Kdysi dávno za letního rána jsem se se spolužákem vracel z nějakého „mecheche“. Do tramvaje přistoupila žena v doprovodu asi dvou mužů. Uzavřená společnost, dobře se bavící, evidentně také na cestě domů z povedené sešlosti. Nohy = pouze to co je od kotníků směrem dolů. Slečna si nesedla i když prázdných sedadel bylo dost. Stála v uličce u tyče a bavila se s přáteli, na očích všem spolucestujícím. Po několika zastávkách vystoupili. Banální věc. Proč se mi ale tato vzpomínka vybavuje ještě dnes? Štíhlá, svěží, kdekoli mezi 20 a 30, bloncka nebo zrzka, světlé květované letní šaty a páskové boty […]
