyvolaný strachem a mediálním brainwashingem,
volání po tvrdých trestech vůči "nepřizpůsobivým",
tyranizování obyvatel povinným (a opakovaným) očkováním,
vyhrožování tresty a "vyřazením ze společnosti" v případě nesouhlasu.
Jaký byl smysl toho všeho?
A především musíme zjistit, jaký byl vůbec smysl tohoto šílenství a každodenních absurdit, když celá "pandemie" s mediálním běsněním, vyvoláváním strachu a každodenním počítáním nakažených byla "ukončena" ze dne na den v únoru 2022, uprostřed údajně sílícího vlivu mutace omikron, za neustávajícího informování o růstu infikovaných a zahlcených lůžkách v nemocnicích?
V té době se přece připravovala novela tzv. pandemického zákona, která měla ještě více přitvrdit původní opatření a znemožnit neočkovaným práci ve státní správě. Je možné takto jednoduše zastavit řádění nakažlivé nemoci, kdy dva roky omezujete národ, nutíte lidi do očkování, protože je to prý jediná možná cesta k návratu do "normálu" - a náhle vše utichne doslova přes noc?
Je ještě jeden zásadní důvod pro toto ohlédnutí: Lidé ztrácejí paměť a nechtějí si připomínat svá selhání. K tomu mizí i informace z mediálních archivů. Spoustu zpráv či dokumentů z doby před pěti lety již na internetu nedohledáte. Přesněji: lze toho ještě najít dost, ale jen pokud víte, co přesně hledáte. Jenže kdo by se chtěl prohrabávat v archivech odhalujících velmi nepříjemnou minulost? Věřte, že existují takoví blázni.
Kopie článků z novin i přes občasnou horší kvalitu zde zveřejňujeme i z toho důvodu, aby bylo zřejmé, že události na nich zachycené se opravdu staly a výroky jsou autentické. Umělá inteligence již dnes dokáže vyrobit falza nerozeznatelná od originálu a někteří rýpalové si vyloženě libují ve zpochybňování všeho, co jim nepotvrdí soudruh google, nebo to nemá certifikát elfů, Evropských hodnot, Demagog cézet či Jana Cempera a Patrika Kořenáře. Nevěřili byste, jak dokáží využít toho, že se citlivé informace z internetu ztrácí a oni na vás mohou vypálit od boku: "To je výmysl, takový citát nelze v ověřených zdrojích dohledat!".
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Příprava ke globálnímu zlomu
Pokud se chceme dobrat pravdy o tom, co se to tady vlastně před 5 lety dělo, musíme jít k původním zdrojům a sledovat všechny souvislosti. A nenechat se obalamutit předžvýkanými interpretacemi mainstreamu, odpoutávajícími pozornost ve směru nedotknutelné oficiální lži. Covidová plandemie totiž nebyla v žádném případě záležitost jen zdravotnického charakteru.
Kdo se pohybuje v prostředí obchodu, ekonomiky a průmyslu, zcela jistě si pamatuje, že silné náznaky, že něco se chystá a cosi velkého se blíží, se objevovaly už v průběhu roku 2019. Situace v globální ekonomice byla značně napjatá a v obchodních vztazích i ve firmách samotných se běžně hovořilo o nadcházejícím roku 2020 jako o roku, kdy má přijít velká krize.
Kdo tehdy sledoval dění pozorně, určitě si vybaví slova ekonomických expertů o tzv. vrtulníkových penězích, tedy penězích "shazovaných z vrtulníku" korporacím, firmám i domácnostem, postiženým ekonomickou recesí. Náznaky lehce pronikaly i do mainstreamu a s blížícím se koncem roku se jejich intenzita zvyšovala (titulky jen namátkou: Další dluhová krize na obzoru? Obavy mají MMF i Světová banka, 1. 5. 2019; Pokud se experti nepletou, pak je krize za dveřmi, 30. 7. 2019; Příští recese zasáhne Evropu tvrději než finanční krize, varují analytici, 19. 11. 2019; Centrální banky jsou v pasti. Pro boj s příští recesí jim nezbývají nástroje, 10. 12. 2019).
Ve stejnou dobu, kdy se světem šíří temná varování před hrozbou krize, pořádá Světové ekonomické fórum (WEF) ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO), Univerzitou Johnse Hopkinse a nadací Billa a Melindy Gatesových pandemické cvičení Event 201 , ( záznam je stále dostupný na YT) jež měla dle slov svých pořadatelů za úkol "simulovat sérii dramatických scénářů a reakcí na hypotetickou, ale vědecky pravděpodobnou pandemii." Je s podivem, že zatímco některými certifikovanými fakt-checkery je WEF označován jako bezvýznamný kroužek nedoceněných ekonomů, nikomu z nich nepřijde divné, proč se jakési ekonomické diskusní fórum účastní simulace zdravotnické pandemie?
Pomozte svému zdraví - i Protiproudu!
Další pozoruhodný rozhovor Petra Hájka s Danem Fialou, který se právě vrátil z USA, kde otevíral pobočku své úspěšné firmy a přináší protiproudařům jako prvním další překvapivé novinky, které úspěšně pomáhají na prevenci a při podpoře léčby i těch nejzávažnějších chorob: Hubnout se Slimem? Bambus na cévy a tlak. Fantastické výsledky u rakoviny. Vědecká studie potvrzuje: I stafylokok!
NOVÉ SUPERPOTRAVINY A ZÁZRAČNÉ HOUBY SUPRAMEDEX
Objednávejte zde
Velký covidový reset
Odpověď se dozvíme o další půl rok později, kdy uprostřed rozběhlé "pandemie" (dirigované stejnými organizacemi, jako během cvičení) jeho předseda Klaus Schwab sepíše se spoluautorem Thierry Malleretem publikaci Covid-19: Velký reset, v níž si pochvaluje, že rozšíření nakažlivého viru je "obrovskou příležitostí pro spuštění globálního ekonomického resetu a radikální přeměnu světového řádu". K myšlence se okamžitě přihlásí téměř všichni vysocí představitelé vlád z celého světa, z čehož logicky vyplývá, že šlo o náhodnou souhru okolností a myšlenek, nikoli o předem připravený plán.
Ale vraťme se do období začátku roku 2020. V lednu se v médiích začínají objevovat videa a snímky z Číny, ukazující osoby, údajně infikované novým nebezpečným virem, jak padají na ulicích. K nim většinou přibíhají zdravotníci v ochranných oblecích s rouškami, zatímco jiné kolemjdoucí tento smrtelně nakažený nijak neohrožuje. Je zcela jednoznačné, že masivním zveřejňováním těchto prokazatelně inscenovaných snímků lidí, jež kosí smrtelný virus bezprostředně přímo na ulicích, bylo vyvolat celosvětovou paniku.
Stránky různých de-konspirátorů a fact-checkerů o těchto manipulacích kupodivu mlčí, přesto dokonce Česká televize v pořadu De fakto připouští, že mezi záběry z "pandemické hrůzy" s hromadami mrtvol, ležících na čínských ulicích, byly použity naaranžované či falešné snímky. Příkladem je tento post, tvrdící, že jde o děsivé následky šíření viru v ulicích čínského Kantonu, ve skutečnosti však zobrazuje uměleckou performanci z německého Frankfurtu z roku 2014. I tak ale reportéři ČT sveřepě trvají na tom, že jiné (!) snímky mrtvol na ulicích jsou pravé!
Kdo někdy prodělal zápal plic či jinou nemoc dýchacích cest, dobře ví, že průběh a příznaky onemocnění se neprojevují tak, že si lze pohodlně vykračovat po ulici a zničehonic se v agonii svalit na zem (s úhledně nasazeným respirátorem). Takový člověk je celkově zesláblý tak, že stěží dojde na záchod; pokud by přece jen vyšel ven, postihl by ho náhlý záchvat kašle a třeba si i lehl na chodník, rozhodně by sebou nešlehl jako po infarktu.
Ačkoli byla "pandemie" celosvětová, z žádné jiné země jsme se nedočkali videí či fotografií, byť jediného člověka, jehož by virus napadl přímo na ulici a on padl k zemi jako sťatý. Jediné bizarní momentky tohoto ražení unikly do světa pouze z totalitní Číny, země s tvrdou cenzurou. Zkrátka mediální zázrak. Za dob vlády covidu bude takových zázraků ještě mnoho.
Spadl s nebe?
Je naprosto bezpředmětné zabývat se tím, zda původcem šíření koronaviru byl netopýr na čínském tržišti, či virus unikl z laboratoře. Jestliže svá prohlášení o původu viru mění i ti, kdo celou "pandemii" řídili a kteří se od začátku tvářili, že mají ve všem jasno, je jisté, že jde o slepou uličku. Svět byl záměrně zahlcen několika rozporuplnými teoriemi, aby byla odpoutána pozornost od skutečných záměrů celé "Operace Covid-19", která by byla uskutečněna bez ohledu na to, zda existoval nějaký netopýr, nebo zda kdosi ve Wuchanu záměrně cosi vypustil.
Jednotlivé hypotézy byly zjevně vytvořeny účelově jako krycí příběhy pro zmatení veřejnosti, která se bude dohadovat, kdo může za virus, zatímco jejich životy budou nastálo probíhat v nepřetržitých lockdownech s povinnými hadry na ústech, sledováním a trasováním každého jejich pohybu, každodenním hlášením "bezinfekčnosti" a neustále odsouvanými přísliby "návratu do normálu", pokud se budou chodit (pravidelně a donekonečna) očkovat. Lidem tímto uniká, že probíhající proces jejich zotročení byl připraven dávno před "pandemií", jež se stala pouze záminkou.
Absurditu kolem hledání "prvního nakaženého" výstižně popsal dr. Ctirad Musil ve svém videokomentáři k reportáži televize Stream. Přesně popisuje průběh událostí poté, co Čína na přelomu roku 2019/2020 nahlásila WHO prvních dvanáct nakažených, na což zdravotnická organizace vůbec nereagovala, neboť 12 nakažených v miliardové Číně nic neznamená. Přesto je Čína obviňována, že nakažené nenahlásila včas, nejlépe ještě dříve, než se nějaký koronavirus objevil.
Bizarní je citovaný příběh pacientky z Českého Krumlova, která tvrdí, že už v lednu 2020 měla příznaky podobné koronaviru a v její krvi byly naměřeny vysoké hodnoty protilátek právě vůči tomuto onemocnění. Pokud bychom to brali důsledně, musela se tato pacientka buď nakazit covidem od úplně prvního čínského "pacienta nula", nebo je všechno jinak, a turisté z Číny si naopak virus přenesli od Čechů při návštěvě Českého Krumlova.
NENECHTE SI DNES VEČER UJÍT!
Rozhovor Petra Hájka s expertem na zlato Robertem Vláškem nejen o chystané inventuře Donalda Trumpa a Elona Muska v tajemné pevnosti Fort Knox, ale hlavně o blížící se vlně hyperinflace, která nám má vzít poslední zbytky našich úspor či hrozícím rozpadu současného finančního systému.
Sledujte dnes, v sobotu 29. března od 18:00 hodin či kdykoli poté!
Sledujte zde
Šokující zprávy z Číny
Na přelomu ledna a února začínají z Číny proudit šokující zprávy o nucené izolaci obyvatelstva a uzavírání celých měst kvůli rychlému šíření viru a na scéně se objevuje oční lékař (!) se svým příběhem, jak v prosinci 2019 poznal (bez laboratorního vybavení i zázračných PCR-testů), že se u jeho pacientky objevil nový virus podobný SARSu, ale čínská vláda jeho objev zcenzurovala a utajila.
V tu samou dobu u nás vrcholí každoroční epidemie chřipky a ministr zdravotnictví Vojtěch v MF DNES uklidňuje veřejnost, že nějakého koronaviru se vůbec nemusíme obávat, protože chřipka je daleko větší hrozbou. Ještě netuší, že přesně za měsíc, už očividně pod jinými pokyny, začne kvůli covidu zavádět nachlup stejná opatření jako jeho kolegové z totalitní Číny.
Příchod covidu ale přináší daleko více zvratů i skutečných zázraků. Vymaže totiž chřipku nejen z aktuálních zdravotních hrozeb, ale také z historických statistik. Ještě v lednu a únoru 2020 média poctivě zaznamenávají chřipkovou epidemii a hlásí zahlcení praktických lékařů a zvýšenou nemocnost dětí (viz iDnes, zpravodajství ČT) Po březnu 2020 ale chřipka zcela mizí a Státní zdravotní ústav konstatuje, že "v České republice v rámci sítě laboratoří spolupracujících s NRL pro chřipku a nechřipkové respirační viry nebyl v sezoně 2020-2021 zaznamenán jediný pozitivní záchyt viru chřipky." Podle Novinek jde prý o "vedlejší efekt roušek".
A to není vše, neboť iDnes dokonce navzdory vlastnímu zpravodajství z ledna 2020 tvrdí, že "v sezoně 2019-2020 tradiční chřipková epidemie neproběhla"! Proč tedy ten samý Státní zdravotní ústav tvrdí, že "v chřipkové sezoně 2019/2020 bylo do 6. 3. 2020 hlášeno celkem 267 klinicky závažných případů chřipkové infekce vyžadující hospitalizaci v režimu intenzivní péče, z nichž 55 osob infekci podlehlo"? Měl snad tady někdo halucinace? Proč nám lhal samotný ministr zdravotnictví, když varoval před "chřipkou-zabijákem", která přitom zcela vymizela?
Masové hroby a rakve
Od poloviny února se na nás začínají valit další hrůzostrašné zprávy, tentokrát z Itálie: obří nárůst respiračních onemocnění, přetížená zdravotnická střediska, kolaps systému, chybí lůžka na jednotkách intenzivní péče, vyčerpaní lékaři. Oblast severní Itálie patří k nejvíce znečištěným regionům v Evropě (viz článek z roku 2007 nebo třeba 2024 či z kteréhokoli jiného roku) a jeho obyvatelstvo každoročně trpí vysokým počtem plicních onemocnění. Epidemie zde tedy propuká každý rok, z toho důvodu tento region představuje ideální prostor pro spuštění "nového" typu viru a inscenaci "pandemie".
Z pohledu zvenčí je scénář podpořen děsivými obrázky nekonečných řad vojenských náklaďáků s rakvemi plnými mrtvol. Že kýmsi přistavené kamiony nemohly vést mrtvé v takových počtech (to by musela během týdne vymřít čtvrtina Bergama), se dozvídáme až po letech, kdy už to nikoho nezajímá. Úkol byl splněn - vyvolat strach a hysterii, a připravit svět na další dějství.
Zároveň bylo do kostela v Seriate, pochopitelně za mohutné přítomnosti médií, spektakulárně převezeno několik desítek rakví zemřelých ze všech okolních měst (viz galerie zde). Sérii fotografií z kostela v Seriate bude televize i tisk zveřejňovat několikrát v průběhu března, pokaždé s odlišným popisem místa (jednou jako Bergamo, jindy Seriate, pak zase "u Bergama" atd.).
Sociálními sítěmi také proudí podvržené snímky údajně z italských nemocnic, které jsou nuceny z důvodu zahlcení nemocnými covidem vystěhovat těhotné a rodící ženy z porodnic před budovu na mráz. Ve skutečnosti jde o fotografie z Chorvatska po zemětřesení. (Photos of Italy. No More Spaces are Available in Hospitals. #CoronavirusLockdown) Stejně tak jsou záběry rakví z října 2013 s oběťmi tragédie ze Středozemního moře vydávány za oběti koronaviru.
Internetem koluje rovněž snímek z Indie, kdy jsou lidé, jimž se udělalo zle po úniku plynu, vydáváni za oběti covidu. Mediálně psychologická operace pokračuje videozáběry ukládání prázdných rakví "mrtvol po covidu" vězni na ostrově Hart v New Yorku.
Zpravodajství z covidové fronty
Dění v Itálii v našem tisku náležitě dramatizovala svědectví od různých "válečných korespondentů" z epicentra dění. Mladá fronta DNES přinesla zpověď od dobrovolnice Červeného kříže z italské nemocnice "poblíž Bergama" Hanou Šarmanovou, která zde svážela sanitou pacienty s "podezřením" na covid. Dramaticky popisuje, jak všichni okolo umírají, v nemocnicích musí selektovat, kdo přežije, a kdo ne a místní důchodci, kteří pravidelně mastili karty před místním barem, prý do jednoho zemřeli. Odpovědi na přímé otázky ale začínají slovy: "Četla jsem článek s jedním lékařem, který říkal, že na jednotkách intenzivní péče (...) musejí vybírat, koho připojit na přístroje, koho už ne." Dále zase: "Osobně jsem nebyla u nějakého závažnějšího případu, ale kolegové jeli k paní..." atd.
Stejně rychle, jako se zdravotnice ČK v českém tisku objevila, tak rychle zase zmizela. Už jsme se nedověděli, zda ve vymírajícím Bergamu vůbec někdo přežil. V každém případě podobná svědectví připravila vhodnou atmosféru, usnadňující vládám na celém světě zavedení pandemické tyranie s masivním omezením lidských práv a řadou tvrdých represivních opatření, která už dostatečně vyděšená veřejnost ochotně přijala.
V březnu bylo vše připraveno ke covidovému převratu. Čekalo nás cosi, co jsme dosud nikdy, dokonce ani v těch nejtemnějších dobách naší historie, v takovém rozsahu nezažili. Ještě nikdy nebyla v "karanténě" celá země, celý svět. Zavírání škol, obchodů, firem, průmyslových provozů, služeb, zákazy pohybu mezi okresy, povolené nákupy jen v určených hodinách, zastavení veškerého společenského života, povinné zakrytí obličeje, distanční odstupy.
Kdo se domníval, že není možné ze dne na den nastolit celosvětovou diktaturu, doslova přes noc si podřídit politiky všech zemí světa, zavřít většinu lidí do domácích vězení pod dohled totální kontroly a zrušit svobodu slova, pohybu, shromažďování i podnikání, poznal v březnu 2020, jak šeredně se mýlil.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Čím více testovaných, tím více nakažených
První, ani ne tak závan, jako spíš vichr nové totality, pocítili lidé na Uničovsku a Litovelsku. Hned v pondělí 16. března 2020 byl celý region na dva týdny neprodyšně uzavřen, vjezdy na dálnicích byly hlídány policií a vlaky touto oblastí jen projížděly. Důvodem karantény bylo 13 pozitivních PCR testů na Litovelsku a 12 na Uničovsku. Jejich obyvatelé tedy doplatili na to, že se příliš testovali. Kdyby se stejně často jako lidé na Uničovsku a Litovelsku testovali Pražáci, buď by se naše hlavní město stalo novým Wuchanem či Bergamem, nebo bojištěm občanské války. Uzavírka celé metropole by byla pochopitelně nemyslitelná, jinak by během lockdownů nemohly probíhat největší kšefty na magistrátu a Dopravním podniku v kauze Dozimetr.
PCR-testy se staly "ideálním" nástrojem pro uvalování lockdownů a karantén na obyvatelstvo celých regionů a států. Jak prohlásil samotný jejich vynálezce Kary Mullis, o vašem zdraví neprozradí vůbec nic, zato mohou díky libovolném znásobení počtu cyklů odebraného vzorku najít "cokoli v čemkoli". Dokonce i v exotickém ovoci a domácích zvířatech.
Místo toho, aby lékaři léčili nemocné, buď za covidu své ordinace zavřeli, nebo pacienty posílali právě na testy.
Vyvolaný strach ze zabijáckého viru a vyžadování negativního PCR-testu při vstupu téměř kamkoliv bylo zárukou, že vyděšení lidé poslušně každý den naklušou k výtěru nosohltanu, aby se mohli "vrátit do normálu". Dlouhé zástupy davů, čekajících v nekonečných řadách na nepříjemné a zdraví ohrožující šťourání jehlicemi až do mozku, aby dostali oficiální potvrzení, zda jsou zdraví, se staly výmluvnými obrazy podrobených lidí ve frontě na vlastní zotročení. V domnění, že absolvováním této procedury získají propustku zpět do "svobodného života", ve skutečnosti každým dnem zvyšovali státní dohled nad svým životem.
Další Noční hlídka: Co dělat v případě krize?
Máte doma zbraně? Umíte s nimi zacházet? Potřebujeme je vůbec? A pokud, tak jaké? Co dělat, když nebudou fungovat mobily? Máme mít připraven scénář pro nenadálé situace, na jejichž hraně balancujeme?
Odpovědi Marka Obrtela na tyto a další otázky Petra Hájka jsou jádrem dalšího pořadu o praktických možnostech sebeobrany nás a našich blízkých - alespoň pro ty, kteří si uvědomují, že na stát rozhodně nemůžeme spoléhat - chceme-li v očekávaných krizích přežít.
Vše potřebné naleznete na stránkách Sebeobrany v Protiproudu.
Otevřít stránky Sebeobrany
Fronty zotročených
V touze nechat otestovat svou poslušnost se mnozí mohli doslova přetrhnout, jako v prosinci 2020 v Ostravě (Frontu na covidové testy v Ostravě rozehnala policie. Lidé brečeli zoufalstvím).
Jak jinak nazvat stav, kdy lidé (aniž jsou ve výkonu trestu) žádají státní moc o oficiální povolení, aby se mohli o svátcích setkat s vlastními rodiči, než tvrdá totalita?
Jak psaly Novinky/Právo, na testy stály dlouhé fronty dychtivých občanů. Mnozí se svěřovali s tím, že se odhodlali zajít se otestovat z důvodu, že "pociťovali šimrání v nose":
Lidé, které Právo oslovilo během čekání na testování v Praze v Sokolovské ulici, měli často jen mírné příznaky rýmy, přesto se báli, zda to není covid, a to i ti, kteří měli ukončené očkování. Například muž středního věku, jenž pociťoval šimrání v nose, chtěl mít jistotu, že je zdravý kvůli svým malým dětem, které nemohou být očkovány.
K bizarním příběhům kolem PCR-šílenství mohu přispět příběhem kolegy ze zaměstnání. Ten se v průběhu roku 2021 dostal do celkem tří dlouhých karantén. Nejprve byla pozitivně testovaná jeho dcera. Jelikož to bylo v červnu, tedy asi 2 dny poté, co se otevřely školy, celá rodina tvrdla do konce "školního roku" (který se nekonal) doma. V půlce července měla pozitivní test manželka, takže všichni strávili doma dalších 14 dnů. V srpnu "museli" jet na dovolenou do Řecka.
On původně nechtěl, ale manželka ho donutila. Prý od loňska už rok nikde nebyli, tak musí! Před odjezdem si vytrpěli neustálé běhání po testech, dodatečných kontrolách, vyplňování formulářů, naštěstí všichni negativní. Za 10 dnů se vrátili domů, vše vypadlo v pořádku. O víkendu zašli na poslední povinný test po návratu. Výsledek: druhá dcera, zcela zdravá, ale "pozitivní". Což znamenalo dalších 14 dnů karantény doma. Spočítali jsme, že zcela zdraví lidé z kolegovy rodiny strávili kvůli "pozitivním" testům zhruba 6,5 týdnů v domácí izolaci, nepočítaje v to 10 dnů v Řecku.
V listopadu 2020 zase v Deníku vyšel bombastický příběh o Petrovi z Brna, který projezdil půlku Moravy, než našel místo, kde mu byli ochotni udělat vysněný test. "Bylo mi tak špatně, že jsem byl ochotný jet se nechat otestovat až do Hradce Králové, kde měli volné místo dřív," tvrdí v článku. Když je člověku zle, místo toho, aby ležel doma a léčil se, první co jej napadne, je projet půlku republiky, aby dostal papír s osvědčením, že je pozitivní na virus. Nová doba, kdy covid lidem přeformátoval mozky.
window.googletag=window.googletag||{cmd:[]};googletag.cmd.push(function(){googletag.defineSlot('/21849154601,23202768873/Ad.Plus-Native',['fluid'],'Native-1').addService(googletag.pubads());googletag.enableServices();googletag.display('Native-1');});
Vlna strachu lidem vymyla mozky
Strach z nákazy, šok z tvrdých omezení a mediální hysterie způsobily ve společnosti totální změnu chování. Charakter této změny přesně definoval německý psycholog Michael Nehls v rozhovoru s Tuckerem Carlsonem, o němž jsem se rozsáhle zmiňoval v loňském článku z dubna: celá éra covidofašismu byla útokem na lidský mozek ve snaze přepsat původní znalosti, zkušenosti, myšlenky a vzpomínky každého člověka.
ění okolo lockdownů vypadalo na první pohled jako chaos, "zmatky" a "omyly" neschopných politiků. Ve skutečnosti to byl úmysl a součást plánu, protože neustálé změny nařízení a pravidel nutily lidi zvyknout si na novou realitu, a tím ve svém mozku potlačit staré zkušenosti.
Opatření byla záměrně vyhlašována protimluvně, nejasně, navzájem si odporovala a neustále do nich vstupovaly další mocenské orgány a úřady. Jejich zásahy opětovně popíraly předchozí zákazy i příkazy a zaváděly a znovu rušily stanovené tresty. To mělo lidi udržovat v neustálé nejistotě a ve strachu z případných trestů za nedodržení kteréhokoliv z nesrozumitelných opatření, protože nikdo si v takto záměrně nastaveném informačním chaosu nemohl být jistý, zda se nechová nezákonně.
I v případě, kdy lidé poslušně dodržovali vše, co se po nich žádalo, druhý den už to nemuselo dostačovat, protože mezitím došlo ke změně nebo zpřísnění (příkladem byly neustále měněné hodiny vyhrazené pro nákup určitých věkových kategorií). Pokud nereagovali dostatečně rychle, mohli být potrestáni za chování, které ještě včera bylo zcela zákonné. Z lidí se pak stávaly vystrašené trosky, ochotné poslechnout na slovo a ještě se navzájem hlídat, zda i ostatní příkazy řádně dodržují.
Incidenty strachem zfanatizovaných rouškařů vůči "nepřizpůsobivým" na sebe nenechaly dlouho čekat. Příslušníci covidových milicí byli schopni udat "nakaženého" člověka za to, že si vyšel z bytu do protější trafiky nebo proto, že "bezdůvodně překročil hranice kraje". Nebo jen za to, že na ulici neměl "správně" nasazenou roušku.
Covidové milice
Komu připadá termín covidové milice přehnaný, ať si připomene existenci skupinky hovad se jménem Idioti bez roušek-Hunters, kteří na internetu zveřejňovali snímky lidí bez hadru na hubě. Tyto pak veřejně dehonestovali, udávali a hrozili jim fyzickými útoky. Kdo má Facebook, může si ověřit, že skupinka stále existuje, nyní se však tváří, že šlo jen o recesi (srovnejte s výhružnými videi v článku na Arfa.cz).
Snímky osob bez roušek nahradily modrožluté vlajky. Jak jinak. Mimochodem, zaslechli jste někdy, že by někdo z členů skupinky byl vyšetřován či odsouzen jako v případě Tušla, Čermáka, Peterkové a jiných?
Z lidí se ze dne na den po vyhlášení nouzového stavu stala zfanatizovaná zvěř. Hned 19. března byl fyzicky napaden senior u vstupu do prodejny s potravinami v Semilech kvůli tomu, že nevypadal na svůj věk. Jelikož se vydal nakupovat v čase mezi 10. a 12. hodinou, vyhrazenou pro nákupy osob starších 65 let, ostraha prodejny jej fyzicky napadla, neboť se domnívala, že je mladší a nesmí být v těchto hodinách v obchodě přítomen.
Na konci března zase napadla skupinka lidí před ostravským obchodem jiného, 74letého seniora za to, že neměl nasazenou roušku: "Skupinka lidí mu nadávala a strkala do něj. Říkal, že jde jen do obchodu pro nejnutnější věci. Žije sám, umřela mu žena, děti nemá. Nemá internet ani mobil, má jen TV a roušku si ušít neumí".
Podobných ústrků zažíval v tomto období snad každý, kdo musel i během lockdownů chodit do práce nebo ven na nákup. Z doslechu i ze svého okolí vím, že různá napadání i pořvávání si dosyta užili i ti, kdo se snažili všechna nesmyslná nařízení až úzkostlivě dodržovat. Jen tento samotný fakt vypovídá o skutečném cíli celé operace covid: více než o ochranu zdraví a "návrat do normálu" šlo o vyvolání strachu a rozeštvávání lidí mezi sebou, očekávajíce pochvalu "shora" za "správné" chování. Té se ale, na rozdíl od skutečně zainteresovaných jedinců, nikdy nedočkali.
Vystrašené nemyslící stádo volá po lynči
Při vzpomínkových orgiích během výročí sametové revoluce často slýcháme silácké řeči, že lidé by již nikdy nedopustili návrat totalitních poměrů, s omezováním osobních svobod, zákazy pohybu, dohledem tajné policie a tvrdými zásahy vůči oponentům. Všichni odhodlaně tvrdí, že v případě ohrožení těchto svobod a sebemenších náznacích příkoří, umlčování či brutálního napadání, by se hlasitě postavili za práva druhých. Během covidu měli ideální příležitost svá slova naplnit. Jak to dopadlo?
Ze všech případů brutálních zásahů policie vůči lidem, kteří si odmítali nasadit roušku (kdo by ještě před rokem tušil, že cosi takového bude na úrovni hrdelního zločinu?), byl tím asi nejvíce mediálně známým zásah strážníků z Uherského Hradiště vůči muži s tříletým dítětem. Muž právě opouštěl obchod, v němž měl roušku nasazenu a sundal si jen na okamžik, kdy vycházel s dítětem na ulici směrem k autu. Policisté muže zaklekli a plačícího tříletého syna nechali na ulici, kde se jej ujala prodavačka z vedlejší pekárny.
Níže uvádím reakce "spořádaných občanů", posbíraných pod videem ze zákroku a několika dalších "diskusních" žump. Pokud by se někteří přispěvatelé v následujících citátech poznali a dožadovali se uvedení plného jména s přiznáním autorství, dejte vědět, rád doplním. :)
Dostal co zasloužil, za mně ještě málo.
Ještě mu měli dát aspoň 20 tisíc pokuty, ne se mu omlouvat. Dýchat může z okna doma.
Odmítl-li prokázat totožnost, odmítl-li vládní nařízení (nasazení respirátoru), nikdo by se s ním nepáral nikde na světě. Na zemi s klepety měl být po dvou minutách. (...) A že si darebák vede jako rukojmí dítě, ho neomlouvá. Dítě je pak samozřejmě předáno sociálním pracovníkům k dalšímu postupu. Zákrok policie byl adekvátní a poměrně mírný, vzhledem k drzosti a provokativnosti zadrženého.
Měl si dát roušku, a ne si hrát na hrdinu.
Naprosto nezodpovědný otec, který místo toho, aby šel synovy (!) příkladem, tak ho použil jako štít. Stačilo, aby se otec choval tak, jak měl a nic by se z toho nestalo. Co si chtěl dokázat? Je to jeho vina.
Já si radši tu roušku nasadím a mám svatej klid.
Je jasně nařízeno, že v zastavěné zóně se musí nosit roušky, bez ohledu na to, jestli je ulice plná lidí, nebo tam není ani noha. Kdo chce být za hrdinu, ať to nedodržuje, ale ať pak počítá s následky.
Já na jeho místě si roušku nasadím a za rohem sundám, nechápu proč z toho dělat drama.
Pán se choval, jak se choval. Chtěl být svobodný a jak dopadl. Každý sám strůjcem svého štěstí.
Arogant, dostal co měl. Strážníkům odměnu.
Nás, kteří respektují pravidla, je naštěstí mnohem více, než vás "odmítačů" roušek.
Kdyby ho třeba jenom postavili ke zdi a dali mu pouta, ale když je u toho 3leté dítě...
Hrdinové z internetu tedy mají jasno: může si za to sám, nedodržuje nařízení jako my ostatní; jak si může dovolit svobodně dýchat na ulici, když nařízení to zakazuje ("zákon je zákon"), co si chtěl dokazovat? Chtěl svobodu, tak tady ji má! Měli mu pořádně naložit a syna ať mu odebere sociálka. Ať pozná následky, když se nedokáže podřídit!
Musíme vyměnit graf!
Během celého období covidokracie nás v médiích provázel každodenní ranní rituál: místo hlášení teploty, tlaku vzduchu a rosného bodu jsme se každý den v 8 ráno dovídali vylosovaná čísla nakažených v loterii PCR-testů. Zveřejněné číslo poté celý den běželo jako hlavní zpráva dne ve všech sdělovacích prostředcích, provázející komentáři a analýzami politiků, zdravotníků, hysteriků, psychopatů i youtuberů. Znudění jedinci, zavření doma v lockdownech na podpoře od státu, měli hned plno energie sypat do internetových diskusních fór nadávky na nezodpovědná individua, která mají na svědomí neustávající růst nakažených a kvůli nimž se nikdy nevrátíme do normálu.
S čísly bylo nakládáno vždy pečlivě a dbalo se na to, aby byla každý den správná. Pokud náhodou počty nakažených nabraly prudce klesající tendenci a schylovalo se k rozvolnění, otevření škol, firem, obchodů i restaurací, patřičně se upravily. Přesně to se stalo na konci září 2020, kdy počet nakažených den ode dne klesal a vypadalo to příliš nadějně.
Ovšem co se nestalo: Prvního říjnového rána najednou v osm ráno naprosté ticho, dychtivému národu nebyla poskytnuta aktuální čísla! Povšimly si toho i velké deníky a nejčtenější servery, které až do 10. hodiny neměly o čem psát! Podle šéfa statistických koronamanipulací Duška vypadl server. Porucha jako na zavolanou. Nová čísla se objevila až s několikahodinovým zpožděním a světe div se, po několika dnech poklesu náhle došlo k prudkému nárůstu nakažených!
Ještě téhož dopoledne vystoupil premiér Babiš a dramatickým tónem oznámil, že "čísla nejsou dobrá", bude nutné znovu přistoupit k tvrdým opatřením a zavést nový lockdown. Krásně sehrané. Pokračování covidového divadla byl zachráněno! Ani server už od té doby nedělal potíže. Ještě párkrát bylo nutné vyměnit "lživý" graf (ukazoval příliš nízký podíl nakažených) za "správný", ale jinak vše jelo dle zadaných not. Řídit statistiky v době covidu je holt těžká politika.
Falšování čísel nakažených
Jakým způsobem se do statistik nalévala čísla "nakažených" a hospitalizovaných, podal pádný důkaz Pavel Hlávka ze Svobodného vysílače ve své fenomenální, ale zároveň velice smutné reportáži, kterou pořídil během hospitalizace své matky v plzeňské nemocnici. Mimo samotného popisu neuvěřitelných peripetií s léčbou a ignorance většiny lékařů a personálu nemocnice, kteří jako by vypadli z Kafkova Zámku, se Hlávkovi podařilo především odhalit skutečný stav "zahlcených" nemocnic v době největší mediální hysterie.
Tohle si rozhodně nenechte uniknout!
Podívejte se na zásadní "sebeobranný" rozhovor Petra Hájka s Vlastimilem Tlustým a Robertem Vláškem nejen o dramatických otřesech v politickém dění, ale především o tom, jak se to vše může promítnout do našich peněz.
Pánové tam totiž docházejí k jednomu prastarému "zlatému" pravidlu, které v bouřlivých časech, jež nastávají, se může stát klíčovou zbraní "Noční hlídky" pro naši občanskou sebeobranu!
SLEDUJTE ZDE
Během procházení nemocniční budovy se dává do řeči s pacientem, který zde byl přivezen "na léčení", ale jelikož byl pozitivně testován na covid, byl umístěn do covidového oddělení. Jelikož byl Pavel Hlávka za svou reportáž odsouzen za "šíření poplašné zprávy" a pomluvu, byla jeho reportáž z YT pochopitelně smazána, v audioverzi je stále dostupná na Svobodném vysílači.
Rozdělování rodin a umírání starých rodičů v izolacích nemocnic a domovech důchodců bez možnosti vidět se s vlastní rodinou byl jedním z nejtragičtějších jevů období covidismu. Nikdo mně nevymluví, že to nebyl záměr. Tvářit se, že to byl jakýsi nešťastný "vedlejší efekt" pandemických opatření a zároveň držet nejvíce zdravotně ohroženou věkovou skupinu občanů v totální izolaci, neustále udržovanou ve strachu pod přívalem děsivých zpráv z televize a každodenním špejlováním v nose (proč, když byli izolováni?), není alibismus, ale naprostá prasárna. Kdo se nesměl vidět s vlastními rodiči několik měsíců před jejich smrtí, ví, o čem mluvím.
Rozdělování rodin
Že nešlo ani tak o náhodu, ale o záměrné rozdělování uvnitř rodin, svědčí úmysl britské policie rozhánět rodinné sešlosti během vánočních svátků. Tedy nikoliv v domovech seniorů, ale přímo v rodinách! Bizarní příběhy o tom, jak kdesi v Portugalsku mohli příbuzní vídat své rodiče v pečovatelských domech na plošině jeřábu, který je vyzvedl až k oknu balkónu, budou snad jednou uvedeny v historických studiích jako doklad o době totalitně-imbecilního covidismu.
Ještě lepším příkladem nástupu nové totality byla takzvaná "setkávací místnost", tedy jakási návštěvní komora ve stylu neprodyšných vězeňských prostor. V některých domovech a institucích jste mohli své milované rodiče vidět přes sklo a hlásič, jako by se jednalo o vězně odsouzené na doživotí. Více reálné než symbolické to už asi být nemohlo. Snad nemůže být náhoda, že tyto místnosti tak silně připomínají prostory, v nichž se příbuzní setkávají s vězeňskými odsouzenci. Horší je uvědomit si, že v době covidu jsme byli těmi vězni my všichni, na obou stranách přepážky.
Kdo stále nevěří, že jedním z cílů covidové tyranie bylo poštvat mladou a starší generaci proti sobě, ať si přečte, co se přihodilo ve Španělsku při převozu seniorů z domova důchodců do nového městského ubytování: "Zhruba padesátka lidí v městě La Línea de la Concepción ve středu zahradila cestu autobusu převážející seniory z domova důchodců, kde propukla nákaza koronavirem. Na autobus házeli kameny a následně oblehli nový domov, kde byli důchodci ubytováni. Dle listu La Vanguardia, který o případu informoval, skupina mužů zablokovala silnici auty a zapálila několik kontejnerů. Na autobus s důchodci házeli kameny a pokřikovali, že nakažené nechtějí."
Lidé musí dostat strach o své blízké
Věčná a nehynoucí zásluha na nastolení covidové totality patří sdělovacím prostředkům a jejich obětavým zaměstnancům. Bez jejich přispění by se žádná pandemie nikdy nekonala. Právě díky nim jsme se v březnu 2020 probudili do zcela jiného světa, než jsme žili ještě v únoru. Do světa povinného zakrývání obličeje, zákazů setkávání s rodinou a blízkými, distančních odstupů, povinných izolací, zavírání škol a úřadů, státem nařízených uzavírek malých a středních firem a zákazu výkonu práce, trasování našeho pohybu, zásahů do soukromí, špiclování a policejního teroru, to vše za nevídaného zadlužování států a kýmsi projektovaného rozhazování "vrtulníkových" peněz, o němž byla řeč v úvodu.
Kdyby našim novinářům v únoru 2020 kdosi řekl, že za pár týdnů budou na celém světě zrušena téměř všechna práva, včetně svobod pohybu a podnikání, přičemž oni to budou nadšeně a nekriticky podporovat, s hurónským smíchem by plácali cosi o paranoidních bludech a konspiracích a zapřísahali by se, že cosi takového by nikdy nedopustili.
Jak by mohly všechny státy světa najednou zastavit své ekonomiky? Zbláznili jste se? To přece nejde, znamenalo by to finanční kolaps! A že by stát nařídil uzavření všech malých firem a zakázal živnostníkům vykonávat svou práci, aby nemohli uživit své rodiny? Nemožné, tohle dělaly v dávných dobách jen bídné totalitní režimy. My přece žijeme ve svobodné, demokratické zemi, v té není nic podobného přípustné. A chodit v rozestupech s maskami na obličejích? Chodit povinně každý den před dozorující státní orgán prokazovat svou "bezinfekčnost"? Takhle by se nikomu nemohlo povést zotročit náš svobodomyslný národ! Naše práva a svobody bychom si dobrovolně nikdy nenechali vzít.
Pokud měli dříve novináři nějaké vlastní postoje a zásady (nebo je aspoň předstírali), v okamžiku vyhlášení "pandemie" je všechny s naprostou lehkostí zavrhli. V pravém světle se ukázalo, že naprostá většina presstitutů jsou ulhaní a licoměrní oportunisté. Kdo to o nich nevěděl dříve, mohl si to během "covidu" nechat písemně potvrzovat doslova každý den. Celá ta novinářská hra na "pravicovou" a "levicovou" orientaci se ukázala jako jedna velká faleš, neboť všichni se spojili do jednoho totožného proudu covidofanatismu, spočívající v jednostranném papouškování příkazů a rozkazů moci a vytrvalém peskování jakékoli známky kritiky nebo odporu.
Rádoby "pravicoví" novináři do nás 30 let hustili poučky o nezadatelných lidských právech, volném trhu, svobodě slova a svobodě podnikání, načež se z nich po březnu 2020 stanou ti nejhorlivější příznivci covidových zákazů a omezování osobních svobod; nadšeně aplaudují těžkooděncům, provádějícím razie vůči malým podnikatelům, kteří si během lockdownů dovolili otevřít svou živnost.
Volání po tvrdých trestech
Rádoby "levicoví" novináři, jenž se navenek zastávali "obyčejných lidí" neboli "lidí práce", běžných zaměstnanců, chudých či sociálně slabých, náhle po březnu 2020 volají po tvrdých trestech vůči těm, kteří si někde nestihli včas nasadit roušku, žádají likvidační pokuty za jakékoliv porušení karantény a okamžité propuštění všech zaměstnanců, kteří se odmítnou očkovat. Ve svých příspěvcích doslova řvou, že s těmito lidmi bychom neměli mít slitování.
Jak se vlastně liší novinařina v liberálně-demokratických poměrech, od propagandy totalitního režimu, když osazenstvo obou nejraději pochoduje v jednotném rytmu státních nařízení a rozkazují lidem, kam smějí, či nesmějí chodit, hrozí tvrdými tresty všem odpůrcům, zakazují se stýkat s vlastní rodinou a blízkými a udržují celý národ ve strachu? Během "covidu" vypadala všechna média tak, jako by se do jednoho spojil protektorátní i bolševický tisk.
SVĚT JE V POHYBU: POJĎME SE PORADIT!
V pondělí 31. března v 18:00 hodin se tvrdé jádro nepodvolených občanů sejde jako obvykle v přímém přenosu na pravidelné poradě se šéfredaktorem Protiproudu Petrem Hájkem.
Obsah našeho setkání určí jako vždy čtenáři a diváci svými dopisy, otázkami a komentáři jak k aktuálnímu dění, tak k obecnějším otázkám a problémům, jež určují náš rozhoupaný. (viditelný i neviditelný) svět.
Vysíláme zde
Bylo v něm všechno, co si lze představit pod pojmem totalitní média: neustávající burcování národa k poslušnosti, palcové titulky s výzvami k tvrdým lockdownům, čistkám a vyhazovům nepřizpůsobivých ze zaměstnání, návody jak se vypořádat se s odpůrci režimu, volání po exemplárních trestech pro každého, kdo projeví odpor, zastrašování obyčejných lidí, pokud by se náhodou chtěli přidat k odmítačům nových pořádků i neskrývanou cenzuru. Nechybělo ani nálepkování kritiků jako diverzantů a záškodníků, na které je potřeba vzít bič, odebrat jim volební právo nebo občanku.
Sprostoty režimních presstitutů
Byla by škoda, aby se na ty největší sprostoty režimních presstitutů, politiků, lékařů i vědců z doby "covidu" zapomnělo. A tak si některé z nich zaznamenejme do historických (k)análů:
"Na programu je přesvědčit ty, kdo se sami o sebe nebojí, aby dostali strach o své blízké." (komentátor Josef Koukal, deník Právo)
"Chceme-li co nejméně covidu a život bez lockdownů, je nezbytně nutné znevýhodnit neočkované. Znevýhodnění by mělo být tak brutální, aby kvíleli bolestí." (komentátor slovenského deníku SME Peter Schutz, 4. 6. 2021)
"Na neočkovance se nedá jít pouze cukrem, ale třeba i pořádně dlouhý bič... neočkovaní by měli kvičet jako prasata na jatkách… Když hlavní proud rozumuje, jak neočkované pořádně diskriminovat, aby je zvýšený diskomfort dotlačil pod jehlu, není jasné, co brání říci, že [ti, kdo mají jiný názor na očkování] nejsou lidé, ale dobytek, protože jen jejich bezohlednost a telecí IQ budou příčinou, že v září/říjnu/listopadu na mě stát uvalí zákaz vycházení." Opět Peter Schutz, deník SME 2. 7. 2021
"Víkendový vpád policistů a hygieniků do nočních klubů se neobešel bez kritické odezvy. (...) Zaráží však, jak jsme hákliví i na banální kontrolu dodržování vládních opatření. (myšleny razie těžkooděnců v restauracích)" (komentátor Lukáš Jelínek,
