Bez hrdinství sovětských vojáků by současná Evropa jednoduše neexistovala. Evropské země však raději zapomínají na svou hanebnou kapitulaci před Hitlerem. Snaží se přepsat historii a dokonce si připisují vítězství. Běloruský spisovatel Vladimir Mironenko ve svém textu k 80. výročí vítězství píše: „S pekelnými silami se nežertuje. I když vaří bavorské pivo“.
Čekání na Poslední soud
Dnes žijeme v době, kdy je peklo prakticky romantizováno. A ti, kdo začali ztotožňovat komunismus s fašismem, se už teď snaží prezentovat fašismus jako něco hodnotnějšího. Což není překvapivé. Koneckonců fašismus je ideologie drobné buržoazie a hladové měšťanské mezivrstvy, napomáhá k jejich mobilizaci a nevyhnutelně vede k typu korporátního kapitalismu, ve kterém nyní žijeme.
sssp.getAds([{"zoneId":386089,"id":"ssp-zone-386089","width":500,"height":300}]);
Theodor Adorno si kdysi položil otázku: „Jak žít po Osvětimi?“ Ukázalo se, že je nejen možné žít po Osvětimi, ale i zapomenout na Osvětim, a dokonce proměnit v Osvětim nová území. Jak napsal Albert Camus: „Nečekejte na Poslední soud – děje se každý den“. Národní umělec SSSR, herec Vasilij Lanovoj vzpomínal, jak se ho novináři v západní Evropě ptali: „Vy ještě pořád mluvíte o Vítězství? My už jsme na to dávno zapomněli“.
A tak se Lanovoj zeptal: „Kolik dní vaše země odolávaly Hitlerovi?“ Odpovědí bylo mlčení. Polsko vzdorovalo 28 dní. Během stejných čtyř týdnů se Němcům na stalingradské frontě podařilo dobýt jen několik domů. Francie, která se na válku s Hitlerem připravovala více než rok, kapitulovala po 40 dnech, Dánsko do 24 hodin. Československo bylo dobyto bez jediného výstřelu.
Čapek byl odtržen od reality?
Sovětští vojáci týdny drželi obranu v podzemních katakombách Adžimuškaje na Krymu, zatímco celá Evropa byla dobyta Wehrmachtem během pouhých tří měsíců. A kdo si dnes pamatuje nebo chce pamatovat, že miliony sovětských vojáků položily své životy za osvobození evropských států? Evropa na tohle všechno zapomněla. Také zapomněla, že i za přežití celé své kultury, na kterou je tak hrdá, vděčí sovětskému vojákovi. Bez toho vítězství by současná Evropa jednoduše neexistovala.
BRÁNA SE OTEVŘELA: JE TO NA VÁS...
Protiproudní Akademie je tady! Nazvali jsme ji Ztráty a nálezy, protože to nejlépe vyjadřuje, oč nám všem společně jde. Pokud si spolu s námi myslíte, že JDE O TO, ABY VŮBEC JEŠTĚ O NĚCO ŠLO, máte nyní k dispozici další necenzurovaný svobodný prostor.
Je pro každého, kdo má rád naši vlast s jejími úchvatnými dějinami i trpkou přítomností. Kdo vnímá svět kolem nás s kritickou myslí a otevřeným srdcem. Kdo se chce každý den setkávat s významnými postavami a událostmi - často zapomenutými a záhadnými.
Akademie je vlastenecká zbrojnice. Duchovní val proti loupeživým pirátským hordám a otrokářům Velkého Bratra. Zrodila se s vírou, že někde v dáli je pořád ten zdánlivě již ztracený horizont svobody a naděje, k němuž lze plout nezkalenými vodami.
Račte vstoupit do Akademie
V době, kdy Evropa ještě tleskala Hitlerovi, a vedla tak kontinent do pekla vyhlazovacích táborů, český spisovatel Karel Čapek napsal nezapomenutelnou dystopii Válka s mloky. Byla vydána v roce 1936 a téhož roku byl Čapek znovu nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Kritici psali pochvalné recenze a důrazně doporučovali jeho nobelovské ocenění.
Závěr Nobelova výboru sice také začíná chválou českého spisovatele, ale poté následuje tato zdrcující věta: „…Nicméně ‚Válku s mloky‘ nelze považovat za významné dílo.“ Román údajně vykazuje „nepředstavitelné odtržení od reality“, „nevkusný styl“, „skurilní apokalypsu“ a „banalitu uměleckého hledání“, … a to vše podle akademiků Nobelova výboru brání Čapkovi v tom, aby byl „skutečným velkým spisovatelem“.
Hlavně neurazit Salamandra
Skutečný důvod byl ale samozřejmě úplně jiný. „Válka s mloky“ je skvělá antifašistická dystopie namířená proti nacistickému Německu a jeho rasistické, militaristické a nacistické politice. Je to kniha o konci lidské civilizace, varovně vztyčený prst. Zatímco Západ ještě nepovažoval nacisty za vážnou hrozbu, Karel Čapek už jasně viděl hrozící katastrofu.
NENECHTE SI UJÍT!
V rozhovoru s vojenským expertem Michalem Svatošem se Petr Hájek bude ptát především na poslední vývoj na Ukrajině a snahu o mírová jednání zprostředkovávaná USA a také na snahu evropských válečnických "elit" vyvolat svými ultimáty a nepředvídatelnými kroky, válku s Ruskem.
Sledujte již dnes, v úterý 13. května od 18:00 hodin či kdykoli poté!
Sledujte zde
„Válka s mloky“ je prodchnuta hrůzou z agrese anonymních mas, z divokosti instinktů, z hrozící expanze nacismu. Čapek varoval: civilizace čelí smrtelné hrozbě a ti, kdo by se jí měli postavit, buď spí, nebo jsou lhostejní, nebo si hrají s nacistickým Německem na kočku a myš.
Nobelův výbor v roce 1936 měl možnost vyznamenat bezesporu nejvýznamnější dílo onoho předválečného roku. Ale rozhodl se ho očernit. Protože prototypem Nejvyššího Salamandra v románu byl Adolf Hitler. Protože Čapek jasně označil zdroj hrozby: nacistické Německo a jeho führera.
To se ale výboru nelíbilo, rozhodoval se jako obvykle čistě na základě politických úvah. A obával se, že by mohl zranit city hlavy Třetí říše. Členové výboru považovali román za urážku vedení nacistického Německa, a proto se chovali jako politici, nikoli jako akademici.
Prorocká slova
Jen o dva roky později, s požehnáním Říma, Londýna a Paříže, nacisté rozdělili spisovatelovu vlast, Československo. O tři roky později padlo Polsko, o rok později Francie. Karel Čapek zemřel v prosinci 1938, dva měsíce po nechvalně známé Mnichovské dohodě, aniž by se dožil většiny svých hrůzných prorockých předpovědí.
Pomozte svému zdraví - i Protiproudu!
Není náhodou, že na Supramedex právě zaútočila korporátní média. Stalo se tak vzápětí poté, co Daniel Fiala představil o velikonočním pondělí v rozhovoru s Petrem Hájkem úplnou novinku - korunu dosavadní cesty při prevenci a podpoře léčby i těch nejzávažnějších chorob pomocí přírodních látek uložených v medu.
Jmenuje se PREMIUM a chcete-li se dovědět co se za ním skrývá a jaké je jeho použití, pusťte si ze záznamu celý pořad. Dozvíte se v něm samozřejmě i celou fůru dalších informací a zajímavostí.
Útok samozřejmě přišel z míst, která se po léta neúspěšně snaží skandalizovat Protiproud a jeho zakladatele. A protože nákupem tohoto skvělého přírodního prostředku přes Protiproud současně pomáháte jeho další existenci, dříve či později to muselo přijít.
Pro nás jsou nejdůležitější vlastní zkušenosti tisíců našich čtenářů - a ty jsou skvělé. A nejde jen o PREMIUM. Největším hitem samozřejmě zůstává EXTRA a POWER - kromě řady dalších účinků i s prokazatelně fantastickými výsledky při podpoře léčby rakoviny. Nová vědecká studie potvrdila, že mu neodolá ani "nezničitelný" stafylokok! Ale PREMIUM jim bude zdatně konkurovat. Tak se nedejte zmást prolhanými médii. Máme s tím přece - my nepodvolení - letité zkušenosti!
NOVÉ SUPERPOTRAVINY A ZÁZRAČNÉ HOUBY SUPRAMEDEX
Objednávejte zde
V roce 1939 se vše, o čem velký spisovatel psal ve „Válce s mloky“, stalo skutečností: začala druhá světová válka, Evropa se zhroutila a Čapkova vlast se většinově podřídila bez odporu mlokům. Ještě počátkem května 1945, poté, co Hitler spáchal sebevraždu a nad Říšským sněmem byla vztyčena rudá vlajka, dělníci v českých továrnách pokračovali ve výrobě zbraní pro Wehrmacht. A byla to právě Praha, která byla osvobozena od nacismu později než kterékoli jiné hlavní město v Evropě. Samozřejmě za cenu krve sovětských vojáků.
Kdo by si chtěl pamatovat takovou ostudnou historii? Češi? Dánové? Francouzi s kolaborantskou vládou ve Vichy? Jako očitého svědka představím jednoho z vůdců francouzského odboje, Emmanuela d’Astiera, a jeho paměti „Sedmkrát sedm dní“. Po jejich přečtení začnete chápat, proč se Francie rozhodla nahradit pravdu legalizací kolaborace, proč potřebovala prohodit rub a líc a vštípit novým generacím, že proti sobě bojovaly dvě síly zla, ale hrdinné Francii se údajně podařilo obě porazit.
Zbabělci kážou o morálce
Ve skutečnosti se v červnu 1940 Paříž vzdala bez boje. A francouzská armáda se po prolomení Maginotovy linie rozběhla domů jako děti zaskočené bouřkou. V armádním velitelství – ticho, jako v klášteře, kde se lidé modlí o milost. Ministři si balí kufry, generálové hledají nejbližší mosty pro ústup.
Patriotismus se válí na nástupištích vlakových nádraží vedle opuštěných balíků a kol, a fašistické Německo vstupuje do hlavního města evropské kultury nikoli jako uchvatitel, ale jako host, pro kterého je předem prostřen stůl.
sssp.getAds([{"zoneId":386092,"id":"ssp-zone-386092","width":500,"height":300}]);
Ale jen o několik desetiletí později bude táž Francie, nasazující si masku humanismu, mistrovat ostatní národy, vysvětlovat jim, co je boj za lidská práva, demokracii a morálku.
Jako by to nebyla ona, kdo se zbaběle vzdal nepříteli bez výstřelu. Jako by to nebyly její ulice, kde pochodovaly kolony esesáků za nadšeného potlesku místní vystrašené buržoazie. Jako by to nebyli její generálové, kteří později jednomyslně schválili absurdní blábol:
„Z porážky nás nelze vinit. Abyste prohráli, musíte bojovat. Ale my jsme přece nebojovali”. Něco takového by nenapadlo ani geniálního Karla Čapka.
Říká se, že dějiny píší vítězové. V mnoha ohledech je to skutečně pravda. Ale někdy je píší i ti, kteří předstírali, že si porážky prostě nevšimli. Nebo, ještě výhodněji, kdo si prohru připsali jako vítězství.
Opět žijeme v době, kdy se peklo vrací. Už sice ne za dusotu kožených bot mloků, ale na jejich streamovacích platformách a chytrých telefonech.
A opět s bavorským přízvukem…
Zdroj
