Před volbami se opět objevil oblíbený fetiš – ověřování informací. Správný občan vždy věří důvěryhodným státním institucím a seriózním médiím. Proto nezištní dobráci upozorňují na dezinformační a nedůvěryhodné weby. Otázku, kdo je vyvolil, aby určovali ostatním, co je pravda a co ne, si nikdo pochopitelně neklade. Natož tak uvažovat o smysluplnosti takového počínání. Kolektivní debilita Na téma o absolutní pravdě a její poznatelnosti lidským rozumem už vyteklo tolik inkoustu včetně potůčku ode mne, že nemá smysl se o tom rozšiřovat dále. Prostě a jednoduše, schopnost univerzálního poznání všehomíra naráží na hranice lidských schopností. Tudíž nevyhnutelně nastává situace, kdy je nezbytné […]
